Předal českou štafetu Ondřeji Moravcovi, padl na zem. „A když jsem přestal mít před očima černo, zaregistroval jsem, že mi Francouz Guigonnat sundává lyže. Ulevilo se mi, že už takhle nebudu trpět.“
Poprvé startoval ve Světovém poháru v Anterselvě v lednu 2002.
Také ve štafetě.
V sobotu se při ní v Novém Městě loučil.
Dlouho tento den odkládal. „Pořád jsem ten magor, co lyžuje a běhá s kvérem na zádech po lesích. Pořád je pro mě biatlon důležitý, proto odjíždím na půl roku někam doprčic, i když mám doma rodinu,“ říkával.
Teď cítil, že je nejvyšší čas odejít.
Zažil čtyři olympiády, čtrnáct mistrovství světa. V poháru stál devatenáctkrát na stupních vítězů, odjel 422 závodů. „Bylo jich až moc,“ pousmál se. V 37 letech se stal nejstarším mužem startovní listiny.
Už neměl síly na boj o přední příčky, stále však dokázal být platným členem štafety, což v sobotu spolehlivým výkonem opět potvrdil.
POSLEDNÍ START. Michal Šlesingr při štafetovém závodě v Novém Městě.
Zároveň si v průběhu let vydobyl i u soupeřů obrovský respekt. Jeho názory byly občas vyhraněné, ale stál si za nimi. S Martinem Fourcadem a Lowellem Baileyem se v prosinci 2016 pustili do křižáckého tažení proti dopingu a přispěli ke změnám v biatlonové unii a pravidlech IBU.
Šlesingrovi na rozloučenouVariace na píseň C'est la vie, kterou Michalu Šlesingrovi při jeho rozlučce zazpívali rozhodčí a dobrovolníci: Až jednou v aréně oslovím děvče Řeknu C'est la vie, c'est la vie, Až dneska sundám si ty svoje běžky Řeknu C'est la vie, c'est la vie, |
Nejen celý český tým, ale i bratři Böové tleskali, když v sobotním večeru videostěna ve Vysočina Aréně nabídla mozaiku Šlesingrovy kariéry a vzpomínky na časy, kdy ještě nebyl fousatým veteránem.
„Nebudu si hrát na hrdinu, jsem z Bouškova loučení dojatej,“ povídal Michal Krčmář. Podobné pocity sdíleli i ostatní.
„Je šílené, že Michal byl ve Světovém poháru devatenáct sezon a měl takovou kariéru. Udělal pro světový biatlon opravdu hodně,“ sděloval do mikrofonu České televize Johannes Bö.
Rozhodčí a dobrovolníci zapěli Šlesingrovi upravenou verzi písně C’est la vie, Markéta Davidová a ostatní biatlonistky ho zlily šampaňským, pamětníci vyprávěli dávné historky.
Poslechněte si píseň pro Michala Šlesingra:
You should always go out with a song! A fantastic farewell for biathlon legend Michal Slesingr! Good luck for everything you do in the future! See his final race in #NMNM20 again on https://t.co/MSJYx30KUx https://t.co/4ND0HZOpNL
„Už jste rozbrečeli dojetím Ondru Rybáře, támhle bulí má manželka, tak nerozbrečte ještě i mě,“ pronášel loučící se muž s pohnutím v hlase do mikrofonu. „Veliké díky všem, kteří jsou tady. I těm, kteří tu nemohou být.“
Bojovník, hecíř, velký hráč
NAD HLAVAMI TÝMU. Rozlučka po štafetě.
Všichni mu dlouhá léta říkali Boušek. Ale ani nyní nevysvětlil, jak se tato přezdívka zrodila. „Vznikla na základce ve školní partě, sám nevím proč. Pak mě doprovázela celou kariérou.“
Co mu bude teď, v životě bez biatlonu, nejvíc chybět?
„Masáže, které jsem měl po každém tréninku,“ zasmál se, než vážně přidal: „A hlavně celá ta naše biatlonová famílie, česká i světová.“
Scénář jeho loučení byl původně připraven úplně jinak. Na tribunách a u tratí mělo bouřit 30 tisíc skvělých fanoušků. Příkaz uspořádat pohár bez diváků vše změnil. „Boušku, děkujem,“ skandovala během štafety aspoň parta dobrovolníků. Dole pod arénou se za ochrannou bariérou tísnili další věrní.
Prožil dlouhou pouť českého biatlonu ze stínu až na výsluní mezi zimními sporty. „Když jsem začínal, kolikrát se mě lidi ptali: Ten biatlon, to je kolo a běh, nebo co?“ vyprávěl. Při jeho rozlučce naopak sedělo u obrazovek ČT Sport 850 tisíc diváků.
SNÍMEK DO BIATLONOVÉHO ALBA. Součástí českého týmu byl ve Světovém poháru od ledna 2002.
„V historii našeho biatlonu bude mít vždycky své významné místo. S Ondrou Moravcem a Jardou Soukupem vytvořili trojici, která měla obrovskou sílu,“ říkal sportovní ředitel Ondřej Rybář. „Povahou byl Boušek bojovníkem, ohromně závodivým typem, hecířem, hráčem v čemkoliv. Obzvlášť když byl mladší.“
Ondřej Moravec vzpomínal, jak Šlesingr, kluk z vesnice Dobrouč, přišel v osmi letech do klubu v Letohradu. „Měl bambusové hůlky a šílené lyže. Zpočátku se držel v pozadí. A podívejte se, kam se pak vypracoval.“
Po sérii juniorských světových i evropských medailí předvedl raketový přechod mezi nejlepší muže. „Ve 23 letech byl Boušek skoro nejlepší na světě. Což mi připadalo až neuvěřitelné,“ vyprávěl Moravec.
Diskutér i milovník adrenalinu
Tehdy se psal rok 2007 a na mistrovství světa v italské Anterselvě ve sprintu exceloval. „Blížil jsem se do cíle a hlasatel křičel, že ohrožuju Björndalena. To byl fantastický pocit,“ vzpomínal.
K titulu chybělo 4,8 sekundy, na krk mu věšeli stříbro a Šlesingr ho symbolicky věnoval letohradské kamarádce Tereze Hlavsové, dorostenecké mistryni světa, která tragicky zahynula při autonehodě.
Přidal bronz ve vytrvalostním závodě a vykládal, že vyznává heslo: Nevaž se, odvaž se. „Začátek nakopnu, a když bůh dá, do cíle vydržím.“
Později se této strategii zasmál: „Jo, to jsem byl ještě mladej a leckdy jsem to i vydržel.“
V oněch „mladých“ časech ani moc neřešil, co zrovna jí. „Jsem samorost a jím co jím,“ tvrdil tehdy. „Radši se nevážím, abych se nestresoval. Trenér si nedovolí říkat mi: Zhubni. Ten říká jen: Trénuj, trénuj.“
Později naopak věnoval skladbě své stravy mimořádnou pozornost, experimentoval například i s vypouštěním masitých výrobků.
MLADŠÍ LÉTA. Michal Šlesingr dříve, než jeho tvář ozdobily nepřehlédnutelné vousy.
Dlouho patřil do širší světové špičky, jenže zároveň jej neustále cosi sráželo zpět. „V Bouškových nejlepších letech ho brzdily virózy a nemoci, přišel tak o formu a spoustu velkých akcí,“ řekl Michal Krčmář.
V kolekci Šlesingrových úspěchů tudíž zůstaly i prázdné kolonky. „Dost mě mrzí, že jsem si nesáhl na žádné želízko na olympiádě. Před Soči 2014 jsem byl ve formě, ale tam jsem potom onemocněl a bral antibiotika,“ vzpomínal.
„Ještě i v Pchjongčchangu měl v 36 letech neuvěřitelnou formu a lítal do kopců,“ přidal Jiří Hamza, šéf svazu. „Ve sprintu tam před stojkou vedl. Bohužel, pak si to odprásknul.“
ZLATÉ ÚSMĚVY. Kontiolahti 2015 a mistři světa ve smíšené štafetě. Zleva: Michal Šlesingr, Veronika Vítková, Gabriela Soukalová a Ondřej Moravec.
V letech českého biatlonového boomu slavil v roce 2015 s Vítkovou, Koukalovou a Moravcem zlato ze smíšené štafety na světovém šampionátu v Kontiolahti, jeho přínos pro tým však byl mnohem hlubší.
Šlesingr totiž stmeloval partu. „Vymýšlel kraviny, kterými na dlouhých štacích rozrážel ponorkovou nemoc, aby celý tým snášel to odloučení líp,“ vyzdvihl Roman Dostál, bývalý mistr světa.
Moravec a loučení se Šlesingrem: Měl bambusové hůlky a šílené lyže |
„Byl takovým parťákem, že kdybych mu zavolal ve dvě ráno, hned by přijel a pomohl mi. Žádný sobec, zato týmový hráč,“ povídal Michal Krčmář.
Rozhodně nežil jen biatlonem. Šlesingr platil za fanatika na adrenalinové sporty, skákal s padákem, věnoval se paraglidingu, basejumpingu, získal pilotní licenci. „Ale nejsem blázen, který by do něčeho takového šel dřív, než si bude sám sebou jistý,“ ujišťoval trenéry.
Zároveň s oblibou řešil problémy, polemizoval s druhými, pouštěl se do všemožných diskusí, například o právech zvířat.
„Mohl dokázat ve sportu ještě víc, kdyby se nenechal rozptylovat některými záležitostmi, s nimiž nic nezmůže,“ usoudil Rybář. „Tím nemyslím boj proti dopingu, v tom jsme byli všichni z týmu jednotní a Boušek odvedl obrovskou práci. Ale tím, jak je celkově vnímavý, zaobíral se také všelijakými dalšími věcmi, kvůli kterým mu někdy utíkala koncentrace na závody.“
Jenže měnit ho nemělo smysl.
„To bych potom nebyl já,“ namítl. „A navíc, i díky tomu, že jsem si našel jiné zájmy, při kterých jsem si vyčistil hlavu, vydržel jsem u biatlonu až takhle dlouho. Jinak by to byl až příliš velký stereotyp.“
4 olympiády, 14 mistrovství světa, 3 medaile, zlato z mix štafety 2015, 19 sezon a 422 startů ve Světovém poháru, 2 vítězství (1 individuální), 19x stupně vítězů, velké bojovné srdce, zarputilý boj proti dopingu i nenapodobitelné hlášky. Kariéra Michala Šlesingra právě skončila. https://t.co/gp3c6e3K5a
Roman Dostál mu v sobotu řekl: „Vítej v biatlonovém důchodu.“
V neděli už dorazil Michal Šlesingr do areálu jen v roli diváka. Usmál se a pronesl: „Moc hezky se na to kouká. Nebolí to.“
