Článek
Z průzkumu vyplývá, že běžně dostupné softwarové nástroje pro ochranu dětí na internetu využívá v Česku jen 18 procent rodičů. Alespoň hrubou představu o tom, na jakých stránkách jejich ratolesti brouzdají, pak mají pouze dvě pětiny dospělých.
Získat přehled o tom, kolik času děti tráví na digitálních zařízeních, jaké aplikace používají či jaká je jejich aktuální poloha, umožňují rodičům aplikace jako Family Link od společnosti Google (pro zařízení s operačním programem Android) nebo Family Sharing na zařízeních Apple. Současně jim umožňují nastavit limity.
Nejen sexuální predátoři
Používají je přitom častěji rodiče, kteří mají více než jedno dítě (24 % z nich). Kontrolní nástroje, které mobil nebo počítač dítěte monitorují a dokážou zablokovat nebo omezit konkrétní aplikace a funkce, mají nainstalované více mladší děti, například u školáků ve věku 12 až14 let je využívá více než čtvrtina rodičů. Avšak u dětí ve věku nad 15 let už tuto kontrolu používá jen jeden z deseti rodičů.
Dokument o sexuálních predátorech V síti půjde do kin ve dvou verzích
Debatu o bezpečí dětí na internetu vyvolal dokument V síti, který měl v kinech premiéru letos v únoru. Ukazuje, jak jednoduché je dostat se v dnešní době do kontaktu se sexuálními predátory. Nejde ale pouze o devianty, internet nabízí i další nebezpečný obsah – například pornografické, rasistické či násilné stránky.
Pomáhá komunikace s rodiči a osvěta
„Děti se dají chránit hned několika způsoby. Mezi první samozřejmě patří komunikace s rodičem a osvěta. Další jsou více praktické. Existuje celá řada nástrojů pro kontrolu dětí na internetu. Díky rodičovské kontrole je možné zablokovat závadný obsah. Rodičovské zámky lze aplikovat v některých internetových prohlížečích nebo přímo u poskytovatele připojení,“ upozorňuje Anna Patočková z agentury NMS Market Research.
To, že kontrola s rostoucím věkem dětí ubývá, je podle ní přirozené. Dospívající člověk totiž začíná vyžadovat úctu ke své osobnosti, důvěru, chce rozšíření samostatnosti. „Je patrné, že rodiče se tuto svobodu svým dětem snaží dát. Bohužel svět predátorů, zejména v online prostředí, je propracovaný a chytrý. Pracuje s manipulací, na kterou děti nemůžou být a nejsou připravené,“ zdůrazňuje Patočková.
Děti se na síti běžně seznamují, špatnou zkušenost má menšina
Daniel Dočekal, autor knihy Dítě v síti, která varuje před nebezpečími, jež číhají na děti na internetu, na jednom ze svých vystoupení vylíčil, jak knihu věnoval jedné své kamarádce.
Ta byla přesvědčená, že ji nepotřebuje. Její dceři, žákyni sedmé třídy ZŠ, jedničkářce, té se přece nic takového určitě netýká a ona jí může důvěřovat, mají spolu skvělý vztah! Po přečtení knihy ale matka znejistěla a požádala dceru o přístup do jejího mobilu. A zděsila se, našla v něm hned několik fotek pánského přirození.
Závislost na YouTube
Někdy podle Patočkové nepomůže ani to, že dítě je zodpovědné a dobře vychované. Mnoho nebezpečného obsahu se totiž často halí pod roušku „vzdělávacího“ materiálu.
„V poslední době už se také více hovoří třeba i o tom, jak některé kanály na YouTube manipulují dětmi a úmyslně jim vytváří závislost. Letos například vyšla kniha Chrise Stokel-Walkera ‚YouTubers‘, kde mimo jiné studoval vliv a dopady YouTube na děti. Po měsících investigativního výzkumu konstatoval, že tato sociální síť úmyslně používá algoritmy, které prodlužují délku sledování a vytváří závislost,“ říká Patočková.