Novinky

  • 17.04.2024 Good Andretti zprovoznil menší továrnu F1 v Silverstonu

  • 12.04.2024 Bad Zemřel Ted Toleman, zakladatel týmu F1

  • 08.04.2024 Bad Další Albonovo poškozené šasi letí do Silverstonu.

Facebook Instagram

Na prahu nové éry

Na prahu nové éry

O víkendu začne sezona IndyCar

Již jen několik dní zbývá do startu dalšího ročníku amerického šampionátu NTT IndyCar Series. Zámořská série o víkendu vstoupí do nové éry. Přitom ještě na konci loňské sezony málokdo tušil, jaké zemětřesení se v zimě v okolí Indianapolisu odehraje.

V lednu totiž skončila dlouholetá vláda rodiny Hulman-Georgů nad oválem Indianapolis Motor Speedway. Vláda, která započala krátce po skončení 2. světové války, když chátrající závodiště Tony Hulman koupil od Eddieho Rickenbackera a stal se teprve třetím majitelem Indianapolis Motor Speedway.

Od roku 1996 pak rodina vlastnila i závodní sérii, která v Indianapolisu závodila, a od roku 2008, kdy se IndyCar spojila s Champ Cars, de facto ovládala celý sport. Ten má teď nového vládce a málokdy se celá komunita okolo IndyCar na něčem tak jasně shodne, jako teď na tom, že jde o toho nejpovolanějšího – Rogera Penskeho.

Ve svých třiaosmdesáti letech si tak Penske přibral pořádné sousto – posílit šampionát, v němž jeho tým už přes padesát let patří ke špičce. Pro Penskeho, jehož jezdci Pagenaud a Newgarden vloni ovládli Indy500, respektive celý šampionát, to vůbec bylo zajímavé posezonní období. Kromě obří akvizice se dočkal i významné pocty – 24. října jej v Oválné pracovně Bílého domu prezident Donald Trump ocenil nejvyšším americkým státním vyznamenáním Medailí svobody.

Roger Penske obdržel nejvyšší americké státní vyznamenání. Foto The White House

Příjemné starosti – příliš velké pole

Vloni jsme ve většině závodů mohli sledovat 22 jezdců, letos jich bude 24 a někdy ještě více. Například v neděli by v St. Petersburgu mělo odstartovat 26 vozů. V Indianapolisu bychom měli opět sledovat nejméně 36 pilotů, jak se budou snažit obsadit jedno z 33 míst na roštu. Přičemž letos bojují o rekordní prize money.

Nárůst počtu jezdců s sebou nese příjemné starosti. Na některých tratích budou muset IndyCar společně s promotérem řešit, kam další vozy nacpou. V úvodních závodech sezony problém s délkou pit lane naštěstí není, takže na to, aby přišli s řešením, mají ještě dost času. Vrásky na čele z toho mají v Torontu a v Ohiu.

Alonso, McLaughlin, příchod McLarenu

Sérii se daří lákat zajímavá jména. Potřetí se do monopostu IndyCar posadí v Indianapolisu Fernando Alonso. Vloni to skončilo velkým debaklem, takže má co napravovat. Ale měl by být v lepší pozici než před rokem, protože McLaren se spojil s jedním z nejzkušenějších týmů – Schmidt Peterson Motorsportem. Alonso se navíc nechal slyšet, že bude uvažovat o tom, vyzkoušet si IndyCar po Indy500 i v jiných závodech!

Příchod slavné britské stáje je bezesporu jednou z největších událostí. McLaren navíc jde podobnou cestou, jakou se vydal ve formuli 1 – vsadil na dva dravé talentované jezdce. Závodit za ně budou šampioni posledních dvou ročníků Indy Lights Pato O’Ward a Oliver Askew.

Souboj o nejlepšího nováčka opět nabídne zajímavé soupeření. Vloni jsme mohli sledovat skvělý ročník, kdy do IndyCar přišli zkušení Švédové Rosenqvist a Ericsson (od letoška stájoví kolegové u týmu Chipa Ganassiho), velmi nadějný Colton Herta, který se v Austinu stal nejmladším vítězem závodu IndyCar v historii a v Laguně Sece přidal druhý triumf, a „vyhnanec“ z F2 Santino Ferrucci, který se ale ukázal jako obrovský talent hlavně na oválech, se kterými neměl předtím zkušenosti.

Letos to bude souboj mezi Askewem a Nizozemcem Rinusem VeeKayem, tedy piloty, kteří spolu zápolí už několikátý rok napříč všemi zámořskými juniorskými sériemi. Zapomínat nesmíme ani na Álexe Paloua, který na sebe upozornil v testech v Austinu.

Vedle Alonsa uvidíme ještě jednoho hosta z jiného šampionátu. Dvojnásobný šampion australských V8 Scott McLaughlin se představí minimálně v jednom závodě za tým Penske. V průběhu roku by si navíc vůz McLarenu rád v testech vyzkoušel mnohonásobný šampion NASCAR Jimmy Johnson, který uvažuje nad startem ve vybraných závodech na městských a silničních okruzích, ale až v příštím roce.

Tým Penske si od McLaughlina hodně slibuje. Foto: IndyCar

Rozlučka Kanaana, a co Bourdais a Castroneves?

Letošní ročník je už teď zajímavý i tím, kolik jezdců má před sebou starty jen ve vybraných závodech. U Foyta se o vůz s číslem 14 budou dělit tři jezdci. Pro jednoho z nich bude letošní sezona derniérou. Tony Kanaan, který odjede za Foyta oválové závody, už oznámil, že se s IndyCar letos rozloučí. Nevyloučil ale starty v příštích pětistovkách v Indianapolisu.

Vůz s ním sdílí Sébastien Bourdais, který po loňské sezoně překvapivě přišel o místo u týmu Dale Coyne Racing. Bourdais oslavil v únoru 41. narozeniny. Čtyři závody, které má u Foyta potvrzené, tak mohou být jeho rozlučkou s IndyCar. Zvlášť, když Bourdais získal dobré místo ve vytrvalostních závodech IMSA. Třetím do party u Foyta je kanadský nováček Dalton Kellett.

Letošní Indy500 může být také poslední pro Brazilce Castronevese. Trojnásobného vítěze závodu tým Penske už před lety přesunul do vytrvalostních závodů. Ve svých 45 letech se Castroneves pokusí vyrovnat se třem největším legendám – AJ Foytovi, Al Unserovi a Ricku Mearsovi, kteří mají čtyři triumfy. V předchozích letech ale Castroneves závodil i na okruhu v Indianapolisu, teď jej nahradí právě McLaughlin. Nabízí se tak otázka, jestli to není poslední šance, kterou Penske Castronevesovi v Indy500 dá. Záležet bude ale hlavně na jeho výkonu.

I další jezdci se představí jen ve vybraných závodech. Podobný model jako Ed Carpenter Racing zvolil tým Carlin – v jednom voze tak bude střídat dva jezdce, oválového specialistu a Maxe Chiltona. Paradoxně by se tak mohlo Conoru Dalymu poštěstit, že odjede kompletní sezonu. U Carpentera má městské a silniční okruhy a Indy500, u Carlinu by mohl odjet zbývající ovály.

Jak to ale s britskou stájí bude, zatím není jasné. Ve druhém voze se totiž měli střídat Felipe Nasr a Sérgio Sette Camara. Druhý jmenovaný ale bude testovacím jezdcem Red Bullu. Nasr ovšem v testech v Sebringu ukázal, že rozhodně má potenciál. Nicméně místo u Carlinu je pár dní před startem sezony největším otazníkem.

Nový tým Robbieho Buhla, návrat Denise Reinbolda

Před osmi lety patřil tým Dreyer & Reinbold Racing k tradičním účastníkům závodů IndyCar. Vlastnili jej podnikatel Denis Reinbold a bývalý závodník Robbie Buhl. Stáj se ale postupně omezila jen na nasazování vozů do Indy500, v posledních letech hlavně se Sagem Karamem v kokpitu. A oba partneři se navíc rozešli.

Karam, který po letech závodění jen v Indy500 vloni dostal dvakrát příležitost u Carlinu, pojede kromě obou závodů v Indianapolisu navíc tento víkend v St. Pete a pak v Torontu. Kdo naopak v Torontu dost možná nepojede, je domácí miláček James Hinchcliffe. Ten přišel o místo u McLarenu a získal zatím sedačku jen na tři závody (oba v Indianapolisu a v Texasu) u stáje Michaela Andrettiho. Ten nevyloučil, že by Hinchcliffe mohl odjet závodů více, Toronto ale je problém, protože stáj nemá kapacity tam nasadit šestý vůz.

V Indianapolisu uvidíme nejméně jeden nový tým. Se stájí Rahal Letterman Lanigan Racing se spojil nový projekt Robbieho Buhla. Stáj záložil s americkým miliardářem Robertem Citronem, jeho synem a svým bratrem. Společně s Rahalem a jeho partnery nasadí vůz pro Spencera Pigota.

Tři závody vloni odjel tým DragonSpeed, který obvykle závodí hlavně ve vytrvalostních závodech. Jeho pilot Ben Hanley se ve 34 letech dočkal debutu v IndyCar. Chybět nebude ani v neděli v St. Petersburgu. Stáj chce startovat také v Long Beach, Indianapolisu, Texasu, Ohiu a v Laguně Sece, kdo tam ale bude vůz řídit, zatím DragonSpeed neoznámil.

Podobný přístup v předchozích letech zvolil i tým Meyer Shank Racing, další stáj, která do IndyCar prorostla z vytrvalostních závodů. A její pilot Jack Harvey rozhodně tam, kde závodil, nebyl do počtu. A tak si vysloužil místo na kompletní sezonu, kterou se týmu letos v IndyCar podařilo zajistit.

Ganassi a Andretti přidali další vozy

Přestupový trh byl letos poměrně klidný. Nejsilnější týmy přesto vstupují do sezony posílené o jeden vůz. Chip Ganassi ukončil program ve sportovních vozech, své zaměstnance přesunul do IndyCar a k Felixi Rosenqvistovi si pořídil jeho krajana – Marcuse Ericssona.

Michael Andretti pak zase pohltil svoji juniorku a společně s jejími dosavadními spoluvlastníky utvořil tým s jedním z nejdelších názvů Andretti Harding Steinbrenner Autosport, který bude nasazovat dál vůz pro Coltona Hertu. Ten ale bude moci těžit s užší spolupráce s ostatními Andrettiho piloty.

Jediná změna v kalendáři

Letošní kalendář v podstatě kopíruje ten loňský. IndyCar se už několik let snaží o maximální kontinuitu a jen drobné změny. Pomineme-li takovou drobnost, že Alabama a Austin si prohodily místa, tak v podstatě jedinou změnou je nahrazení Pocona Richmondem.

Na dlouhý ovál v Poconu se snášela v uplynulých letech kritika. Bohužel tu IndyCar neměla moc štěstí, ať už jde o smrtelnou nehodu Justina Wilsona, téměř tragickou havárii Roberta Wickense či závod přeložený na pondělí kvůli dešti.

Místo Pocona se tak v kalendáři objeví krátký ovál v Richmondu. Ten hostil závody IndyCar v letech 2001 až 2009. Stane se nejkratší tratí v kalendáři. V Richmondu se pojede už na konci června. Místo po Poconu uprostřed srpna dostal okruh v Ohiu. V létě tak v kalendáři vznikne měsíční okno. To je ale schválně – stanice NBC, která závody v USA přenáší, totiž bude vysílat letní olympijské hry.

Největší úkol pro piloty - naučit se nasoukat se do vozu s aeroscreenem. Foto: IndyCar

Co očekávat a na co se těšit

Když už je řeč o televizních přenosech, bohužel ani letos se fanoušci v České republice (a na Slovensku) nedočkají. Lepšího pokrytí se teď dočkali fanoušci v Kanadě a v Austrálii, což jsou společně s Velkou Británií pro IndyCar největší a nejtradičnější trhy. To, že i tam měli v posledním roce se sledováním závodů problémy, ukazuje, jak špatně na tom IndyCar po rozchodu s ABC/ESPN byla, co se prodeje práv do zahraničí týkalo. Snad se bude situace jen a jen zlepšovat.

Největší otázkou bude, jak obstojí aeroscreen. Po dvou tragických nehodách v nedávných letech se teď piloti v IndyCar dočkali největšího stupně ochrany hlavy, jaký v monopostech napříč celým motorsportem lze najít. Ale A s sebou nese i B – aeroscreen představuje kila a aerodynamický odpor navíc. Bude tedy zajímavé sledovat, jak moc to vozy zpomalí.

Loňský ročník přinesl sedm různých vítězů. Bylo by s podivem, kdyby to letos snad bylo méně. Protože na rozdíl od pilotů týmu Penske, Rossiho, Herty, Satóa a Dixona zůstali bez triumfů třeba Hunter-Reay, Rahal, Rosenqvist, který k tomu měl blízko v Ohiu, Bourdais či Hinchcliffe.

Kdo to bude letos?  Tento rébus začneme luštit už nadcházející víkend!

Zdroj: FORMULE.cz