Reakce byla poměrně rychlá a radikální – Řecko na hranice vyslalo těžkooděnce a druhý den se v médiích začaly objevovat titulky varující před „další migrační vlnou“. Je poměrně smutné sledovat, jak málo jsme se od migrační krize v roce 2015 poučili a opakujeme stále ty stejné chyby.

Přehrát

00:00 / 00:00

Marie Heřmanová: Chystá se další „uprchlická krize“?

Odborníci z Masarykovy univerzity provedli od roku 2015 několik na sebe navazujících studií, ve kterých mapují, jak česká média informují o migraci. Upozorňují, že používání výrazů jako „vlna, příliv, záplava“ je přímo učebnicovým příkladem jevu, kterému se říká dehumanizace. Přesto se to vlnami a přílivy na titulních stranách opět jenom hemží.

Při zevrubnějším pohledu na to, co se na řecko-turecké hranici skutečně odehrává, je navíc evidentní, že podobné přirovnání nesedí ani početně. Zatímco Erdogan mluvil o stovkách tisíc lidí, během posledních několika dní k hraničnímu přechodu v Edirne, kudy vede pozemní hranice Řecka a Turecka, dorazilo pravděpodobně méně než 20 tisíc lidí, odhady se liší.

Podstatné ale je, že je k hranici organizovaně svážely turecké autobusy. Turecká státní média vysílala přímé přenosy, měla perfektní pokrytí celé akce ještě předtím, než ji vláda vůbec oficiálně potvrdila. V turecké televizi se objevila dokonce mapa v arabštině s návodem, jak se dostat do Evropy.

Chytrý trik

Vše nasvědčuje tomu, že se z turecké strany jednalo především o velmi dobře promyšlený mediální manévr, který měl upoutat pozornost. A to se povedlo, následující den psala o „uprchlické vlně“ téměř všechna evropská média. Na řecké ostrovy přitom připlulo během posledních třech dní asi 900 lidí denně. To je sice lehce nadprůměrný počet, ale rozhodně nejde o ony zmiňované statisícové vlny.

Panika ale nemusí mít reálný základ na to, aby měla reálné důsledky. Nejzávažnější v současné situaci není fakt, že se dočasně zvýší počty lidí, kteří se pokusí překročit hranici EU, ale situace přímo v Řecku, tedy v Unii samotné.

Převzato z Plusu

Řecké ostrovy jako Lesbos, Chios a Samos migrací skutečně trpí, a to už několik let, z oblíbených turistických letovisek se stalo doslova peklo na zemi, kde desetitisíce lidí přežívají dlouhodobě v hrozných podmínkách. Řekům dochází trpělivost, násilné potyčky s pracovníky neziskovek a novináři jsou na denním pořádku, obyvatelé ostrovů doslova volají o pomoc.

Jenže je pravděpodobné, že ta nepřijde. Reakcí členských států EU není snažit se ulevit Řecku v jeho situaci a snažit se vymyslet efektivní způsob, jak lidem na řeckém území umožnit spravedlivý azylový proces. Tedy udělat to, k čemu nás zavazuje mezinárodní právo a Ženevská úmluva.

Reakcí je posílení pohraniční agentury Frontex a další militarizace hranic v představě, že se před migrací můžeme nějak opevnit. Přitom stačí jeden chytrý trik z turecké strany a ukáže se, jak bláhová tahle představa je. Vypadá to, že se Evropa od vypuknutí migrační krize v roce 2015 nepoučila vůbec v ničem – ani ve způsobu, jak o migraci nezaujatě informovat, ani v tom, jak na ni reagovat.

Autorka je publicistka

Marie Heřmanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít