9°C
Cyrile, vaše postava, David, je drogový dealer a policejní informátor v jednom. Co od něj můžeme čekat?
„Na Zrádcích mě baví, že v nich jsou exponovaný jejich osobní životy proti hlavnímu kriminálnímu příběhu. U mojí postavy to celý začíná průserem. Vašek Neužil jako Blažek z protidrogovky ho hned na začátku má jako svýho dohazovače. Co se děje dál, jsou jenom následky.“
Jaké?
„Moje postava není pánem děje, i když vcelku pohotově řeší situace a zdá se, že se z nich vždycky dokáže vyvázat. Jenže každým dalším řešením jednoho problému natropí tři další průsery. V tom mě to bavilo. Je to postava, která je vhozená do něčeho, co je mnohem větší než ona. Je zmítaná okolnostmi, se kterými vlastně nemá nic společného.“
Například?
„S vietnamskou mafií není bezprostředně v kontaktu, vše je přes prostředníky. Celý se to děje jakoby omylem. S policajty nechtěl mít nic společnýho, a má. Pro mě bylo těžký uhlídat jeho vývoj, chtěl jsem, aby byl co nejpestřejší. Nebylo to snadný, protože jsem měl asi padesát natáčecích dnů a občas se točilo na přeskáčku.“
Padesát? To je hodně. Která z lokací vám nejvíc utkvěla v paměti?
„Měli jsme tam spoustu zajímavých míst. Točili jsme třeba v Polsku u moře nebo v Chomutově v uhelných povrchových dolech. Davidovi rodiče mají kousek odtamtud penzion. V seriálu je jedna scéna, kdy jdu přes důl domů, a to je jako měsíční krajina! Úplný sci-fi. Ale hezký byly i interiéry. Třeba policejní stanice.“
Ta se našla kde?
„Je udělaná ve starým kostele! Byl to krásný, na cihlu omlácený kostel na severu Čech, kde byly postavený kulisy, jako velká plexi bouda na výslechy. Připadalo mi to jako něco z novýho Blade Runnera. Jak jsou nový techno věci s čistým designem zasazený do »pouštního« objektu. Má to hodně zvláštní estetiku.“
Čeká vás v seriálu i nějaká akční scéna?
„Nějaký tam jsou, ale těm velkým jsme se, myslím, docela dobře vyhnuli. Na takový akční, dobře udělaný scény, jak mám rád, musí být nepředstavitelný rozpočet. Musí se na tom podílet strašně moc lidí, kaskadéři... Mám tam třeba jednu rvačku, kdy praštím vietnamskýho dělníka, anebo se tam porveme se Slávkem (představitel Reného Miloslav Pecháček – pozn. red.). Ten z toho chudák měl nějakou dobu zhmožděnou ruku.“
To jste mu tolik naložil?
„Ale já jsem taky dostal! Kopačku do rozkroku... Sice omylem, ale bylo to hustý! Naštěstí se to točilo ve tmě.“ (usmívá se)
A zbraně, s těmi jste se setkali?
„Většinou se tam střílí po mně! Ale já si taky zastřílím. Zbraně tam jsou, ale není to o nich.“
Seriál stojí a padá s vámi. Jak se v té roli cítíte?
„Nikdy jsem nic takovýho netočil, je to má první zkušenost. Takže jsem z toho nervózní. Byla to ale krásná práce, na který jsem se hodně naučil. Moc mi pomohli zkušenější kolegové jako Lenka Krobotová nebo Vašek Neužil. Přesně věděli, co funguje, a kolikrát mi poradili věc, na kterou, když jsem se podíval s odstupem, jsem mohl říct: Jo, to je ono! A taky režisér Viktor Tauš, který se staral o to, abychom byli v klidu. Když jste vynervovaný nebo nejistý, hraje se špatně. Víc se otevřete, když se zklidníte a neděláte si hlavu s věcmi kolem.“
Zrádci jsou zajímaví i způsobem natáčení, jen na jednu kameru. Jak jste to vnímal?
„Točilo se to z ruky, na jeden objektiv, který byl docela široký. Takže kamera buď byla položená někde na zemi, anebo ji měl Viktor či Matěj (druhý režisér Matěj Chlupáček – pozn. red.) v ruce a chodili za námi. Situace se napřed zkoušely jako v divadle a pak se točily dokumentárně. Přišlo mi, že se tu s kamerou hraje jako s třetí osobou. Máte pocit, že má někdo přidělaný »GoPro« na hlavě a je tam s vámi. Přijde mi dobrý, že to diváka může vtáhnout do děje.“
Hlavním tématem je boj proti vietnamské drogové mafii. Co vás na něm nejvíc překvapilo?
„Hodně jsme se o tom bavili se scenáristou Mirem Šifrou, který se tím několik let zabýval. Říkal, že sedmdesát až osmdesát procent pervitinu u nás dnes vyrábějí vietnamský mafie. Nechtěl bych ale, aby to vyznělo tak, že všichni Vietnamci jsou mafiáni. Jde jen o pár procent z téhle komunity. Zjistil jsem ale, že to je opravdu zajímavý fenomén.“
V čem?
„I v tom, jak je je tu dlouho. Vietnamci k nám jezdili už za komunismu. Mají tady velký komunitní zázemí. Mafie to má dobře vymyšlený. Podle toho, co říkal Miro, si vybrali dobrý zboží, který půjde na odbyt vždycky. Pervitin je takovej náš národní produkt a českej perník je vyhlášenej po celý Evropě. A zrovna u pika je to asi hodně srandy za málo peněz.“
Nějakou dobu jste se živil jako model ve světě. Setkal jste se tam s drogami?
„V rámci modelingu jsem drogy nepotkal ani neviděl nikde kolem sebe. Ale myslím si, že pro mladý lidi jsou cool a vždycky byly. Zajímají je, je to pro ně dobrodružný. Co se týče lehčích drog, myslím, že těch se bojí hlavně starší lidi a vidí to tak, že tráva je horší než chlast. Mně ale přijde, že tady v Čechách je větší problém s alkoholem.“
V jakém smyslu?
„Když si člověk dá pět piv každej den, nic se neděje, je to společensky přijatelný. Myslím, že než bejt alkoholik, je lepší si dát někdy jointa. Ale tvrdý drogy jako pervitin, to je problém, ten lidi fakt ničí. Je to takový ekvivalent drogovýho pekla. I v tom mi přijdou Zrádci aktuální. Na tyhle věci je nutný poukazovat. Lidi ve městech mají pocit, že je to něco, co se týká devadesátek, kdy tady byl drogový ráj. Mají tendenci zapomínat a nevidět, že tohle se furt děje a jde o velkej problém.“
Mluvili s vámi o drogách doma?
„Oba moji rodiče jsou z divadelních kruhů a jsou takoví otevřenější. Myslím, že to se mnou zvládli dobře. Zatím nejsem na piku, tak asi dobrý!“ (směje se)
A u čeho se tedy odreagováváte?
No taky rád zajdu na pivko! (směje se) Ne, já mám různý metody. Rád jezdím autem na výlety. Když už nezvládám divadlo, mám truhlářskou a svářečskou dílnu a rád dělám řemeslný věci. S kamarády stavíme různý podniky, restaurace, bary, děláme renovace. Občas vyrábím nábytek, dělal jsem i venkovní dřevostavby, terasu. Tak to střídám. Když mě po nějaké době začne štvát divadlo, jdu dělat řemeslo a obráceně. Pak si člověk váží obojího.“
