„Zvládli jsme to dobře, výhru už jsme potřebovali,“ ulevilo se děčínskému rozehrávači Ondřejovi Šiškovi. „Obrana vypadala dobře, pokryli jsme si hráče, které jsme chtěli, i když 26 bodů od Tomáše Vyorala jsme dostat nechtěli. Ale pokud dá jen jeden hráč tolik bodů a ostatní se moc nepřidají, je to dobře pro nás. Je to dobře i před finále Alpského poháru, byla to pro nás taková generálka.“
Zatímco v lize Děčín tápe, v Alpském poháru došel až do finále. A v něm narazí, pokud se nezruší úplně, znovu na Pardubice. „Spíš jsem si přál Vídeň, zahraniční soupeř je trošku atraktivnější, ale Pardubice jsou taky fajn. Ještě nevíme, v jakém se to bude hrát formátu. Slyšel jsem myšlenku, že by to bylo na jeden zápas někde na neutrálním hřišti, to by se mi líbilo,“ uvažoval Šiška, než vláda rozhodla o zastavení sportu v zemi.
Armex dál zůstává odříznutý v lize od elitní šestky týmů, přímo postupující do play off. „O šestku se popereme. Dokud je matematicky možné se do ní dostat, proč o to nezabojovat,“ burcuje.
Zatím jsou však Válečníci až osmí a na šesté Pardubice ztrácejí čtyři výhry. „Je víc faktorů, proč jsme až osmí. Hrajeme skoro celou sezonu bez zraněných pivotů Grunta a Landy. Je tu nový trenér, hodně zápasů jsme prohráli smolně. Musíme se s tím poprat,“ velí Šiška.
Také loni to v Děčíně dlouho nevypadalo na ideální sezonu, ale přišlo play off a Válečníci došli až do finále. „Nic není nemožné, legendy se rodí ze dna. Není důvod skládat zbraně a dohrát sezonu jen tak.“
Pokud však Děčín skončí osmý a zvládne předkolo, ve čtvrtfinále narazí na suveréna Nymburk. „I on je hratelný, jsou to taky jen lidi,“ nevzdal by se dopředu Šiška.
Dohraje se ale vůbec NBL? „Doufám, že ano. Ale zdraví je přednější a musíme to respektovat. Já moc tedy nesleduju zprávy, ale jestli to riziko je skutečně tak velké, nedá se nic dělat. Osobně to moc neřeším, mám docela silnou imunitu.“
Prvním nakaženým koronavirem v Česku byl bývalý fyzioterapeut děčínských basketbalistů Petr Toncar, ta informace se k hráčům dostala. „Když odjížděl do Itálie, potkali jsme ho v restauraci a popřáli mu, ať si užije hory. Pak už se neukázal. Naštěstí jsme ho potkali před odjezdem na hory, ne až po návratu.“
Soupeře nešmírovat! „Ale hráči slyšeli i moje brblání“Reklama na ticho to zrovna nebyla, protože tři malí bubeníci vytrvale bušili do svých nástrojů, ale i tak basketbaloví Válečníci slyšeli během ligové dohrávky s Pardubicemi víc trenérových pokynů než v obvykle hučícím děčínském úlu. Hrálo se totiž za zavřenými dveřmi. Tedy bez diváků, jak bylo nařízeno kvůli šířícímu se koronaviru. Ve středu ještě platila kvóta 100 lidí. „V normálním zápase slyšíme jedno z pěti slov, teď pět z pěti, takže to musíme rychleji vstřebat,“ vykreslil rozehrávač vicemistra Ondřej Šiška po vítězství 87:73. „V naší bouřlivé atmosféře se občas neslyšíme, zato teď se slyšíme až moc.“             Což byl nezvyk i pro děčínského trenéra Tomáš Grepla. „Oni slyšeli kolikrát i to, co si brblám pro sebe. Potřebuji ze sebe tu negativní emoci dostat. A holt hráči dostali k sobě kolikrát to, co za normální situace není určené pro ně. Příště se s tím musím vyrovnat úplně jinak. Informace musí být menší. Musím si uvědomit, že hráči nemůžou vstřebat všechno,“ dumá kouč. Nemyslí si ovšem, že by se někdo urazil. „Dělám všechno pro výhru a na hráče je potřeba řvát, oni si to zaslouží,“ míní impulzivní Grepl. „Já od nich interakci vyžaduji. Sami ty informace chtějí dostat, protože neustále opakujeme stejné chyby. Musíme být přesnější, trpělivější, najít hráče v lepší postavení, limitovat ztráty, zlepšit obranný doskok. Pak můžeme být velmi dobrý tým.“ Před prázdnou halou vicemistři ukázali, že dobří být dokážou. Zastavili lavinu pěti porážek ve skupině A1, ačkoli zůstali osmí. „Pro mě jako trenéra je při zápase lepší, když mě hráči slyší, připadám si jako na tréninku. Ale samozřejmě kvůli mě Děčín asi bude těžko zavírat halu. Navíc bez publika, které máme nejlepší a bývá plný dům, to bylo zvláštní, divné. Musíme poděkovat Terce Houserové a tomu potěru s bubny, který i v naší prázdné hale udělal velmi dobrou atmosféru,“ podíval se Grepl na balkon nad košem. „Mrzí nás, že tady diváci nemohli být, kor když se nám povedlo vyhrát, protože letos jsme jim až tolik radosti neudělali...“ Jenže hned tak se brány do hlediště neotevřou, a tak se bude vzpomínat na to, jaké to bylo bez lidí. „Občas nějaké pokyny od trenéra nevnímám a jen udělám nějaký obličej,“ zakřenil se Šiška, ale že by poslouchal třeba i pardubické taktické plány, to ne: „Dalo by se to, ale je to nesportovní. Nejsem úplně šmírák.“ Zrovna na Pardubice ještě Děčín má narazit, a to ve finále Alpského poháru. „On to sice je asi nejhorší mezinárodní pohár v evropském basketu, ale kvalita zápasů byla dobrá, vždyť Gmunden přistoupil k semifinále naprosto seriózně. Je to plnohodnotná cena, porveme se o trofej!“ slíbil kouč fanouškům, ovšem kdy a zda se vůbec hrát bude, je ve hvězdách. „Asi jiná cesta než haly zavřít není. Koronavirus je závažná věc. My doufáme, že se sezona nezruší, že to co nejdřív pomine, abychom mohli plnohodnotně sportovat,“ přeje si Grepl. „Dlouhodobě bez diváků to je na houby.“ Teď už se sport v zemi zastavil, tréninková dřina Děčína nenajde na čas uplatnění. „Už pár týdnů jsme v play off módu. Na tréninku hrajeme mnohem líp, v zápase to nejsme schopni prodat. Máme pasáže, kdy jsme výborní, a pasáže, kdy jsme jak kadeti. Škoda jen, že nám kvůli vyšší moci chybí náš šestý hráč.“ |
