S rostoucím důrazem na ekologii a udržitelnost se v posledních letech do popředí zájmu dostává termín zvaný upcyklace. Jde o způsob, jak zužitkovat a znovu „vdechnout život“ předmětům určeným k recyklaci či přímo k likvidaci. Netýká se zdaleka jen umění ve stylu Marcela Duchampa, upcyklovat se dá téměř vše a móda není výjimkou. Dokonce ani ta svatební.

Trend upcyklace se v komerčním módním průmyslu začal hojněji objevovat přibližně před třemi lety. Z oblíbeného koníčku řady milovníků originálního oblékání se postupem času rozvinul poměrně zajímavý byznys, který je navíc ohleduplný k životnímu prostředí. Kouzlo upcyklace jako obživy objevila před několik lety i pražská umělkyně Ester Řandová, známá také jako Esterdiy. „K upcyklaci jsem se dostala přibližně ve svých 15 letech, kdy jsem začala i se svou tvorbou. Tou dobou se slovo upcyklace ještě nepoužívalo. Nakupovala jsem zkrátka levný materiál pro tvorbu a zároveň v second handech nacházela daleko kvalitnější materiály než v běžné konfekci,“ vysvětluje Řandová. Poptávka po upcyklovaných produtech podle ní roste. „Do second handů už lidé nechodí jen pro levné oblečení, ale i z toho důvodu, že zde najdou něco jiného, unikátního. Spousta lidí navíc nechce podporovat fast fashion. Stejně tak je tomu u upcyklovaného oblečení, aspekt udržitelnosti módy se konečně dostává do popředí,“ doplňuje.

Svatební šaty po svatbě nemusejí přijít do skříně. Vhod přijdou na ples i do města

Řada trendů běžně nositelné módy má tendenci se dřív nebo později promítnout do módy svatební. A protože mezi nevěstami vzrůstá obliba šatů šitých na míru, také svatební salony reagují na požadavek udržitelnosti a ekologie odívání. „V dobách našich babiček a maminek bylo naprosto běžné, že si nevěsty nechávaly ušít šaty přesně na míru. Výběru a kvalitě materiálu i střihu se věnovala velká pozornost, novomanželka si je pak často po svatbě odložila na památku či jako svatební šaty pro svou dceru. Dnes se nevěsty k šití šatů na zakázku vracejí. Zároveň se ale zajímají o způsob, jak oděv zužitkovat také po svatbě, pro dcerku je totiž v dnešní době zpravidla neodkládají,“ popisuje Lenka Izsák, majitelka svatebního salonu MiaBella. „Oblíbeným řešením je právě upcyklace. Pokud si nevěsta přeje šaty po svém velkém dni přešít či přebarvit, aby byly vhodné i pro pozdější nošení na plesy nebo třeba ‚jen tak‘ do města, musí být oděv ušit ve vhodném střihu a z vhodného, přírodního materiálu. Umělou krajku nepřebarvíte,“ dodává Lenka Izsák.

Upcyklovat si podle ní nechává své šaty přibližně polovina jejích zákaznic a nejčastěji volí přebarvení na tmavě modrou či červenou. Střih šatů se při recyklaci nemění. „Vycházíme z toho, že střih, který jsme společně s nevěstou vybraly na svatební šaty, je ten nejlepší, který jí sluší a lichotí její postavě,“ říká majitelka svatebního salonu. S nevěstami se o možnostech úprav konkrétních šatů na nesvatební baví často už při výběru šatů svatebních. Řada žen salon MiaBella osloví právě kvůli možnosti upcyklace.

Netradiční šperky. Co kus, to originál

Trend upcyklace se ale nepromítá pouze do textilní módy. Na své si přijdou také milovníci netradičních šperků či bytových doplňků. K jejich tvorbě často stačí jen trocha fantazie, pár šikovných rukou a zajímavé předměty určené k recyklaci či likvidaci. „Každý takový předmět má svůj vlastní příběh, což je právě to, co naše zákazníky kromě ohleduplnosti k přírodě baví. Šperky vznikají z materiálů a součástek, které už byly jednou či vícekrát použity a původně byly určeny k vyhození. Jsou limitovány určitým počtem kusů, neboť jsou vyráběny z prvků moderních technologií, které se neustále mění. Každý kousek je vskutku jedinečný,“ vysvětluje Zdenka Kladníčková z týmu projektu TrashMade, který společnými silami usiluje o smysluplné využití starých elektrozařízení. Na upcyklačním projektu se podílí skupina umělců, designérů, uměleckých řemeslníků, výrobců a také tým organizující sběr a svoz vyřazených elektrospotřebičů. „Lidé, kteří preferují upcyklované oblečení, často přesně takový příběh u výrobku vyhledávají. Přemýšlejí nad tím, jak produkt ‚přišel na svět‘ a kdo za jeho tvorbou stojí,“ uzavírá Ester Řandová.