Dokázali jsme využít psoriázu hlavního herce, popisuje slovenský filmař Ivan Ostrochovský

LN: Mluví se na Slovensku o někdejší spolupráci církve s StB?
Ne, ani o kolaboraci obecně. Pár jmen spolupracovníků StB se sice vytáhlo, společnost za tím ale udělala tlustou čáru, a tak to neřešila ani církev. Podobné to bylo na Slovensku po konci druhé světové války. V malé zemi se nedá naráz udělat velká očista, jde to jen časem. K tomu jako profesor na škole vím, že současnou generaci tohle už vůbec nezajímá. Doba komunismu je pro ně stejně vzdálená jako napoleonské války. Ve Služebnících mi proto šlo spíš o univerzální příběh mladých lidí s ideály, k nimž se realita postaví čelem, a oni se musí rozhodnout, jakou si vyberou cestu. Jestli nebudou vystrkovat hlavu a v pohodě přežijí, nebo se budou bránit. Ukázat tento morální konflikt na bohoslovcích je zajímavější. Nikdo se nepozastavuje, když kolaboruje dělník z ČKD, ale u kněze to je vnímané jinak, i když podle mě šlo o stejnou kolaboraci.

LN: Takže jste minulost využili jako kulisu, které téma morálního konfliktu zvýrazní?
Ano, využili jsme drama, které ta doba nabízí, pro univerzální konflikt. I dnes člověk musí akceptovat určité podmínky, svoboda je dnes jiná než v roce 1989. Třeba do kostela teď chodí mnohem méně lidí než za komunismu. Kapitalismus byl pro víru paradoxně o dost ničivější než socialismus.

LN: Vás film nicméně vychází ze skutečných událostí. Jakých?
Jeden náš kamarád na stejné škole v 80. letech studoval, a když jsme si dělali rešerše, zjistili jsme, že v roce 1980 tam studenti zahájili hladovku na protest proti vstupování do Pacem in terris, kolaborantské organizace, kterou komunisté vytvořili, aby kněží legitimovali režim. Tehdy se ještě nikomu nesnilo, že komunismus padne, pro dvacetileté kluky tedy ten protest znamenal, že si zničí život. Dodneška jsou motorem revoluce mladí, kteří v sobě spojují idealismus s naivitou.

Kromě hladovky jsme do příběhu odrazili také vraždu tajného, tedy státem nepovoleného kněze Coufala, kterou v roce 1981 StB fingovala jako sebevraždu. Chtěli jsme spojit problémy, s kterými se věřící v té době potýkali. V Čechách se protikomunistické hnutí sdružovalo kolem intelektuálů a umělců, na Slovensku tvořili největší sílu katolíci. Nevystupovali proti komunismu jako takovému, ale bojovali za svobodu víry.

LN: Služebníci zaujmou i pečlivě komponovanými černobílými obrazy. Jak vznikalo toto vizuální pojetí?
Černobílá působí víc graficky, je sošnější. Schválně jsme se vyhýbali religióznějším momentům, záběrům na Ježíše, barokní hudbě a podobným klišé filmů z tohoto prostředí. Církev tehdy trochu ztrácela svůj obsah, zůstaly jen ty formální projevy církevního života. K tomu jsme si říkali, že mladého diváka film víc zaujme, když ho jemně posuneme do nějakého žánru. V té škole podle vzpomínek studentů panoval pocit paranoie a strachu, nevěděli jste, komu můžete věřit a kdo donáší. A tak jsme do filmu chtěli dostat až hororový pocit, že se postava blíží katastrofě a neumí tomu zabránit. Obraz měl podporovat pocit tísnivosti a bezmoci.

LN: A pocit klaustrofobie a uzavřenosti, který vyvolávají záběry shora. Nebo v nich chcete evokovat i „boží pohled“?
Krása filmu je, že lidi si v něm najdou význam, i když tam původně nebyl. Film má mít širší interpretační vrstvu. Nechci divákům vnucovat pohled na onu dobu. Je jednoduché ukázat, že komunisti byli padouši a chartisti ti dobří. Jenže to nebylo tak černobílé a lidi museli často dělat špatná rozhodnutí. V českých filmech jsou komunisti často zobrazení jako ješitní hlupáci, ale kdyby to tak bylo, tak by čtyřicet let nevládli. Úloha filmaře je si také uvědomit, co už v kinematografii bylo, a přinést nový typ postavy a konfliktu.

LN: Proč jste si do hlavních rolí vybral neherce?
Chtěl jsem obsadit mladé kluky, tehdy se chodilo na vysokou v osmnácti. Zkoušeli jsme studenty konzervatoře, ale nakonec mi přišlo jednodušší učit neherce než odnaučovat konzervatoristy jejich špatné návyky. Ovšem abych byl spravedlivý, spousta konzervatoristů tam hraje ve vedlejších rolích. Já obsazuju podle typu a věděl jsem, že hlavní postavy nemají moc textu, psali jsme je tak, aby je zvládli i neherci. Víc tíhy leželo na profesionálech, Vladu Ivanovovi nebo Milanu Mikulčíkovi. Ten je geniální, ale i jeho jsem obsadil podle typu, má ve tváří určitou zlomenost.

LN: Vlad Ivanov je známý rumunský herec. Ve filmu ale mluví slovensky...
Vlad se skutečně naučil slovensky, mluví s trochu rusínským akcentem, což vytváří narážku na SSSR. Při kostýmních zkouškách jsme pak objevili, že má psoriázu, a toto kožní onemocnění jsme využili na vyjádření vnitřního stavu jeho postavy.

LN: V titulcích pak děkujete rumunskému režisérovi Cristianu Mungiovi. Za co přesně?
Díky tomu, že Služebníci vznikli také v rumunské koprodukci, mohli jsme se zúčastnit industry programu jeho festivalu v Bukurešti a tam si otestovat, jak film funguje pro západní a východní publikum. Cristian Mungiu byl jeden z našich konzultantů. Navíc s Vladem Ivanovem natočil film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který miluju. Když se děj Služebníků vrátí o 143 dní zpět, jsou to v přepočtu právě čtyři měsíce, tři týdny a dva dny.

LN: Koprodukčně se na snímku podílelo i Česko a také Irsko. Proč právě tato země?
Producent Mike Downey nám zprostředkoval kontakt na scenáristku Rebeccu Lenkiewiczovou. S ní jsem se setkal na jednom festivalu, kde vyhrál můj předchozí film Koza. Ona byla v porotě, pak jsme se bavili o mém dalším snímku a ji to zaujalo. To bylo rok poté, co Ida, k níž psala spolu s Pawlem Pawlikovským scénář, vyhrála Oscara, takže měla nabídky z celého světa a já předpokládal, že bude mít u Služebníků čas jen na dramaturgii. Nakonec se podílela na scénáři, zajistila, aby bylo vyprávění dobře načasované. Já pracuju víc intuitivně.

LN: Světovou premiéru měli Služebníci na Berlinale, kde jste se ocitli v nové sekci Encounters. Co si o ní myslíte?
Přijde mi trochu zvláštní, že Encounters má v popisu, že zahrnuje inovativní filmy. Chápu, že festival musí mít škatulky, ale film je buď dobrý, nebo ne. Třeba dokument FREM je také inovativní, proč on skončil ve Foru, a my ne? Ale jinak nám zařazení do nové sekce pomohlo, lidi byli víc zvědaví. Předtím jsem byl dvakrát v sekci Forum a cítím rozdíl.