Byla temná zimní noc roku 1920, když ruští bělogvardějci vyráželi přes zamrzlé jezero Bajkal, aby se zachránili před útočícími bolševiky. Velel jim generál Sergej Vojtěchovský, původem z Běloruska, který sloužil u československých legií a později našel útočiště v Praze.
Zhruba sto let od tehdejších událostí, si skupina čtyřiceti českých příznivců vojenské historie tuto etapu takzvaného Velkého sibiřského ledového pochodu zopakovala. Vyrazili stejně jako před sto lety z vesnice Bolšoje Golustnoje a po bajkalském ledu překonali zhruba 55 kilometrů na východní břeh jezera do obce Babuškino, která se tehdy jmenovala Mysovaja. Přesun po zamrzlé hladině jezera není nic snadného. „Mám za sebou měsíční přechod Grónska, ale i tento jednodenní pochod má své zvláštnosti, vyžaduje výkon v jednom zátahu,“ říká bývalý diplomat a polárník Zdeněk Lička.
Přechod trvá patnáct hodin, občerstvení i vodu si musí účastníci nést s sebou. Nejnáročnější úsek přichází až na samém konci, kdy se vyčerpaný chodec musí brodit sněhem a překonávat ledové praskliny, do toho fouká ledový vítr. Někteří vojáci před sto lety na jezeře umrzli, nyní v případech vyčerpání či úrazů vyjíždí záchranáři se speciálním obojživelným vozidlem. Větší zásah ale až na jednu výjimku nebyl potřeba.
Exkurze do města legionářů. Ruský historik chce vodit turisty po stopách českosloslovenských legií ve Vladivostoku |
Češi, mezi nimiž byli členové několika organizací i aktivních záloh české armády, šli přes jezero spolu s místními kozáky z irkutského oblastního spolku. Právě ti stojí na české straně ve snaze obnovovat a udržovat pomníky legionářů. „Není správné řešit politické problémy ignorováním památky těch, kteří tu položili své životy,“ říká člen spolku Alexander Turik, který pomáhal například s nalezením zbytků pomníku v Irkutsku či vztyčením pamětní desky ve vesnici Posolskaja.
„Rozhodně to přispělo ke zmírnění atmosféry poznamenané nedůvěrou a napětím,“ říká místopředseda poslanecké sněmovny Tomáš Hanzel (ČSSD), který výpravu vedl. Delegace, ve které bylo dohromady osmdesát lidí, navštívila nejprve starý legionářský památník v Krasnojarsku (jeden ze dvou dosud dochovaných monumentů vybudovaných samotnými legionáři, další je ve Vladivostoku). Místní samospráva kvůli tomu nechala alespoň vysypat štěrkem cestičky a uklidit okolí.
Odhalení se také dočkal pomník Vojtěchovskému v lesích nedaleko Tajšetu. Generálovi se Sibiř stala osudnou. Poté, co odjel s legionáři do Československa, sloužil v armádě a za okupace odmítl jakkoli kolaborovat s nacisty, ho po osvobození odvlekla sovětská tajná policie SMĚRŠ do gulagu Ozerlag nedaleko Tajšetu, kde v dubnu 1951 zemřel. „Díky našim místním spolupracovníkům se podařilo najít místo jeho posledního pobytu a teď i zanechat – doufejme že trvalou – památku,“ říká předsedkyně Spolku odboje Gabriela Havlůjová.
Představitelé Československé obce legionářské (ČsOL) se domluvili na spolupráci s oblastními archiváři v Irkutsku a dojednali i obnovu chátrajícího kříže na hřbitově v Posolské. „Jsou to malé věci, ale ukazuje se, že cesta vede i přes kontakty zdola, s lidmi na úrovni samospráv,“ míní Milan Mojžíš z vedení ČsOL.
„Okupanti“ nejsou vítáni
V době, kdy se politici na obou stranách hádají o historické dědictví, šlo o unikátní akci směrem k objasnění české role v období takzvané občanské války po bolševickém převzetí moci. Sami Rusové někdy říkají, že občanská válka neskončila dodnes a stále se vedou spory o tom, zda pravda byla na straně rudých či bílých a kdo páchal větší krutosti.
Ani Češi přitom nejsou na Bajkale úplně vítáni. Na první setkání s kozáky v Irkutsku přišli aktivisté s transparentem ve špatné češtině „Vypadni odsud, český okupant“ a vyobrazením pokuřujícího Švejka s pivem.
„Přijeďte si sem klidně odpočívat na Bajkal, užívat si přírodu, ale uctívat takto plenitele a vrahy, to je opravdu moc,“ protestoval Grigorij Krasovskij z ruské komunistické strany. Přítomnost aktivistů sice vyvolala u členů delegace údiv, vše ale skončilo úsměvy a (spíše marnou) snahou si věci vysvětlit.
„Oficiální delegace osmdesáti lidí, mezi nimiž jsou kromě různých funkcionářů i prostí účastníci, potomci legionářů, fandové historie, sportovci, hasiči či vojáci, i to je argument pro ruskou stranu,“ říká organizátor akce Radim Chrást. „Oni totiž tvrdí, že sem nikdo nejezdí a proto nemá smysl stavět další památníky. Ale jak se mohli přesvědčit, tak to není.“
