Momentálně je Carl Zeiss Jena účastníkem čtvrté nejvyšší německé soutěže, kterou hraje na svém malém, rustikálně vyhlížejícím stadionu Ernst-Abbe-Sportfeld s kapacitou necelých 13 tisíc diváků. Když už se dnes o tomto klubu mluví, není to v souvislosti s žádnými výraznými úspěchy. Nebylo tomu tak ale vždycky.
Ti dříve narození si možná vzpomenou, že východoněmecký fotbal reprezentovaly v minulosti především kluby Dynamo Berlín, Dynamo Drážďany a Lokomotiva Lipsko. Sekundovalo jim ještě několik dalších celků, které si vydobyly slušné renomé. Jedním z nich byla i Jena.
Stejně jako většina oddílů ve východní části Německa nesla i Jena před druhou světovou válkou jiný název. Tehdy to byla 1. SV Jena, která se v roce 1946 transformovala na SG Ernst Abbe Jena. Ernst Abbe byl fyzik a špičkový optik, jeden z původních zakladatelů společnosti Carl Zeiss AG a klub v Jeně je dodnes spojen s jeho jménem.
Tři ligové tituly, čtyři pohárové triumfy
Jena byla vždycky ve stínu státem podporovaných a protěžovaných klubů, ale navzdory tomu se v roce 1960 dokázala probít až do finále východoněmeckého poháru FDGB-Pokal, v němž porazila Rostock a získala první velkou trofej. O tři roky později mužstvo vyválčilo premiérový ligový titul, což se mu povedlo ještě dvakrát (1968 a 1970).
I v letech, kdy východoněmecké nejvyšší soutěži kralovalo berlínské Dynamo, jež rok co rok pravidelně končilo na čele tabulky (1979 až 1988) byla Jena rovnocenným protivníkem. Celek si připsal ještě třikrát na konto vítězství v pohárové soutěži (1972, 1974 a 1980).
Evropské pohárové dobrodružství
Právě vítězství v FDGB- Pokal v sezoně 1979/80 zajistilo Jeně účast v následujícím ročníku Poháru vítězů pohárů. Mužstvo tehdy ve velkém stylu dokráčelo až do finále, v němž podlehlo 1:2 Dinamu Tbilisi, když vítězný gól vstřelil Vitalij Daraselja pouhé čtyři minuty před závěrečným hvizdem, ale mnozí fanoušci si daleko více připomínají dva zápasy prvního kola soutěže, v němž celek změřil síly se slavným římským AS.
Finále evropského poháru je sice nejvýznamnějším úspěchem v klubové historii, nejpamátnější výkon se ale váže právě k zápasu s italským gigantem. Šlo totiž o jeden z největších obratů v historii kontinentálních pohárových soutěží.
Debakl v Římě
Každý velký příběh, který končí zázrakem, musí mít nějaký zlý začátek. AS Řím, coby vítěz italského poháru ze sezony 1979/80, si s východoněmeckým soupeřem na Olympijském stadionu pohrával v úvodním duelu jako kočka s myší. Po pouhých pěti minutách otevřel skóre Roberto Pruzzo a ještě do přestávky přidal druhý gól Carlo Ancelotti. Na konečných 3:0 pečetil čtvrt hodiny před koncem Brazilec Falcao.
Bylo rozhodnuto. Odveta v Jeně měla už být jen formalitou. Nikdo neočekával, že by se fotbalový trpaslík zmohl na to, aby položil na lopatky evropského obra.
Když se oba soupeři potkali o dva týdny později na podstatně skromnějším stadionu Ernst-Abbe-Sportfeld, bylo na straně hostů několik tehdejších světových superhvězd. Především italská obrana naháněla strach. Na Apeninském poloostrově se tenkrát totiž hrál nejdefenzivnější fotbal na planetě a obranná strategie byla vybroušená k dokonalosti. Vstřelit italskému mančaftu dva góly, to byl ořišek i pro celky s nadupanou ofenzívou. Ale dát čtyři branky? To bylo prakticky nemožné.
Není co ztratit
Domácí tušili, že nemají co ztratit a že jen jediný přístup jim může zaručit úspěch – riskovat za každou cenu, v každé situaci a v každém momentě zápasu. Na vyprodaném stadionu bylo tehdy 16 tisíc diváků, kteří s úžasem od první minuty pozorovali, jak jde Jena v modrobílých dresech neúprosně za zázrakem.
Brankář AS Řím Franco Tancredi byl pod palbou střel a musel vytáhnout několik vynikajících zákroků. I tak ale bylo jasné, že otázka nezní, jestli bude kapitulovat, ale kdy se tak stane.
Jako první se trefil v 26. minutě z hranice pokutového území do levého horního rohu Andreas Krause. Jen dvanáct minut poté zblízka skóroval Lutz Lindemann a domácí fanoušci začali tušit, že se zřejmě děje cosi výjimečného. O tom, s jakou energií se vrhla Jena na soupeře, svědčí i fakt, že zaskočený protivník poprvé vystřelil na branku až v posledních minutách první půle.
Do druhé části utkání vlétli domácí stejně jako do prvního poločasu. Tancredi se štěstím zlikvidoval další výtečný pokus Krauseho. Velké šance měli Jürgen Raab a Gerhardt Hoppe, ale italský gólman držel akcie hostů stále nahoře. A s přibývajícími minutami to vypadalo, že favorit už si postup pohlídá.
Jenže pak přišlo střídání. Útočníka Contiho nahradil záložník Roberto Scarneccia. Tomu stačily pouhé čtyři minuty na hřišti, aby hloupě fauloval přímo před očima sudího jednoho z domácích hráčů, a viděl červenou kartu.
Brilantní Bielau
Často se mluví o tom, že štěstí je třeba jít naproti. Přesně to byl případ třetího gólu Jeny, který dal v 71. minutě po chybě hostující obrany náhradník Andreas Bielau. Na hřišti byl ani ne minutu a šlo o jeho první dotek s míčem. V tom momentě bylo srovnáno, do konce zápasu chybělo ještě dvacet minut a Římští hráli v deseti…
Domácí mohli v tu chvíli myslet na prodloužení, případně na penaltový rozstřel, ale nic takového neměli v plánu. Na hřišti dominovali a hodlali soupeře drtit i nadále. Přitom stále hrozilo, že jediný protiútok hostů smaže veškeré úsilí i tři nastřílené góly, a pošle do dalšího kola italský celek. Jenže modrobílý vlak měl naloženo pod kotlem a nehodlal zpomalit.
Obvykle je to vlk, kdo loví kořist, jenže v tomhle utkání tomu tak nebylo. Hosté s vlčicí ve znaku na hrudi vypadali jako jehňata, která jdou na porážku. Kurbjuweit otestoval brankáře Tancrediho přesnou střelou z dálky a domácí cítili krev. Jako by už věděli, že kořist je jim dána k sežrání.
Zbývaly jen tři minuty do konce, když po ose Vogel – Kurbjuweit – Bielau padl čtvrtý gól do italské sítě. Tancredi si sice na míč sáhl, ale k zabránění jeho cesty za brankovou čáru to nestačilo.
Arrivederci, Roma!
Italská obrana byla v troskách, na světelné tabuli svítil neuvěřitelný výsledek 4:0 a natřískané tribuny ovládla euforie. Když rozhodčí naposled foukl do píšťalky, šťastní diváci vlétli na hřiště a slavili zázračné zmrtvýchvstání se svými hrdiny.
V historii evropských pohárových soutěží došlo k řadě nečekaných a velkých obratů – namátkou můžeme zmínit třeba barcelonský zázrak z roku 2017, kdy katalánský celek otočil téměř ztracenou partii s Paris Saint-Germain. Ale onen říjnový večer ve východoněmecké Jeně už těžko nějaký jiný souboj překoná…
STATISTIKA ZÁPASU
Pohár vítězů evropských pohárů, 1. kolo, 2. utkání
1. října 1980, Ernst-Abbe-Sportfeld, Jena
FC Carl Zeiss Jena - AS Řím 4:0 (2:0)
Krause (26.), Lindemann (38.), Bielau (71., 87.)
Jena: Hans-Ulrich Grapenthin - Rüdiger Schnuphase - Konrad Weise (c), Lothar Kurbjuweit - Gerhardt Hoppe, Andreas Krause (70. Martin Trocha), Lutz Lindemann, Dietmar Sengewald, Thomas Töpfer, Jürgen Raab, Eberhard Vogel
AS Řím: Franco Tancredi - Maurizio Turone - Luciano Spinosi, Enzo Romano, Domenico Maggiore - Falcão, Agostino di Bartolomei (c), Mauro Amenta (63. Francesco Rocca), Carlo Ancelotti - Bruno Conti (46. Roberto Scarneccia), Roberto Pruzzo
Žluté karty: Bielau - Torone, Ancelotti
Červené karty: - / Scarneccia (49.)
Celkový počet střel: 27/3
Střely na branku: 13/1
Rohy: 19/2
Rozhodčí: André Daina (Švýcarsko)
Diváků: 16 000