Stanley Cup v celé své historii nepoznal vítěze jen dvakrát. Naposledy v sezoně 2004/05, která se nehrála kvůli výluce. Řádění koronaviru probudilo vzpomínky na předčasně ukončené finále z roku 1919. Svět tehdy zasáhla pandemie španělské chřipky. Rozhodující série mezi Seattle Metropolitans a Montreal Canadiens se kvůli onemocnění hráčů a trenérů nedohrála. Na následky choroby zemřel obránce Joe Hall.
Před sto lety chřipkový virus pustošil lidstvo způsobem, jaký nezažilo od morových epidemií. Uvádí se, že nemoc si vyžádala 50 až 100 milionů obětí. Jen pro srovnání, 1. světová válka stála patnáct milionů životů. Všechno začalo v březnu 1918 ve vojenském táboře Funston v americkém Kansasu, kde se dostavil kuchař na marodku s příznaky chřipky. Do dvou dnů onemocnělo dalších 522 lidí.
Američtí vojáci pak zavlekli nákazu do Evropy, za čtvrt roku se rozšířila do Asie a Afriky. Aby se zabránilo panice, uvalili vojáci na informace přísné embargo. Pouze v neutrálním Španělsku o chorobě tisk psal. To chřipce neprávem dalo název „španělská“.
Vězení i marodka
O Stanley Cup se v roce 1919 střetli zástupci dvou největších hokejových lig. Seattle Metropolitans skončili v základní části Pacific Coast Hockey Assotiation druzí za Vancouver Millionnaires, v sérii na dvě vítězství je ale porazil a vybojoval si právo usilovat o trofej hokejových šampionů. Montreal Canadiens vyhráli první polovinu dlouhodobé soutěže NHL, ve druhé zvítězili Ottawa Senators. V sérii o titul je však porazili „Habs“ 4:1 a mohli usilovat o Stanleyův pohár.
Všechny zápasy se hrály v Seattle Ice Areně v centru města, a to střídavě podle pravidel obou soutěží. Noty PCHA platily při prvním, třetím a pátém utkání, zatímco ve druhém a čtvrtém se jelo podle NHL. Ještě před zahájením série poslaly americké úřady do vězení Bernieho Morrise za to, že se vyhýbal odvodu na vojnu. Hvězda Seattlu vstřelila dva roky předtím vítězný gól série, v níž Metropolitans porazili právě Canadiens 3:1 na zápasy a urvali Pohár coby první americký celek.
Čtvrté utkání se dvakrát nastavovalo, přesto skončilo bez branek. Hlavními postavami téhle show se stali gólmani Hap Holmes ze Seattlu a montrealský Georges Vezina. Hráči padali vyčerpáním, což si ještě všichni vykládali jako důsledek únavy. A ještě po letech byl zápas popisován jako jeden z nejlepších, jaký se na západním pobřeží kdy hrál.
V pátém duelu Canadiens smazali tříbrankový náskok soupeře a vyhráli v nastaveném čase 4:3. Tím srovnali stav série na 2:2. Zápas nedohrál jejich obránce Joe Hall, kterého odvezli do nemocnice. Hned po něm ulehli s vysokými horečkami ještě Jack MacDonald, Newsy Lalonde, Bill Couture, Louis Berlinquette a kouč George Kennedy. Nemoc zasáhla i Mets. Chřipku dostali Roy Rickey, Muzz Murray a trenér a manažer Pete Muldoon. „Nikdy v dějinách nepronásledovala sérii o Stanley Cup taková nepřízeň osudu, jako tohle mistrovství světa,“ napsal montrealský deník Gazzette.
Rána pro hokej
Šestý a rozhodující duel se měl konat 1. dubna 1919. Vzhledem k tomu, v jakém stavu oba týmy byly, a taky ve snaze bránit dalšímu šíření nákazy však zdravotní odbor střetnutí zrušil. Verdikt padl pět a půl hodiny před plánovaným začátkem. George Kennedy navrhoval, že se vzdá Stanley Cupu ve prospěch Seattlu, což Muldoon odmítl, když viděl, jak nemoc Canadiens zdecimovala. Kennedy pak žádal, že by využil hráče z týmu Victorie z PCHA. To zamítl prezident soutěže Frank Patrick.
Španělská chřipka postihla až půl miliardy lidí, nezasáhla zdaleka jen sport. Stanley Cup ovšem poprvé v historii neměl vítěze.
U roku 1919 na něj vyryli slova „Series not completed.“ Série nedokončena. Nemoci navíc podlehl Joe „Bad“ Hall, ve 37 letech tehdy nejstarší hráč profi hokeje.
Pocházel ze Stafforshiru v Anglii, v mládí přesídlil do Kanady a usadil se v Brandonu v Manitobě. Profesionálem se stal v devatenácti a na svoje kořeny nikdy nezapomněl. Vracel se domů a dřel na železnici, aby vydělal na koupi domu pro rodinu. Měl dva syny a dceru. Na ledě si vysloužil pověst dříče a pořádně tvrdého beka. Odtud jeho přezdívka „Bad“. Nicméně zlý prý vůbec nebyl. Spoluhráči si ho oblíbili, všude, kde působil, našel spoustu přátel.
Ironie a krutost osudu
V někdejší NHA působil v Montreal Shamrocks, potom devět let v Quebec Bulldogs a po vzniku NHL v roce 1917 se usadil v Montreal Canadiens. V prvních dvou sezonách byl nejtrestanějším hráčem ligy. Nikdo v jeho éře nenastoupil k tolika zápasům o Stanley Cup jako právě Hall. O Pohár bojoval poprvé už v roce 1904 za Winnipeg Rowing Club proti Ottawa HC, třikrát trofej vyhrál: v roce 1907 s celkem Kenory, v letech 1912 a 1913 s Quebekem.
V tom, že zrovna tak odolný a houževnatý hráč jako Hall podlehl nebezpečnému viru, je kus ironie a zároveň krutosti osudu.
Noviny 2. dubna oznamovaly, že Světová hokejová série byla zrušena. „Nejpodivnější série v historii sportu,“ uvedl prezident Pacifické ligy Frank Patrick. „Bylo nám líto, že fanoušci v Seattlu nemohou sledovat rozhodující bitvu, v níž věřili ve vítězství. Ale za takových okolností bylo nemožné hrát hokej.“
Čtyři dny po zrušení série vyšla smutná novina. „Veterána Joea Halla si vzala smrt,“ hlásal jeden z titulků. Hokejista podlehl zápalu plic, který souvisel s útokem chřipky. S dalšími spoluhráči a trenérem Kennedym byl nejprve hospitalizován v místní nemocnici, zemřel 5. dubna ve tři hodiny odpoledne. Pohřeb měl za tři dny ve Vancouveru.
„Byl to oddaný veterán, opravdu borec,“ řekl Frank Patrick. „Jeho odchodem hokej utrpěl těžkou ztrátu. Mimo led patřil k těm nejzábavnějším a nejsrdečnějším lidem, kteří ho kdy hráli.“ Hallovo tělo převezli k rodině do Brandonu. V roce 1961 byl posmrtně uveden do Hockey Hall of Fame.
Nebylo to naposledy, co epidemie prosákla do NHL. Přinejmenším 23 hráčů z celé ligy plus jeden čárový a jeden hlavní rozhodčí v roce 2014 onemocnělo příušnicemi. Stejná nákaza napadla před třemi lety útočníky Zacha Pariseho a Jasona Pomminvilla z Minnesoty, asistenta kouče Scotta Stevense a obránce Vancouveru Troye Stechera.
V současné době se zámořská soutěž, stejně jako ligy po celém světě, zastavila, zavřely se stadiony. Seattle zůstává dosud jediným místem, kde se nepodařilo dokončit severoamerický profesionální šampionát kvůli globální pandemii.
Finále Stanley Cupu 1919
| 19. března | Seattle - Montreal | 7:0 (stav série 1:0) |
| 22. března | Seattle - Montreal | 2:4 (1:1) |
| 24. března | Seattle - Montreal | 7:2 (2:1) |
| 26. března | Seattle - Montreal | 0:0pr. |
| 29. března | Seattle - Montreal | 3:4pr. (2:2) |
Montreal Canadiens: Georges Vezina – Bert Corbeau, Joe „Bad“ Hall, Didier „Cannonball“ Pitre, Billy Coutu – Amos Arbour, Billy Bell, Louis Berlinguette, Odie Cleghorn, Fred „Doc“ Doherty, Newsy Lalonde, Joe „Phantom“ Malone, Jack McDonald.
Seattle Metropolitans: Hap Holmes – Bernie Morris (nenastoupil), Roy Rickey, Bobby Rowe – Frank Foyston, Ran McDonald, Muzz Murray, Jack Walker, Cully Wilson.
