„Na pokoji jsme po jednom. Návštěvy nejsou povolené. Třikrát týdně přijdou zaměstnanci recepce a dezinfikují koupelny a další prostory. Máme u sebe teploměry. Denně, vždy před polednem, musíme hlásit hodnoty, jestli nemáme horečku. Dostáváme také pravidelně ochranné pomůcky,“ popsal muž původem z Nikaraguy, který žije už šestnáct let v České republice.

Na koleji v Pekingu, kde bydlí, je s ním v současnosti zhruba 300 mladých lidí. 

10 fotografií

Jestliže chce jít ven z místnosti, povinně si nasadí roušku. V rozlehlém kampusu plném kamer se nacházejí dvě jídelny a malý supermarket. Na oběd nebo nákup smí vysokoškolák pouze sám.

„Nemůžu si k někomu sednout ani ke stolu. Je potřeba dodržovat alespoň metrový odstup. Zakázané jsou také všechny akce nebo setkání,“ vyprávěl Rodrigo Acevedo. 

Jestliže vyrazí podél areálu na procházku, která zabere třicet až čtyřicet minut, nahlásí na recepci své jméno a číslo pokoje. Stejný scénář se opakuje při návratu. 

„Život se zpomalil. Veřejná doprava funguje, ale když na autobusy zdálky koukám, jsou dost prázdné. Lidé jezdí méně i auty. Výrazně se snížila průmyslová aktivita, takže je ovzduší daleko čistší než dřív. Ale do města se nedostanu, takže celkový obrázek neznám,“ doplnil.

Jedna budova komplexu slouží jako provizorní klinika, pokud by se u někoho objevily příznaky infekce nebo podobné zdravotní problémy. Podezřelého pak čeká čtrnáctidenní izolace. Jestliže testy během této doby nákazu potvrdí, skončí v nemocnici, která je hned vedle.

„Stalo se to mému kamarádovi. Před začátkem semestru jsme měli volno. Vracel se z Vietnamu a musel potom do karantény. Naštěstí se o koronavirus nejednalo,“ pokračoval.

Po delší odmlce se minulý týden rozjela vysokoškolská výuka. Acevedo, který se věnuje strojírenskému oboru, sleduje přednášky on-line na počítači. K dispozici má také speciální aplikaci na telefonu.

Od kantorů dostává průběžně domácí úkoly a vypracované je pak posílá e-mailem. Za studijní povinnosti je rád, protože vyplňují nekonečné a stereotypní dny. 

Student doufá, že se do Čech vrátí o letních prázdninách

„Občas se nudím. Moc se toho v uzavřeném prostoru dělat nedá. Ale vím, že jde o výjimečnou a nečekanou situaci,“ řekl.

Stále netuší, jak dlouho provizorně nastavené vzdělávání potrvá, ani kdy skončí karanténa. „Předpokládám, že se vše uvolní až tak v červnu nebo červenci,“ domnívá se Acevedo. Doufá, že o letních prázdninách už odletí zpět do Plzně, kde žije.

Obavy z onemocnění nemá. Podobný přístup pozoruje u svých spolužáků, z nichž většina pochází z Asie. „Panice nepropadáme. My jsme tady jako na opuštěném ostrově. Ale věřím, že se zachráníme. Strach mám spíš o svou rodinu, která žije v Nikaragui,“ uzavřel.