Zamilovanost, odpor, láska. Jaké jsou fáze partnerského vztahu a kdy utíkáme předčasně?

„Na začátku je zamilovanost. Myšlenky i pocity jsou věnovány jen protějšku. Dva se stanou jedním, dalo by se tomu říkat infantilní sjednocení nebo nevědomá identita. Pro tuto fázi je typické na vše říkat ano.“ Proto se zamilovaní mohou zdát dětinští a jejich chování a projevy lásky, zejména na veřejnosti, nám mohou připadat příliš pocukrované a lézt na nervy. V zamilování zapomínáme, že máme vlastní stín, temné stránky. A že je má i druhý. Ale samozřejmě se dříve či později vyjeví. S věkem a přibývající zkušeností je tato fáze stále kratší a přichází další.

Tomáš Zetek|foto: Barbora Linková,Český rozhlas

„Začne se projevovat odpor, averze, nechuť se vídat. I za tím stojí pud, naše já se rozpouští v druhém a příroda nechce, abychom se úplně ztratili.“ Zapomínáme, že i nenávist je součást člověka a že se nutně projeví i ve vztahu k nebližší osobě. Podle Tomáše Zetka přichází láska až ve třetí fázi. V situaci, kdy jsme se naučili ve vztahu říkat ano i ne, může přijít budování zdravého vztahu. Máme za sebou první krize, hádky a rozpory a ustáli jsme je.

„Množství špatných zkušeností se vztahy je dobré v tom, že si člověk uvědomí, že zdrojem problémů je on sám.“ Takové zkušenosti a upřímný pohled do sebe a přiznání a přijetí vlastních chyb jsou cestou k jejich nápravě a neopakování. Například se naučíme hádat. Konflikt není situace, které je dobré se vyhýbat. Často je pro páry také těžké si přiznat, jaké role v jejich vztahu hrají sex a peníze.