Vémola z Londýna: Chráním se, ale roušky tu nenosí a děti musí do školy

Když mluví o situaci ohledně koronaviru v Anglii, je znát, že ho situace nenechává klidným. „Nevím, té politice nerozumím. Ale prevence tu zatím moc není. Doporučují umývat si ruce, nosit roušky… Nikdo je ale nenosí. Nikdo,“ upozorňuje vážně Karlos Vémola. Když se pak dostane například k natáčení vlastní show nebo vzpomínce na Karla Gotta, zní energicky, jako obvykle.

Zůstáváte tedy ve Velké Británii. Můžete upřesnit, jak probíhalo rozhodování? Chcete být zkrátka svým dětem k dispozici?
„Ano, chci být tady, kdyby se cokoliv stalo. Protože pak už bych se nemohl vrátit. Do Česka se můžu vrátit vždycky, ale když jednou přiletím do Prahy, mám zavřené dveře zpátky. A navíc naše fitko tady funguje na sto procent, minimálně pro profíky se ani zavírat nebude…“

Všímáte si v Británii nějakých opatření proti šíření koronaviru?
„Abych pravdu řekl, tady moc žádná opatření, krom zrušených letů, nefungují. Vláda to tu dělá trochu jinak, snaží se nepropadnout panice, jak to vidíme všude jinde. Jestli je to dobře, nebo špatně, nedokážu zatím říct. V Itálii, kdyby to udělali dříve, udělali by lépe. Nevím, té politice nerozumím. Ale prevenci v Anglii zatím moc nevnímám. Doporučují umývat si ruce, nosit roušky… Nikdo je ale nenosí. Nikdo! A vše funguje, kromě velkých sportovních akcí se zatím nezrušilo nic. Kluby jsou v provozu, restaurace taky, fitka, všechno.“

To je dost zvláštní.
„Je, no. To, že se ještě nezavřely školy, je hodně zvláštní. Nezavřeli opravdu ještě skoro nic. Ale myslím, že se k tomu pomalu schyluje. Dělá to celá Evropa, proto bych řekl, že k tomu za chvíli přistoupí i Anglie.“

Koronavirus a sport ONLINE: vše o odložených zápasech, zrušených sezonách a nakažených sportovcích ZDE<<<

A vy sám jste nějaká opatření zavedl? Co radíte například dětem?
„U dětí je to těžké. Co jim můžu radit? Nechci, aby podlehly nějaké panice, když stejně musí do školy. Radit jim můžu, co chci, ale stejně to můžou chytit ve škole. Já je nemůžu nechat doma. Je to dost těžký. A když pak chtějí jít někam ven, dost složitě se jim vysvětluje, že sice musí do školy, ale jinam ne. Měl by být jeden jasný zákon pro všechny.“

Slyším z vašeho hlasu, že jste z té situace hodně rozmrzelý.
„Určitě, hlavně jsem tu zavřený, nemůžu se vrátit do Čech, kde je Lela a Lili. O ty je naštěstí u rodičů dobře postaráno, ale nemůžu nechat děcka tady, dokud nebudu vědět o nějaké možnosti návratu. Protože Česká republika je uzavřená. Kdyby se cokoliv u nás doma dělo, pořád můžu sednout do letadla a přiletět. Jenže opačným směrem to teď možné není... Jinak si to v hlavě nastavuji, jako bych byl na přípravném kempu. Původně jsem měl letět do Ameriky, být tam celý duben a květen. To se mi nepovede, tak jsem tady. Kdybych byl ve Státech, stejně bych nelítal každý víkend do Čech. Jsem tady v Londýně, makám, dřu od rána do večera. Hledám na tom zkrátka ty pozitivní věci.“

A jak se chráníte, abyste se nenakazil?
„Myslím, že se chráním dostatečně. Chodím opravdu jen do fitka, kde máme uzavřené hodiny pouze pro profíky. Takže jsem tu jen s nimi, a pak hned jedu domů. Vařím si všechno sám, takže do restaurací nechodím, do klubů taky ne. Myslím, že se chráním, jak nejlíp můžu. A hlavně, kdybych, nedej bože, chytil sám koronavirus, tak si myslím, že bych to zvládl, jsem silný jedinec. Víc by mě mrzelo, kdybych sedl na letadlo, dorazil do Čech, po cestě to nabral a přenesl to na Lilinku. To by byl průser, který nemůžu riskovat. Radši tedy zůstanu tady.“

Navíc s sebou nemůžete vzít starší děti, protože jsou Britové.
„Ano, to je další věc. Tady mají děti brzy prázdniny. Kdybych je alespoň mohl vzít s sebou, ale oni je kvůli britskému občanství nepustí. A já přece nemůžu odletět, když ony tady budou přes prázdniny a bůh ví, co budou dělat a kam chodit, proto na ně chci aspoň trochu dohlédnout. Je to opravdu těžký, mít děti tady i tam. Musím zkrátka zařídit, aby o ně bylo postaráno co nejlépe.“

O bohatou domácí faunu se vám asi stará soused, že?
„Ano, ale krokodýl a žraloci zase nepotřebují takovou péči.“

Zmínil jste, že jste měl být v Americe, kam jste se chystal?
„Do American Top Teamu, v rámci přípravy.“

Karlos Vémola v Londýně se synem

• 
• 
• 
• 
• 87 zobrazit galerii

Kvůli opatřením, která byla v Česku zavedena, došlo k přerušení natáčení vašeho pořadu Karlos Show. Chybí vám to?
„Určitě, bavilo mě to. Ale lidé mají alespoň teď víc času podívat se na díly, co jsme už natočili. A doufám, že je to bude bavit, oblíbí si to a o to víc se budou těšit na další natáčení.“

A jak vás nová role moderátora vzala?
„Baví mě to ohromně. Hlavně proto, že je to sportovní show. Plní se mi tím další sen, díky tomu pořadu se potkávám se skvělými lidmi, hvězdami různých disciplín. Mám tam olympijské medailisty, velké vítěze. Plánujeme další obrovská jména jako Petr Čech, Dominik Hašek a další. Budu dál zvát přední české sportovce, které velmi obdivuju. Opravdu mě to neskutečně baví, ani nevím, jak bych to popsal. Sedím s legendami, ke kterým mám veliký respekt, a doufám, že i diváci budou mít. Některé příběhy, co tam zazní, jsou skvělé.“

Například?
„Speciálně Imricha Bugára jsem moc osobně neznal, ale v té show jsem zjistil, že je to skvělý člověk. Má za sebou velký životní příběh, super historky. Týden po natáčení jsem se s ním setkal na Pražském hradě. Potkávám zkrátka teď díky natáčení velice zajímavé lidi a ve finále všichni, kdo se tam sejdeme, máme stejné životní cíle a ambice. Každý z nás chtěl nebo chce ve sportu něco velkého dokázat a prožívá podobné pocity, jako je utrpení, odříkání… Je hezký sedět s těmi, kteří měli v životě stejný cíl, akorát že každý v něčem jiném. To je ohromně příjemný pocit.“

S bývalým diskařem Imrichem Bugárem, majitelem stříbrné olympijské medaile a mistrem světa roku 1983, jste se učil házet diskem pomocí plastového talíře frisbee. Jak vás to napadlo?
„Ani nevím. (rozesměje se) Je to asi zkušenostmi z předchozího natáčení. Všiml jsem si, že jakákoliv interakce lidi baví. Baví je, když pustíme nějaké vtipné video, bavilo je, když jsem měl stare down (bojový pohled tváří v tvář) s Marpem. Diváky prostě těší, když se něco děje. A tak jsem přemýšlel, co vymyslíme s Imrichem… Nemůžu přece dělat stare down s každým. Kdybychom házeli skutečným diskem, tak někoho zabijeme. Proto mě napadlo, že takhle zapojíme fanoušky. Myslím, že ti, kdo podepsané frisbee chytli, mají pěknou památku.“

Navíc jeden z talířů putuje do charitativní dražby, kam ho divačka věnuje.
„O to je to lepší. Super! A do budoucna bych chtěl dělat víc takové odměny pro lidi z publika. Když přijde třeba nějaký fotbalista a donese podepsaný dres, myslím, že to diváky potěší.“

Trpíte během natáčení nervozitou?
„Ne, opravdu mě to baví. I díky tomu, že tam chodí tak příjemní lidé. A to myslím i publikum. Naprostá většina, co na natáčení dorazí, jsou moji kamarádi nebo moji fanoušci. Proto je vždycky v klubu Goldfingers Prague, kde natáčíme, parádní atmosféra. A je to super pocit, že se na show potkávám s tolika blízkými lidmi, a to každé dva týdny.“

Ještě před zavedením omezení proti šíření koronaviru jste stihl natočit boxerský díl, který diváci uvidí v úterý. Prozradím, že jste si na něj nechal udělat speciální sako…
„Ano, nechal jsem si na záda namalovat Muhammada Aliho. Je to jeden z mých velkých vzorů. A když jsem věděl, že dorazí boxerka a boxeři, bylo jasné, že tento velikán bude říkat něco každému z nich. To sako jsem chtěl na sobě mít za každou cenu, takže bylo ještě mírně nedosušené a při natáčení se mi trochu slepilo, což mě mrzí. Ale hlavně, že jsem ho měl.“

Pokud se podaří boj s epidemií zvládnout a nenastanou komplikace, měl byste znovu zápasit v červnu na Slovensku. Poprvé od Zápasu století, který byl před více než půl rokem. Už to máte v hlavě?
„Jsem za tu pauzu rád, protože momentálně nejsem ve formě, abych mohl naskočit do zápasu. Cítím, že rameno není ještě úplně v pořádku, takže makám a zotavuju se. Když chci udělat pořádný comeback, musím se vrátit v té nejlepší formě, v jaké můžu. To mi akorát tak vyhovuje. Červen by byl skvělý. Ale uvidíme, to se teď složitě předvídá.“

Po zápase s Attilou Véghem jste hodně mluvil o odvetě. Je to stále aktuální téma, nebo už vychladlo?
„Určitě nevychladlo a odveta bude. Pokud se Attila rozhodne znovu zápasit, tak bude. Nedovolím mu, aby bojoval s někým jiným. Jestliže je jednička Oktagonu, ať to obhajuje proti těm nejlepším. A pokud je já porazím dřív, bude muset zápasit se mnou.“

Řeknu černou myšlenku, ale co kdybyste v příštím zápase prohrál? Co by to pro vás znamenalo?
„O tom jsem ani nepřemýšlel, to si nepřipouštím. Člověka, který ví, co chce, dokážete jen těžko zastavit. A já vím přesně, co chci. K Attilovi se prostě musím dostat, proto nemůžu nad nějakou porážkou ani přemýšlet. Myslím, že prohra ve střední váze (do 84 kg) mě zatím asi nečeká, Oktagon v této divizi nemá arsenál, který by mě mohl porazit. A kdyby mě čekala prohra v devadesát trojce (polotěžká váha), musel bych se vážně zamyslet a se zápasením v této divizi seknout. Devadesát trojka není moje váha, chci v ní bojovat jenom proto, abych se dostal k Attilovi. V případě, že bych v ní znovu prohrál, už bych v ní nikdy nenastoupil. To je celé.“

Jaké to vlastně je být celebritou, teď už nejen sportovní? Už jste si zvykl?
„Ale ono to není o nějaké slávě, spíš o povinnosti k fanouškům, kterou si od začátku uvědomuju. Promotér Ondřej Novotný mi říká, že mě je moc, že jsem všude. Já totiž na každou akci dorazím, na každé focení, autogramiádu, charitativní akci… Přijdu všude tam, kde vidím, že je o mě zájem fanoušků. Věnuji se jim na maximum, protože vím, že jsme moderní gladiátoři a bez nich bychom tu nebyli.“

Chápu, ale ptal jsem se spíš na to, jaké je to zažívat. Co pro vás znamená, že vás v České republice každý poznává?
„To je samozřejmě skvělý pocit, ale zároveň i velká povinnost. Lidi z mého okolí to občas i otravuje. Jdeme třeba s Lelou po nákupáku a já skutečně každému zastavím, s každým se vyfotím, promluvím. Lela mi kolikrát říkala, že už musíme jít. Nicméně myslím, že pochopila, že to musím dělat. Nejhorší je u fanoušků negativní reklama. Můžu se vyfotit se sto padesáti lidmi, ale co by se stalo, kdybych se s jedním nevyfotil? Kdybych někoho odmítl, hned někde napíše, jak je Vémola arogantní, a bude se to šířit.“

Musí to být náročné.
„Je, ale je to hrozně důležitý. Samozřejmě, že za to nic nemám, když dělám rozhovory, fotím se nebo chodím na natáčení. Proto to mnoho zápasníků nedělá, když z toho nic nemají. To je ale krátkozraký, což oni si neuvědomují. Sice z toho nic nemám, ale mám pak víc peněz za zápasy, protože jsem všude vidět, mám víc peněz od sponzorů. Jo, je to sice náročné. Když jsem v Čechách, musím mezi tréninky pořád někam jezdit. Ale vždycky si říkám, že to dělám jen poslední rok dva a měl bych si to užívat. Rozhodně bych z toho neměl být naštvaný. Jarda Jágr to dělá třicet let a funguje. Karel Gott to dělal šedesát let.“

Takže český Terminátor považuje za vzor i Karla Gotta?
„Přesně tak. Neznám nikoho, kdo by mi řekl, že na něj byl pan Gott kdykoliv nepříjemný, že by někoho odmítl nebo něco takového. Znám naopak mnoho historek, kdy mi lidé nadšeně vyprávěli, jak se vždy choval skvěle. I já s ním mám výborný zážitek, potkali jsme se, vtipkoval, choval se neuvěřitelně příjemně. Byl to výjimečný člověk s velkým smyslem pro humor, který si udělal vždy čas na každého. Skvělý životní příklad nejen pro mě, ale pro všechny. Stejně tak to bylo v případě Muhammada Aliho, šampiona lidu. Tihle velikáni to vždycky dělali pro lidi. A to samé současný šampion Tyson Fury: má peněz, že neví, co s nimi, přesto točí motivační videa pro lidi, kteří trpí depresemi. Chce, aby vstávali a něco dělali. Natáčí pro ně videa každý den. Nemusí, je to pro něj práce navíc, ale stejně to dělá, protože je lidskej, má v sobě kus člověka.“

UFC

15. března 2020 • 15:08

České a slovenské MMA tleská Dvořákovi. Co řekli Vémola či Végh?

Karlos Show

10. března 2020 • 09:00

KARLOS SHOW: Koule dvakrát nad patou! Bugár učil Vémolu, jak na disk