"Bez roušky k nám do obchodu nikoho nepustíme,“ říká mi jasně Ivana Osvaldová, majitelka soukromého obchůdku v Dolanech na Klatovsku. Je středa ráno a v tu chvíli ani jeden z nás ještě netuší, že jen o pár hodin později vláda přikáže nošení roušek či jiné ochrany všem. Teď se ale ještě obchodníci musejí bránit sami, a tak se vydávám do náhodně vybraných prodejen v kraji a zjišťuji, jak jsou na tom lidé za pultem, ale i jak zodpovědně se chovají zákazníci.

Ilustrační foto.
Muž, napomenutý kvůli kašlání na zastávce, hrozil pistolí

„Roušky nejsou, tak je ušila kolegyně, další máme ušité od kamarádky ze vsi. Požadujeme je či jinou ochranu i po zákaznících. Bez toho k nám nikoho nepustíme. Když my to vydržíme deset hodin, zákazník to těch deset minut vydrží. Lidé jsou hodně rozumní, ale když to někdo nechápe, neobsloužíme ho, dnes už se nám to stalo,“ uvádí Osvaldová. Věří, že obchůdek těžké časy přečká, a neztrácí humor. „Zdravíme se „viru zmar“,“ dodává. „Mám respirátor, nosím ho nejen sem, ale i na poštu a jinde. Je to pro mne ale hodně náročné, nemohu v tom dýchat,“ svěřuje se jedna ze zákaznic, seniorka Jana Košanová, která musela vyběhnout nadechnout se ven.

ON-LINE ke koronaviru
najdete ZDE

Přísná opatření dodržují i vietnamští obchodníci ve Švihově. „Roušky máme my v obchodě a chceme je i po zákaznících, kdo ji nemá, u nás nenakoupí,“ říká rezolutně majitel potravin. „Máme i jednorázové rukavice pro zákazníky,“ ukazuje mi prodavačka. Na rozdíl od Dolan je v obchůdku mrtvo, je tam jen jeden člověk. Má šátek přes ústa. Muž, který vchází po mém odchodu, má dokonce plynovou masku a silné rukavice.

Kontejnery pro odběrné místo na testy koronaviru v Rokycanech
Rokycanská nemocnice spouští ve čtvrtek provoz odběrového místa

Bezpečnost svoji i nakupujících mají na paměti i v řeznictví Majer v Přešticích. Na dveřích visí upozornění, že dovnitř smějí maximálně tři lidé najednou, a uvnitř je pro příchozí připravena i dezinfekce. „My máme roušky a jsme rádi, když je mají i zákazníci,“ říká mi prodavačka Petra Venerová, která přiznává, že má obavy. „Zavřít nemůžeme, lidé jíst musí, ale mám velký strach. Jsem matka samoživitelka, mám dvě děti. Denně je vyzvedávám u svých rodičů, takže mám strach o děti i o ně, bojím se, abych je nenakazila. Nosím roušku i doma, pořád si dezinfikuji ruce…,“ svěřuje se.

O roušku na obličeji prosí letákem nalepeným na dveřích i v nedaleké prodejně potravin. Muž, který přichází s holým obličejem, na to pohlédne, beze slova se otočí a odchází. Uvnitř mají roušky všechny prodavačky, nějak se chrání i všichni nakupující. Vedoucímu ale do řečí není. „Nezlobte se, nechci nic říkat. Radši,“ reaguje na moji otázku, a tak se vydávám dále.

RISKUJÍCÍ PLZEŇANÉ

Poslední zastávkou je Kaufland na Borských polích v Plzni. Venku mají policisté v práci muže, který nepochopil, jak se má v současné době chovat. Není ale čas se zdržovat, beru nákupní vozík a vydávám se dovnitř. Tady už je to jiné než v předchozích obchodech, roušku zdaleka všichni nemají. Není to úplně příjemný pocit, vždyť mám na sobě jen obyčejnou roušku, která chrání ostatní, nikoli mne. I když zastávám názor, že nejhorší smrt je z vyděšení, přece jen se dvojici mladých lidí bez roušek vyhnu. V tom mi někdo lehce zakašle vedle hlavy. Otočím se a je to starší muž bez jakékoli ochrany obličeje. Nedivím se, že když se jednoho z prodavačů zeptám, zda má strach z nákazy, jen se pousměje. „Teď už sice roušky máme, ale v době největšího náporu jsme byli týden bez nich. Tak čeho se mám bát,“ říká mi ironicky, pak ale přiznává, že o rodinu strach má.

Andělíček s rouškou na katedrále sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni
Zázračný plzeňský andělíček nosí roušku

Cestou ven zastavuji staršího muže, který s vozíkem míří dovnitř a nijak se nechrání. „Byl jsem celou dobu doma, dnes jdu prvně ven. Žena mě vyslala, musíme nakoupit. Roušku bych chtěl, ale nikde nejsou, marně je sháníme. Jsem z toho nešťastný, dám si alespoň šálu přes ústa,“ ukazuje muž, jenž přiznává, že mu je 78 let, proužek látek, který nemá šanci ochránit jeho ani nikoho jiného. Žádnou ochranu nemá ani mladík, který se mi představuje jako 28letý Jindra z Plzně. „Cítím se zdravě, nic mi není. Nemám strach, že bych nakazil sebe nebo někoho jiného. Nošení roušky mi přece nikdo nemůže nakázat. Jsme ve svobodné zemi, to je, jako by mi nakazovali nosit sako nebo gumáky,“ myslí si. Mýlí se. Jen o pár desítek minut později přikazuje vláda nošení ochrany úst a nosu všem. To je dobrá zpráva nejen pro prodavače, s nimiž jsem se při své reportáži setkal a kteří všichni měli jen roušky, nikoli respirátory, ale pro všechny.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník