Proč si v dnešní problematické době připomenout vylhaný příběh o uprchlém pokladníkovi romské strany z roku 2012?

V únoru roku 2012 informoval web Parlamentní listy své čtenáře, že v Ústí nad Labem se Romové pokusili založit novou politickou stranu. Podle článku však tento pokus nedopadl příliš úspěšně, protože už během ustanovujícího sněmu zmizel pokladník strany i se stranickou pokladnou. Web Romea záhy upozornil na to, že celý článek je smyšlený. I přesto zprávu převzalo osm dalších zpravodajských webů včetně dvou celostátních deníků. Na Facebooku pak příspěvek s touto zprávo lajkovalo 21 000 uživatelů a šířil se zde ještě v roce 2017, kdy už byl původní článek dávno smazán. Web Parlamentní listy se posléze za publikování zprávy omluvil a s redaktorem, který ji přinesl, redakce ukončila spolupráci.
Právě minulost autora článku, Václava Prokůpka, ukazuje, že tento případ byl mnohem závažnější, než se na první pohled může zdát. Prokůpek totiž pro Parlamentní listy napsal i další články, která jsou rámovány tak, aby vykreslili romskou komunitu v negativním světle. Navíc se jednalo o člověka, který byl členem pravicově extrémistických stran a za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti kandidoval ve volbách v roce 2010 do Poslanecké sněmovny. Mimo to se pan Prokůpek ukázal jako fabulátor i při jiných příležitostech – například když tvrdil, že je manželem poslankyně Lucie Talmanové.
Stejně tak je pro docenění závažnosti celé kauzy nutné pochopení dobového kontextu. Dezinformace o uprchlém pokladníkovi se totiž objevila právě v době, kdy na severu Čech docházelo k pochodům neonacistů skrze čtvrti, které obývala převážně romská komunita. Ve výzkumech veřejného mínění z té doby 70 % obyvatelstva deklarovalo, že má vůči romské komunitě negativní postoj a Bezpečnostní informační služba (v roce 2013) uvedla, že „protiromské nálady části veřejnosti mohly stát výraznějším problémem pro bezpečnost státu extrémnější (…) skupinky pravicových extremistů.“
Proč si však připomínat tuto starou historii připomínat dnes, kdy nás očividně trápí jiné problémy? Ukazuje totiž, že problém dezinformací (jinými slovy snahy manipulovat někoho prostřednictvím nepravdivých tvrzení) není nový a pouze se přizpůsobuje současnému kontextu. A to se týče jak techniky šíření manipulativních sdělení, tak jejich obsahu. Proto není překvapivé, že téma koronaviru přitáhlo pozornost webů šířících dezinformace či případně států, které tento nástroj využívají k prosazení svého vlivu. I proto je na místě ocenit, že média se o hoaxy a konspirační teorie spojené se současnou pandemií začala zajímat nedlouho poté, co dorazila do České republiky. Jinými slovy ukázalo se, že česká média jsou – alespoň do určité míry – vůči šíření dezinformací imunní.
I přes svou schopnost přizpůsobit se kontextu však témata akcentovaná v dezinformacích musí odpovídat poptávce publikace. Jedním z konstantních témat českých webů šířících dezinformace tak zůstávají etnické menšiny. Při pohledu na relativně vysokou můru nedůvěya vůči některým etnickým menšinám, kterou lze doložit například na výzkumu z roku 2017, v němž okolo 60 % respondentů uvedlo, že by si nepřálo mít za sousedy Romy nebo muslimy (u lidí odlišné rasy obecně se takto vyjádřilo 33 % respondentů), není tato skutečnost příliš překvapivá. Jinými slovy zmíněný smyšlený případ romského pokladníka, u některých skupin obyvatelstva rezonoval, protože konvenoval jejich předsudkům. Stejná situace se zopakoval po roce 2015, kdy v souvislosti s tzv. migrační krizí a způsobem, jakým o ní informovala média, česká společnost zaujala relativně nedůvěřivý postoj vůči muslimům a migrantům obecně. A nepřekvapí tedy, že se již objevily snahy spojovat šíření koronaviru s migrací. Zatím se sice jedná o jednotlivé případy, ale vzhledem k tomu, že téma migrace stále na webech šířících dezinformace do jisté míry rezonuje, dá se očekávat, že se počet textů snažících se obvinit ze současných problémů někoho Jiného bude zvyšovat.
Tato tendence však bohužel nezmizí ani poté, co pandemie opadne. Již v současné době je totiž jasné, že s sebou přinese ekonomické zpomalení, zvýraznění sociálních problémů a větší tendenci k uzavřenosti vůči okolnímu světu. Pokud tyto skutečnost budou kombinovány se ztrátou důvěry ve státní instituce, v případě že by situaci během pandemie nezvládaly, lze očekávat výraznou změnou společenského a politického klimatu. A to pravděpodobně směrem k větší míře populismu a extremismu, což zcela jistě přinese i tendenci hledat viníky neutěšené situace. Po několika klidných a sytých letech se tedy dezinformátorům působícím jak u nás, tak v zahraniční opět zablýská na lepší časy. A stejně jako v roce 2012 nebo v roce 2015 se dá předpokládat, že jejich prvním cílem se stanou různé menšiny. Proto je na místě naslouchat obavám jejich příslušníků, jelikož při snaze udržet svobodnou a demokratickou diskuzi nemá smysl se ptát, komu zvoní hrana.