PŘÍMO Z CHELTENHAMU | Fotbal a hokej se už začátkem minulého týdne hrály bez diváků, prázdné tribuny jsou už dlouho na dostizích ve Francii. V anglickém Cheltenhamu přesto minulý týden proběhl nejprestižnější překážkový mítink světa s celou parádou. Situace okolo koronaviru se sice po světě zhoršovala každým dnem, v Cheltenhamu jste ale skoro nic nepoznali.
Myjte si ruce!
Na festivalu v Cheltenhamu to byl oproti minulým rokům jediný rozdíl. Modré plakátky s tímhle nápisem byly na každém rohu, výzvy se stejným zněním se pravidelně objevovaly také na velkoplošných obrazovkách, kterých je v areálu víc než dost. Minimální délka mytí rukou byla stanovena na 20 vteřin a u vchodů byly stojany s dezinfekcí na ruce, které lidé hojně využívali. Návštěvníka s rouškou jsem však během celého Festivalu nepotkal.
Anglii kromě koronaviru sužovaly v únoru silné záplavy, mnoho dostihových dní po celé zemi bylo zrušeno a na několika silnicích ještě bylo možné potkat dopravní značky upozorňující na povodeň. V drtivé většině už to byla jen vzpomínka na dny minulé. Průjezd byl možný po vlhké vozovce, na mnoha loukách a pastvinách stále stála voda. Hned první den Festivalu však dostihové noviny Racing Post napsaly: „Navzdory velmi vlhkému únoru, globálně rozšiřujícímu se koronaviru a po týdnech těšení je tu Cheltenham!“
Mistrovstvím světa v rovinových dostizích bývá nazýván Breeder’s Cup, konaný každý rok začátkem listopadu ve Spojených státech. Festival v Cheltenhamu je překážkovým světovým šampionátem, i když se toto označení nepoužívá. V Anglii a Irsku má naprosto výjimečné postavení, které nejlépe vystihuje slogan jedné ze sázkových kanceláří: Děti mají Vánoce, my máme Cheltenham!
Navzdory všem upozorněním a těžkostem v souvislosti s rostoucí epidemií prošlo během čtyř dnů branami dostihového chrámu v Prestbury Parku více než čtvrt milionu diváků. Vstupné není právě nejlevnější, za místa na okraji areálu se platilo minimálně 50 liber (1500 korun) denně. Vstupenky do lóží a stanů se prodávají za několik stovek liber, cena závisí na tom, zda máte přímý výhled na dráhu, a také na kvalitě občerstvení.
Festival příběhů
Cheltenham, to jsou především příběhy a emoce. Před několika lety jsem viděl královnu Alžbětu, jak prožívala vítězství své klisny při Zlatém poháru na mítinku Royal Ascot. Ani tato ctihodná dáma se neudržela, povzbuzovala, a nakonec vyloudila na své tváři obrovský úsměv.
Vrcholem středečního programu v Cheltenhamu je Queen Mother Champion steeplechase na 3200 metrů. Po škrtu dvojice favorizovaných koní to měla být procházka pro Defi du Seuil s výborně jezdícím Barrym Geraghtym. V dostizích ovšem není nikdy nic jistého, a tak vyhrál stylem start-cíl bělouš Politologue s Harrym Skeltonem v sedle.
Krátce po dostihu jsem sledoval reakce majitele vítězného koně Johna Halese a byl jsem naměkko. O několik minut dříve jsem viděl v paddocku váženého staršího muže v klobouku a s hůlkou obklopeného několika lidmi. John Hales se už hůře hýbe, ale v posledních metrech dostihu už ani hůlku nepotřeboval, jak se blížil k velké obrazovce u paddocku, a následně s ní bouchal do bariéry jako o život. O několik vteřin později plakal dojetím a objímal se se svými syny.
O den později byl v paddocku muž s francouzskou holí, jeho miláček se blížil k vítězství, a tak mával holí nad hlavou, běžel k obrazovce a povzbuzoval. Zdravotní pomůcka nebyla potřeba. Jeho kůň nevyhrál, doběhl druhý, přesto byl muž dojatý k slzám a se všemi, kdo šli okolo, se radoval.
Při úvodním dnu Festivalu vyhrál druhý dostih Put The Kettle On reprezentující irský syndikát One for Luck Racing Syndicate. V paddocku jsem se ocitl v sousedství radujících se Irů a v tu chvíli se mi opět přehrál nádherný pocit z neděle 13. října minulého roku, kdy Theophilos pro stáj Dostihového klubu iSport.cz vyhrál Velkou pardubickou. Být členem vítězného syndikátu po významném dostihu je nepopsatelný zážitek na celý život. Nezapomenutelné! V tu chvíli jsem si přál zažít tento pocit ještě jednou. Zase být v kůži radujících se Irů…
V Cheltenhamu se každý den pohybuje několik kameramanů, kteří sledují majitele koní a následně jejich reakce zprostředkovávají divákům. Každý den tyto sestřihy nabíjejí pozitivní energií.
Uprostěd vítězného týmu
Vrcholem Festivalu je páteční Gold Cup, hlavní dostih anglického překážkového kalendáře. Byl jsem při něm mezi ošetřovateli Al Boum Phota, který po strhující bitvě v posledních metrech obhájil triumf z roku 2019. Z posledního půl kilometru si vybavuji jen obrovský řev všech okolo a jsem rád, že stále dobře slyším. Al Boum Photo proběhl cílem, lidé na tribunách ještě měli pochybnosti, kdo vyhrál, ale ošetřovatelé ne. Sesypali se na sebe a mocně slavili. Až po několika desítkách vteřin odešli za svými povinnostmi a doprovodit vítěze do paddocku.
Al Boum Phota připravuje v Irsku Willie Mullins, ostřílený trenér s velkým hnědým kloboukem. Málokdy se usmívá, je spíš zasmušilý, ale po Gold Cupu měl i on lehký úsměv na tváři a na počest vítězství zvedl ruku.
Willie Mullins společně se svým krajanem Gordonem Elliottem ovládli Festival. Oba připravili sedm vítězů, v součtu vyhráli polovinu ze všech odběhnutých klání. Elliottovi patřil čtvrtek a Mullinsovi pátek, kdy jeho svěřenci vyhráli čtyřikrát v řadě. Mullins měl o dvě třetí místa lepší bilanci, a tak se posedmé stal nejlepším trenérem Festivalu. Oprávněně mu náleží místo v Síni slávy na cheltenhamském závodišti.
Rozhodlo se až na poslední překážce v závěrečném dostihu. Elliottův svěřenec spadl a možnost osmého vítězství se rozplynula. Před dostihem přišel Elliott za Mullinsem a řekl: „Doufám, že s tebou neprohraju na třetí místa.“ Stalo se.
