Když se Petru Ondrouškovi z Blanska narodila dcera, ochotně se ujal toho, že ji bude uspávat. „Zpočátku k ní stačilo přilehnout, podat jí ruku a za chvíli usnula, ale asi od dvou let začala vyžadovat pohádku,“ líčí Petr Ondroušek.
Začal jí tak číst pohádky, jenže pak nechtěl, aby musel při uspávání kvůli čtení svítit. Rozhodl se proto, že si bude pohádky vymýšlet a bude je vyprávět.
„Byly o malé Terezce, jejích zvířecích kamarádech a spoustě dobrodružství, které s nimi prožívala. Přátelství a vztah k přírodě byly poselstvím, které jsem v dcerce chtěl probudit a zanechat,“ pokračuje Ondroušek s tím, že příběhy zasazoval do okolí Letovic na Blanensku, kde má chalupu a kam utíká z Blanska, v němž žije u rušné silnice.
Dceři vyprávěl před spaním až do deseti let. Pak mu však bylo líto všechny příběhy jen hodit do koše, a tak si je začal propojovat příběhem, až z toho nakonec byla kniha.
„Rukopis prvního dílu Podivné party jsem dával dohromady téměř rok. Psal jsem ho do sešitu tužkou, mohl jsem tak dělat úpravy textu a navíc psát i mimo počítač, jako třeba v posezení pod ořechem, tam je absolutní klid a pohoda,“ líčí muž, který se živí jako truhlář.
K psaní tak nikdy neměl blízko a dostal se k němu až právě díky svým dětem. „Zpočátku jsem jen chtěl zachovat příběhy budoucím vnoučatům. K dalšímu psaní mne přimělo až nadšení prvních čtenářů,“ odhaluje svůj přerod z truhláře do spisovatele. Právě jeho obor truhlařiny ale vlastně jistým způsobem může za to, že dál píše a dnes pracuje už dokonce na třetím pokračování svých pohádek.
Když totiž první rukopis dokončil, jeho firma zároveň vyráběla nábytek pro knihovnu v Úsobrně. Tamní knihovnici dal svůj výtvor k přečtení a ta ho hned propojila se svými známými. S jejich pomocí vydal knihu v nákladu sto kusů. „Rozebrali si ji vesměs moji přátelé a známí, několik výtisků jsem věnoval do knihoven,“ doplňuje Ondroušek.
Teď chce knihy vydat ve větším, aby příběhy plné napětí a dobrodružství zasazené do regionu Moravského krasu dostal mezi širší veřejnost. Spolupráci navázal s nakladatelstvím Pointa, kde nedávno začal měsíční předprodej.
„Pokud se vybere dostatek peněz na zaplacení nákladů s vydáním, kniha bude k dostání, jinak ne a peníze se vrátí zpět objednávajícím,“ vysvětluje muž, kterému letos bude šedesát let a chystá se do předčasného důchodu. Z firmy musel odejít, protože se u něj projevila alergie na prach.
Když mu plán s vydáním knihy neklapne, na psaní nejspíš jen tak nezanevře. Nepíše totiž jen třetí pokračování pohádek o Podivné partě, ale také má rozpracované tři příběhy z jeskyňářského prostředí. „Chci si vyzkoušet i něco jiného, než je dětská literatura,“ dodává muž. Sám má k jeskyním blízko, protože v nich strávil několik desítek let jako amatérský speleolog.
