„Za daného stavu je třeba se podřídit nařízením vlády. A jestli má situaci pomoci vyřešit izolace, tak bychom to měli tak brát. Tady není o čem diskutovat. Kvůli tomu jsme omezili bohoslužby a přenášíme je jen přes internet,“ říká Obr.

Máme mít v souvislosti s koronavirem důvod k velkým obavám?
Dění ve světě ukazuje, že to není banální věc, že jde o život. A jestli je život obrovská hodnota, tak je potřeba jej chránit. Pokud je tou cestou izolace, měli bychom ji respektovat.

Reakce lidí jsou ale různé. Může to být dáno i tím, že si ve střední Evropě žijeme řadu desetiletí v klidu, nejsme zvyklí na ohrožení a hůře se proto omezením podřizujeme?
Máme oproti mnoha jiným zemím ve světě hodně vysoký životní standard. Zvykli jsme si, že je to normální. Ale teď se ukazuje, že normální může být i to, že lidé začnou být nemocní a budou umírat. Je to pro nás trochu šok.

V Asii jsou lidé zvyklí čelit podobným nebezpečím života častěji. Můžou proto být disciplinovanější?
Když člověk zažívá těžké věci často, tak je na ně více připravený. My jsme s ohledem na fungování našeho zdravotnictví zvyklí, že se o nás vždycky postará lékař. Najednou nám ale pandemie ukazuje, že jsme strašně zranitelní, i když žijeme ve střední Evropě.

Co si z toho můžeme vzít?
Je to výzva k tomu, aby si člověk uvědomil, že je pořád jenom slabý a zranitelný tvor. Nejen z náboženského hlediska bychom si měli uvědomit, že zdaleka ne vše si zařídíme jenom výrobou nebo nastavením sociálních či zdravotních služeb, ale že je tady pořád něco, co nás přesahuje. Mělo by nás to vést k pokoře, že nejsme vládci vesmíru.

Jsme příliš pyšní?
Nevím, jestli je to to pravé slovo. Možná jsme příliš sebejistí. Tato situace nás může přivést k tomu, že předefinujeme svůj přístup k životu, ke smrti. Mohli bychom si uvědomit, že nemáme nic jistého, jak jsme si dosud mysleli.

Mohou to věřící brát i tak, že epidemie je božím zásahem?
Věřící lidé počítají s tím, že Bůh řídí běh světa i vesmíru. Byl bych ale velice opatrný na vyjádření, že Bůh trestá lidstvo za nějaké hříchy. Spíš nás nechává zakusit to, že každé jednání má nějaké důsledky. Nechci říct, že jako lidstvo můžeme za to, že vznikl koronavirus a začal zabíjet. Ale v mnoha jiných oblastech nepřihlížíme k tomu, že věci spolu souvisejí. Že tím, jak se svět stále více globalizuje, ovlivňujeme život na celé zeměkouli.

V případě koronaviru těžko budeme hledat přímého viníka, že?
Nedá se asi odhalit konkrétní viník. Ale když se podíváme na život naší evropské společnosti, tak zjistíme, že jsme si zvykli na určitý standard života a nejsme zvyklí z něho ustupovat, a to i za cenu toho, že se třeba ničí příroda. To je možná spíš otázka pro filozofa. Je ale třeba vidět svět vcelku, že jsme vzájemně propojení, což nám chybí, a tyto situace nám to odhalují.

Myslíte to tak, že koronavirus nemusí být přímý důsledek našeho chování, ale mohl by nás na něho upozornit?
Ano. I pokud jde o mezinárodní obchod či turistiku, nejsme ochotní slevovat. V posledních týdnech vidíme, že jsou lidé bezohlední a přes zákazy vycestují, protože mají zaplacenou dovolenou a nedbají na to, že přinesou nákazu do svých domovů a potažmo do celé společnosti.

Jakou známku z chování byste dal v této souvislosti naší společnosti?
Náš národ je známý i švejkovstvím, což se v otázce koronaviru odrazilo tak, že se někteří lidé snažili mezi nařízeními kličkovat a obcházet je, aby se jim nemuseli podřídit. Zdá se mi ale, že se chování společnosti každý den lepší. Ohodnotil bych ji průměrnou známkou 3.

Volají vám jako knězi lidé a ptají se na něco?
Kontakt s lidmi máme, ale není tak častý, jak jsem si myslel. Většina z nich sleduje dění v televizi nebo na internetu a myslím si, že věřící jsou poměrně disciplinovaní. Dříve se ptali, jestli budou bohoslužby, jestli mohou přijít ke zpovědi. To ale ustává. Lidé to přijali jako omezení, které je nutné. Nevolají proto, že jsou zoufalí. Ale musíme si uvědomit, že současná omezení mohou trvat i několik týdnů, a když je člověk dlouho doma, tak může něco takového nastat.

Co byste lidem vzkázal, když budou dlouho doma?
Má to rub i líc. Můžeme mít více času na rodinu, na vztahy, ale je to i psychicky náročné. Je dobré to vidět vcelku. Lidé by měli dát svým dnům řád a neměli by jen sledovat apokalyptické zprávy, aby je to nesemlelo.

Dá se říci, že mnohdy proklínaný internet a sociální sítě teď dobře slouží?
Jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Pokud jim člověk dá určité místo v životě, mohou dobře sloužit. Je dobře, že toto médium existuje.