Historie evropských pohárů - 1991/1992 - Sparta i Sigma se ukazují světu

Sezóna 1991/1992 byla předposledním společným působením československých klubů, mistři svých zemí bojovali naposledy o Pohár mistrů evropských zemí a poprvé se objevil skupinový formát, díky čemuž je tato sezóna známá jako nultý ročník Ligy mistrů, která PMEZ oficiálně nahradila o rok později.

Pro československý fotbal to byla velmi vydařená sezóna. Jedna z nejlepších. Nejen výsledkově, ale i podle jmen soupeřů, se kterými se Sparta, Sigma, Baník i Slovan Bratislava důstojně popasovaly. Dvakrát cestovaly naše kluby na Britské ostrovy, byť ne do Anglie. Došlo také k památným střetnutím s velkokluby Francie, Španělska, Německa i Portugalska. Nikdy jindy v jedné sezóně u nás nehrály FC Barcelona i Real Madrid zároveň, klub z Madridu dokonce hned dvakrát. Naposledy se v Evropě představily kluby sjednoceného Sovětského svazu a rozděleného Německa. I s těmito týmy se naše kluby utkaly.

Celkem se čtyři českoslovenští zástupci v rámci tří pohárů utkali s jedenácti soupeři z devíti evropských zemí, respektive evropských ligových soutěží. Připsali si výbornou bilanci 12-5-7, což s dalšími bonusovými body dalo dohromady slušný zisk 8.000 (nedá se srovnávat se současnými zisky, kdy je ve hře více bodů). Za Itálií, Španělskem a Nizozemskem to byl čtvrtý nejlepší zisk sezóny! Z devíti vyřazovacích duelů vyšly československé kluby vítězně šestkrát.



Formát pohárů

Se současností se tato téměř 30 let stará sezóna nedá srovnávat nejen v hodnotách zisků, ale ani v podobě formátů soutěží. Bylo to tak nějak vše jednodušší, přestože se hrály tři poháry. Do nich vstupovali zástupci pouze 33 soutěží (dnes 55), rozdělení bylo jasné - mistři lig do PMEZ, vítězové domácích pohárů do PVP, další týmy do Poháru UEFA. Mezi jednotlivými poháry se nijak nepřestupovalo, kdo vypadl, ten vypadl a až na jednu výjimku se vše odehrálo vyřazovacím způsobem.

Tou výjimkou byly semifinálové skupiny PMEZ. Nepočítáme-li v řadě ohledů velmi specifickou skupinovou fázi prvního ročníku Veletržního poháru mezi lety 1955-1958, šlo o úplně první pokus se skupinami v rámci evropských pohárů. Každá ze dvou skupin vygenerovala jednoho z finalistů, nesmazatelnou stopu v nich napsala i pražská Sparta. Finále PMEZ i PVP se hrálo na jeden zápas, finále Poháru UEFA na dva duely.



Československé kluby

Památné tažení Sparty nultým ročníkem LM patří mezi největší úspěchy našeho klubového fotbalu. Začalo to už v prvním a druhém kole, kde Sparta díky pravidlu o počtu vstřelených branek na hřišti soupeře postoupila nejprve přes skotského mistra Rangers (v prodloužení díky šťastnému vlastňáku Nisbeta - zde v čase 21:00) a poté i přes hvězdný Olympique Marseille, který o rok později první ročník LM vyhrál. Francouzský mistr s Jean-Pierre Papinem, nejlepším střelcem tohoto ročníku se sedmi góly ve čtyřech zápasech, vedl v úvodním duelu již 3:0, snížení z dvou penalt však Spartě dalo do domácí odvety naději. Na Letné pak francouzské hvězdy Papin, Angloma, Amoros, Deschamps či ghanský Pelé dokázaly jen snížit v závěru na konečných 2:1 (sestřih zde), a Sparta se tak mohla těšit na soupeře ve skupině.

Také v ní se Letenští představili dnes těžko uvěřitelnými výkony. Už první zápas na Camp Nou sliboval, že Sparta se silnou generací kolem Kouby, Horňáka, Novotného, Mistra, Frýdka, Němce, Němečka či Siegla nebude ve skupině do počtu. Na těsnou porážku v Katalánsku navázala vítězstvím nad Dynamem Kyjev, následovaly dvě remízy s Benficou (v sestavě např. s Ruiem Costou) a legendární vítězství nad Barcelonou z 1. 4. 1992, životní zápas nejen Lumíra Mistra (sestřih zde). Do Kyjeva jela Sparta s teoretickou šancí na první místo a postup do finále, z něj se ale nakonec radovala Barcelona. A nejen z postupu. Katalánský velkoklub se radoval také ve Wembley, když v prodloužení udolal Sampdorii Janov a získal svou první trofej PMEZ. Skutečně až tým trenéra Johana Cruijffa s Guardiolou, Koemanem, Brianem Laudrupem či Stoičkovem dokázal pro věhlasný klub vybojovat nejslavnější klubovou trofej. Ovšem ono se jednalo teprve o pátou barcelonskou účast v 37leté historii PMEZ, do které se ze španělské ligy kvalifikoval častěji Real Madrid.

Ten přijel do Československa v této sezóně také. A hned dvakrát. Nejprve na Tehelné pole, kde těsně zdolal Slovan Bratislava, proto mu k postupu do druhého kola Poháru UEFA stačila i domácí remíza.

Ke druhé návštěvě Realu do naší tehdejší země došlo až v březnu roku 1992. Než se však mohlo čtvrtfinále na Andrově stadiónu odehrát, čekala i Sigmu Olomouc dlouhá pohárová cesta, která trochu leží ve stínu slavné sparťanské jízdy. Také ona však patří k těm největším českým klubovým úspěchům v pohárové Evropě. V prvním kole Sigma dvěma vítězstvími vyřadila velšský Bangor FC, v druhém kole Torpedo Moskva, ve třetím pak i díky prosincovému mrazu šokovala Brücknerova jedenáctka západoněmecký Hamburger SV domácím vítězstvím 4:1 (sestřih zde). Už předtím však na o poznání kvalitnějším hřišti zaskočila německého soupeře i v Hamburku. Snová pohárová sezóna pro generaci kolem Hapala, Látala či Kerbra pokračovala i na jaře. V očekávaném čtvrtfinále s Realem viděl natřískaný Andrův stadión, tou dobou ještě bez svých ikonických tribun za bránou, remízu 1:1 (sestřih zde). Teprve gól Huga Sáncheze ze závěru odvety na Santiago Bernabéu poslal dál tým Hierra, Butragueňa či Hagiho. Sigma díky bilanci 5-2-1 získala do národního koeficientu 13 bodů, dokonce o jeden víc než Sparta.

Solidní příspěvek zaznamenal i Baník Ostrava v PVP. Přešel sice jen přes Odense, s Galatasarayem poté vypadl ve 2. kole kvůli nižšímu počtu branek vstřelených na hřišti soupeře, ale tři vítězství ze čtyř zápasů přineslo do národního koeficientu 6 bodů. Bohužel od té doby až do současnosti se Baník v pohárech představil ještě pětkrát a z 12 duelů dokázal vybojovat právě také pouhá tři vítězství, během 28 sezón...

Celkově tedy sezóna 1991/1992 dopadla skvěle. Československo se v pětiletém žebříčku národních koeficientů vyšvihlo z 18. na 11. místo, fanoušci se namlsali na skvělé soupeře, ale obdivovali také formu Uhrinova a Brücknerova týmu. A Sparta i Sigma dokázaly svou kvalitu ukázat i v následující pohárové sezóně.