Vladimír Zábrodský, dvojnásobný mistr světa a jeden z nejlepších evropských hráčů poválečných let, byl hvězdou reprezentace, klubovou legendou LTC Praha a Sparty. Méně už se ví, že v sezoně 1960/61 „tajně“ vedl i hokejový tým ostravského Baníku. Pod jeho vedením dokonce Baník tvrdě bojoval s Vítkovicemi, tehdejším TJ VŽKG Ostrava, o postup mezi elitu.
Hokejový génius a Šéf úspěšné poválečné generace zemřel v 97 letech. Ve své oficiální klubové vizitce má zaznamenané pražské týmy LTC, Sparta a Bohemians. Neoficiálně však vedl a trénoval i ostravský Baník. Dokonce moc nechybělo a v sezoně 1960/61 s ním postoupil i do elitní soutěže.
„Vovka Zábrodský byl patnáct měsíců v Ostravě jako zaměstnanec Dolu Hlubina,“ vzpomínal bývalý reprezentační brankář Josef Mikoláš v publikaci vydané k sedmdesáti letům Vítkovic. „Byl tehdy potrestaný za sázkové machinace, vyřadili ho z ČSTV, nesměl hrát ani trénovat.“
Zábrodský byl v roce 1960 potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy. „Říkal mi, že to byl systém, který vymyslel nějaký inženýr, jak podvést Sazku,“ vzpomíná David Lukšů, který se Zábrodským napsal jeho autobiografii. „Zapojeno do toho bylo mnoho sportovců, kteří si pak měli přerozdělit zisk. Zábrodského kontaktoval Július Torma, olympijský vítěz v boxu, který mu to nabídl. Šlo prý o přípravný zápas Sparty s Rudou Hvězdou Brno. Narovinu o tom mluvil, prý to byla jedna z největších blbostí, co v životě udělal.“
Horníci vítají mistra
Zábrodský byl za trest vyloučený ze Sparty, podmínečně byl odsouzen a musel do dolů. „Bylo mu nabídnuto, ať jde do dolů v Kladně, což ale odmítl,“ říká Lukšů. „Nechtěl být tak blízko Prahy, tak vzal práci v Ostravě, kde normálně těžil uhlí. Jsou fotky, na kterých je umouněný Vovka Zábrodský a vedle ho vítají horníci s transparenty oslavujícího mistra světa.“
Oficiálně byl Zábrodský zaměstnaný na Dole Hlubina, neoficiálně byl šedou eminencí hokejového Baníku Ostrava. Hráče trénoval, byl mentorem klubu. Na střídačce během zápasů být nesměl, ale tým vedl z visuté tribuny pod střechou stadionu Josefa Kotase. Pokyny udílel na dálku. „Prostřednictvím poslíčků, kteří pendlovali sem a tam,“ líčil Mikoláš, který chytal za konkurenční Vítkovice. Přesněji řečeno za TJ VŽKG Ostrava.
Právě Baník a Vítkovice v sezoně 1960/61 bojovaly o postup do první ligy. Z moravsko-slovenské ligy přímo postupoval vítěz. „Baníku se pod Zábrodským dařilo, dlouho tabulku vedl, byl před námi,“ popisoval Mikoláš. „Byl to nelítostný souboj. Když se mělo hrát derby, zájem o lístky přesáhl i všechny mezinárodní zápasy, atmosféra napnutá k prasknutí. Vedení Vítkovic nás tehdy odvezlo na soustředění do Žiliny, abychom byli pryč z Ostravy. Atmosféra vybičovaná.“
Natřískaný Kotas
Klíčová bitva se hrála 9. ledna 1961. V útrobách Kotasu se už dvě hodiny před začátkem tísnilo 13 949 fanoušků a dalších pět tisíc jich bylo před stadionem. Pořadatelé narychlo tahali ven dráty a tlampače, aby zajistili alespoň zvukový přenos.
„Když jsme jeli na zápas ze Žiliny, málem jsme se autobusem ke stadionu ani nedostali, všude hrůza lidí,“ líčil Mikoláš. „Zábrodského tým nám dělal velké problémy, dlouho to bylo 0:0, skvěle chytal Karel Ševčík. Až góly Zdeňka Návrata a Mirka Vlacha to zlomily, vyhráli jsme 4:1 a šli jsme v tabulce před Baník.“
První místo už Vítkovice udržely a postoupily do ligy. Zábrodského Baník skončil druhý. O čtyři body. V roce 1963 se pak vrátil do Prahy, kde byl hrajícím trenérem Bohemians.
Na ostravské „vyhnanství“ ovšem podle Lukšů vzpomínal rád. „Bral to jako trest za svoji blbost. Udělal si tam ale spoustu kamarádů, má z Ostravy spoustu veselých historek. Nebyl to přízemní člověk, měl až šlechtický nadhled.“
