Kliknutím zvětšíte„Vždycky říkáme, že je lepší jednou vidět než desetkrát říkat. Ve zkratce mu to ukážu, ale zase ho moc nezatěžuji. Případně mu něco řeknu hned v autobuse po zápase,“ popisuje Hamrlík, který po sedmém finále s Plzní v roce 2013 zabalil se stříbrnou medailí na krku i svou bohatou kariéru.
„Tohle utkání se mi z jeho kariéry vybaví jako první. Bohužel skončili druzí. Také si pamatuji hodně jiných momentů,“ poznamenává Matyáš, jemuž v době historického triumfu Zlína v roce 2004, kdy klub porazil ve finálové sérii pražskou Slavii, byly teprve tři roky. Oba Hamrlíkovi rádi v rodinném sídle na jednom z kopců ve zlínské části Malenovice vzpomínají na staré časy. „Táta si docela často pouští svoje nejlepší zápasy a já se na ně taky rád podívám,“ pousměje se 19letý Matyáš.
Táta i strýc vzory
A že je na co… Třeba na dva mistrovské extraligové tituly, tři stříbra. Porce 968 zápasů v extralize, 527 kanadských bodů za 149 gólů a 378 asistencí z něj dělá nejproduktivnějšího beka zlínských dějin. K tomu si připočtěte několik dalších klubových rekordů včetně toho pro nejmladšího obránce, který dosud drží také na úrovni celé nejvyšší soutěže.
Zvládl i svůj nejtěžší duel proti lymské borelióze - ve dvaceti se učil znovu bruslit. A po nemoci udělal velkou kariéru, až se stal v rodném Zlíně legendou. Do toho se snad každému vybaví precizní souhra s parťáky Leškou a Balaštíkem, šikovné ruce, kterými neomylně proměňoval jeden nájezd za druhým svým typickým obloukem k mantinelu, nebo přesné rány od modré čáry.
„Taťka i strýc byli mými vzory,“ přiznává Matyáš, jenž tím zmíní i svého strýce Romana, který odehrál přes tisíc zápasů v NHL a v roce 1998 triumfoval na olympijských hrách v Naganu. To ještě nebyl na světě. „Nechci jim dělat ostudu,“ vykládal už v létě 2018 poté, co poprvé naskočil pod svým otcem mezi dospělými v přípravném klání s Novými Zámky.
Od té doby si hrdinové našeho příběhu už na svou roli zvykli. „Někdy mu dávám větší kouř, jindy ne. Je to podle vývoje zápasu a podle chyb. Spíš by to pro něj mělo být plus než minus. Není první ani poslední, kterého trénovali otcové,“ připomíná Hamrlík starší. Nemusí chodit daleko, v Baťově městě navázali třeba na dynastii Vlachů.
„Jsem zvyklý na tátovy rady a na kritiku už od malička, takže mi teď hrát pod ním nedělá žádný problém. Beru to pozitivně a snažím se si vzít co nejvíc a také se poučit z chyb, které na ledě dělám,“ mávne rukou Matyáš, jenž zatím naskočil do 29 extraligových duelů a připsal si jednu asistenci.
Poté, co se poprvé objevil mezi seniory, jeho otec přiznal, že k němu má náročnější přístup než k ostatním. „Někdy je na mě přísnější, ale chce, abych se posunul dál a zlepšoval se. Vím, že to myslí dobře,“ zdůrazňuje Matyáš.
A Hamrlík senior doplňuje: „Beru, že na některé věci je mladý, nemá sílu jako ostatní. Nemůžu ho proto pokárat za to, že ho někdo přetlačí. Nemůžu ho srovnávat za stejnou chybu s někým, kdo odehrál pět set zápasů v extralize. V tomhle jsem benevolentnější.“
Sám pro sebe si vyhodnocuje, kdy na syna může přitlačit a kdy raději zvolit mírnější tón. „Neodpustil bych mu, kdyby nebyl rychlý, kdyby dělal taktické chyby. Na poradě je přítomen, takže taktiku zná. Nemůže si dovolit kazit systém. Ale už vím, kdy přivřít i oči,“ popisuje asistent, který výkony svého syna v uplynulé sezoně hodnotí pozitivně.
„Někdy se ještě nějaká chyba objeví, ale dál se učí. Občas se mi líbil moc, jindy zase méně. Výkony má ještě nevyrovnané. Párkrát jsme se na něj byli podívat i v první lize, ale spíš soutěž sleduji na internetu,“ připomíná táta, že Matyáš naskakoval v Chance lize za Prostějov. Před dvěma lety také zmiňoval, že syn musí přibrat kila i svalovou hmotu. A to se docela povedlo.
„No, ještě musí přidat. Chci, aby byl rychlejší a silnější. Bruslení má dobré. Hlavně, ať se nebojí hrát a nemá zatíženou hlavu a jen neodpaluje puky. Chceme po becích, aby tak hráli, rozehrávali kreativně a bruslili. To on umí,“ pochvaluje si Martin. „Já pořád nejsem spokojený. Všechno není, jak bych chtěl. Ale věřím, že s věkem a díky dřině dosáhnu svých cílů,“ reaguje Matyáš na tátova slova.
Zahraničí? Nejdříve maturita
Zatímco otec už v Matyášově věku zamířil do Kanady, talentovaný obránce půjde jinou cestou. „Nejdřív musí odmaturovat,“ vytyčuje Hamrlík starší jasnou prioritu. „A za druhé musí hrát nejdříve dobře tady. Aby nastupoval stabilně a dál se zlepšoval. Pak se ukáže, co s ním bude.“
Řeči o protekci a lidské závisti prý vypouští. „Vždycky to tak bylo, je a bude. S tím se musíme vyrovnat a myslím, že to oba bereme, jak to je. Co říkají ostatní lidé, mě moc nezajímá. Pro mě je důležité, co si myslí rodina. Kdybych měl pořád číst nějaké komentáře lidí, řešit to, co říkají lidé v hospodě, musel bych se zastřelit. Hokej jsem hrál dvacet let, vím, co je potřeba. Kdyby na to neměl, tak tu s námi není,“ má jasno starší z členů úspěšné dynastie.
Ovšem především v mládeži si Matyáš musel vyslechnout své. „Dříve jsem poslouchal řeči o protekci často, ale už je slýchávám méně. Samozřejmě mi to nikdy nebylo příjemné, ale nic jsem si z toho nedělal,“ vzkazuje Matyáš. Podle Hamrlíka seniora dělají největší chybu rodiče, kteří už v mladém věku posílají své ratolesti do zahraničí.
„A pak skuhrají, že nehrají ani tady. Přitom je odsud nikdo nevyhazoval. Když se chtějí vracet, myslí si, že na ně kluby čekají s otevřenou náručí. Padneme z nich na hubu. Přitom když odcházeli, všude vykládali, jak se v Česku dělá hokej špatně. Ale to není jen ve Zlíně. Společnost je pokřivená, kdybych si z toho měl brát něco k srdci, nebo řešit, co kdo o mně řekl, to bych nemohl ani usnout. Ale já spím klidně,“ dodává Hamrlík.
Asi také proto, že se mladý Larry dere na scénu. Co myslíte, přiblíží se jednou svému otci?
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
