Propad ekonomické aktivity na polovinu

Naši politici i veřejnost spekulují nad tím, jak dlouho bude současný stav cíleného útlumu trvat. Ekonom Olivier Blanchard se domnívá, že celkový útlum života ve společnosti bude možná muset trvat ne týdny, či měsíce, ale déle než rok - bez něj by se totiž počty případů nakažených zase zvedly. Pan Blanchard pak také na Twitteru odkazuje na svou studii z roku 1997, která může podle jeho názoru být v současné situaci relevantní. A jak to vlastně myslel pan Bullard s 50% propadem ekonomiky?

Na popsaný scénář dlouhodobého sociálního distancování vlastně poukazovala již více než dva týdny stará (a hojně diskutovaná) britská studie. Ta obsahovala i následující graf, který ukazuje na cykly neustále nově zaváděných a zase uvolněných restrikcí a následně cykly v počtu nakažených:


O čem hovoří ona ekonomická studie z roku 1997? Pan Blanchard se v ní zaměřoval na propad ekonomické aktivity v zemích střední a východní Evropy po pádu komunismu. Tedy na něco, čím jsme si prošli my sami. Následující graf ale ukazuje vývoj produktu v Rusku, na Ukrajině a v pobaltských státech. Hovoříme tu o propadech v řádu desítek procent, kdy se ekonomická aktivita během několika let dostala na dvě třetiny, polovinu, i méně původních úrovní:

Studie vysvětluje popsané propady zejména tím, že došlo k narušení výrobních vazeb a vertikál. Zmiňuje ale také to, že transformací prošla i čínská ekonomika, ale k ničemu podobnému, co vidíme v grafech, tam nedošlo. Vysvětlení může být prý takové, že v Číně proběhly změny postupně, vláda si tam ponechala kontrolu nad mnoha velkými firmami a podobně.

I na základě vlastních zkušeností můžeme přemýšlet o tom, zda po pádu komunismu bylo hlavní brzdou narušení vertikál, či to, co tyto vertikály předtím produkovaly. V prvním případě (vyrábělo se to, co lidé chtěli, jen se narušila plynulost výroby) by byla relevance onoho výše uvedeného grafu pro současnou situaci větší (třeba ve scénáři založeném na něčem podobném, o čem hovoří první graf). A i dost extrémní graf ze studie pana Blancharda vlastně může působit i mírně uklidňujícím dojmem: Pro mnohé ve výše uvedených zemích šlo určitě o hodně těžkou dobu (nejhorší na podobných propadech je to, že často nejvíce dopadají na ty nejslabší). Ale zvládli to.

Přemýšlet bychom mohli v souvislosti s uvedenou studií i nad tím, zda tedy nejít „čínskou“ transformační cestou, ale to si třeba necháme na jindy. Nyní na závěr jedna technická: Jim Bullard z Fedu odhaduje, že nezaměstnanost se v USA zvedne na 30 %. A HDP se prý může propadnout o 50 %. Zde ale není tak úplně jasné, jaké je to číslo. Ekonom Justin Wolfers se domnívá, že pan Bullard tím míní anualizovaný čtvrtletní pokles (tedy mimochodem druh čísla, které jsem tu prezentoval já včera v souvislosti s projekcemi Deutsche Bank). Což by znamenalo, že HDP se v druhém čtvrtletí propadne mezičtvrtletně (neanualizovaně) asi o 15 %. Jak podotýká pan Wolfers, ono anualizované číslo nedává moc smysl, pokud zrovna nečekáme, že podobný propad nastane i v následujících čtvrtletích. Čímž se vlastně dostáváme k výše uvedenému scénáři.

Jak to ale myslel pan Bullard? Určitě to osvětlí a my zatím můžeme přemýšlet třeba o tom, jak se vyvíjela ekonomická aktivita během známé Velké deprese. Typově šlo samozřejmě o úplně jinou situaci, než je ta dnešní: Nyní hraje mnohem větší roli negativní nabídkový šok, také toho ale snad víme mnohem víc o tom, jaké chyby nedělat na poptávkové straně. Na druhou stranu zase musíme vážit, jak (moc) vlastně poptávku stimulovat v době, kdy nás pandemie tlačí do záměrného útlumu ekonomické aktivity. Každopádně stojí za povšimnutí, že podle jednoduchého agregovaného měřítka (HDP) byly tehdejší ekonomické problémy srovnatelné snad jen s tím nejméně bolestivým transformačním vývojem popsaným výše uvedeným grafem.