Každý od boha dostane tolik, kolik unese. Tak přesně tohle rčení platí pro Jitku Čvančarovou, která si za poslední rok zažila opravdu krušné chvíle. Až do konce se totiž starala o svoji umírající maminku, kterou měla doma.

"Šla jsem na povrch s tématem smrti a umírání, protože mnoha lidem to dadá odvahu. Otevřela jsem to proto, že mi umírala maminka. Měla akutní leukemii. Rozhodla jsem se, že se to zvládne doma. Mluvím o tom, protože nechci, aby lidé umírali za zavřenými dveřmi. Smrt je součást života a je důležité, aby se s tím rodina konfrontovala nějak přirozeně," svěřila se Čvančarová portálu reflex.cz.

Jitka Čvančarová se o maminku starala do poslední chvíle

Sama říká, že když člověk chce, dokáže toho strašně moc. Nepopírá však, že je to velmi náročné. "Všechno jde. Člověk by ani nevěřil, kolik toho zvládne. Musela jsem se i zdravotnicky dovzdělat. Chtěla jsem sama zavádět kanyly a injekčně podávat léky, což jde, pokud v sobě naleznete sílu," pokračuje.

V době, kdy se starala o umírající maminku, měla doma i pětiletou dceru, které musela vysvětlit, co se vlastně děje. Přístup zaujala velmi racionální. "Když dětem zakážete se na něco dívat nebo se ptát, tak v nich vytváříte strach," říká Čvančarová a dává tím najevo, že před dcerou nic netajila.

Před malou dcerou nic netajila

Vážnou situaci jí pomohli zvládnout především kamarádi, ale hlavně její manžel Petr Čadek. "Měla jsem obrovskou oporu ve svém muži. Jde to snáz, když máte o koho se psychicky opřít," pěje ódy na otce jejích dětí.

"Mám štěstí, že mám z rodiny nastavené hodnoty, jak je mám nastavené, takže jsem nemusela hledat, co je správné a co je špatně," naráží Jitka na rozhodování týkající se péče o maminku. To ale nebyla jediná těžkost, která ji potkala. Během složitého období totiž byla těhotná, ale miminko nedonosila, jelikož potratila.

Největší oporou jí byl její manžel

"Začala jsem o tom mluvit záměrně. Je to velmi bolestivé pro ženu, ale zpětně jsem pochopila, že kdyby se to miminko narodilo v tom období, tak bych neměla prostor a nemohla se věnovat tolik mamince," vysvětluje herečka.

Po smrti maminky však záhy otěhotněla a porodila syna Theodora. "Narodil se přesně rok na výročí smrti mé maminky," dodává Čvančarová. Psychické vypětí to ale muselo být tak náročné, že skoro není divu, že herečka práve o dítě přišla.

Velmi těžké to bylo pro ni zejména psychicky

"Mám kamarády i mezi lékaři. Konzultovala jsem s nimi, aby maminka nepřišla o ten vědomý moment. Prostudovala jsem si, jaké to je, když orgány odchází a jak tělo reaguje navenek. Pracovali jsem hodně i duchovně, což se kázalo jako úžasné. Občas to bylo i těžší než ta fyzická péče o toho člověka," přiznává Čvančarová.

"Byl to vlastně happy end pro všechny, kdo to prožili, když se podaří to, aby ten člověk odešel smířen," říká. S její otevřeností samozřejmě souvisí velký zájem lidí o její osobu. "Když je ten zájem příjemný a je to zájem obyčejných lidí, který má míru, tak je to příjemné. Nikdy se ale nesmířím se ztrátou soukromí. I proto jsme se odstěhovali do lesa," usmívá se Jitka, která nakonec těžkou životní etapu zvládla s grácií.