V souvislosti s opatřeními k zamezení šíření koronaviru v Evropě byla zrušena nejen řada místních akcí, ale zejména velké knižní veletrhy a festivaly, k nimž patří i ten pařížský. Česká republika na něm měla účinkovat po dlouhých 12 letech. Co bylo v plánu, co to pro českou účast znamená/znamenalo a co způsobí zrušení veletrhu?

SV: Ano, Česká republika se letos měla vedle jiných knižních veletrhů po letech zúčastnit i toho pařížského. Měli jsme zde mít sice jen menší stánek, ale plánovaný program byl bohatý: Guillaumu Bassetovi, který byl pověřen dramaturgií českého programu, se podařilo zařadit několik českých autorů, jimž vyšla v nedávné době kniha ve francouzštině, do diskusí na oficiálních veletržních scénách. Kromě šesti autorů hlavního programu jsme plánovali francouzskému publiku představit i několik do francouzštiny dosud nepřeložených autorů, kteří však mají z různých důvodů potenciál zaujmout, nadto byla v plánu například diskuze nad dílem Milana Kundery za účasti ministra kultury (u příležitosti nově vydané bibliografie Kunderových děl v překladech) či debata českých francouzsky píšících autorů. Na stánku, kde mělo díky spolupráci s místním knihkupectvím možné si zakoupit knihy českých autorů ve francouzštině, měly proběhnout i dva křty knižních novinek ve francouzském překladu: komiksu Drak nikdy nespí a románu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn.

Vše jsme samozřejmě úzce koordinovali s Českým centrem Paříž, které mělo také hostit doprovodný program, jenž se měl zaměřit třeba na tradici české knižní grafiky nebo na poezii a její překlad. Jak snad lze vytušit, bylo do příprav zapojeno velké množství lidí, ať už se měli podílet jako účinkující, nebo jako organizátoři, moderátoři, tlumočníci či dobrovolníci. Nemohu mluvit za všechny, ale myslím, že většina z nás doufá, že Ministerstvo kultury projeví zájem o účast na pařížském veletrhu i příští rok a že pak bude do značné míry možné vyjít z toho, co bylo připraveno pro letošek.

GB: Pracovali jsme v úzké kooperaci s dramaturgy z Paříže, abychom zajistili vyšší návštěvnost pro naše české autory, než je běžné (Grus a Bellová se měli podílet na panelových diskusích na hlavních scénách, diskuse o Milanu Kunderovi byla zvolena jako «un temps fort», tzn. jeden z hlavních, význačných programových bodů veletrhu. Patřili jsme k nejaktivnějším zemím, jež byly součástí programu festivalu, hned po čestném hostu. Snažili jsme se také zapojit naše kontakty, aby se Česká republika mohla stát čestným hostem pařížského veletrhu r. 2022. Prvním krokem k tomuto úspěchu by měl být vyšší počet překladů a prezentací české literatury ve Francii.

(Původně plánovaný český program v Paříži je k nahlédnutí ZDE.)
 
 
Přesto, jak budou České literární centrum a organizátoři doprovodných programů literárních akcí ve Francii posouvat akce či pozměňovat jejich hosty? Co plánujete?

SV: Epidemiologická situace v Evropě i preventivní opatření se vyvíjela velmi dynamicky, takže ve chvíli, kdy bylo oznámeno zrušení veletrhu (2. 3.), jsme si ještě mysleli, že budeme moci zorganizovat alespoň osekaný náhradní program. Několik autorů již mělo koupeno nestornovatelné letenky a jízdenky a byli ochotní přijet. Základem byl doprovodný program v Českém centru, k němuž jsme připojili několik akcí s autory, kteří měli původně vystoupit přímo na veletrhu. Celý tento program sklenulo České centrum do malého festivalu nazvaného Česká kniha, v jehož rámci mělo v prostorách ČC vyrůst i pop-up knihkupectví (z knih, které už byly nachystané na stánek). 10. března večer však Ministerstvo kultury ve shodě s nařízením Bezpečnostní rady státu zrušilo veškeré cesty do zahraničí a zahraniční akce, a v následujících dnech se ukazovalo, že plán náhradního programu byla skutečně utopie.

To všechno samozřejmě neznamená, že by České literární centrum rušilo svou agendu ve Francii, v plánu bylo více událostí, které se pokusíme zachovat. České centrum Paříž nyní rozjíždí alespoň virtuální literární program založený do velké míry na tom, co bylo přichystáno pro veletrh.

GB: Přes zrušení veletrhů a souvisejících doprovodných programů byly naše předchozí snahy plodné a účinné. Možnosti, které z nich pro českou literaturu ve Francii vzešly, budeme diskutovat dále, jakmile bude situace příznivější.

Jaké termíny se nyní jeví jako reálné vzhledem k aktuální situaci?

SV: To je myslím záhadou všem, nicméně doufáme, že na podzim a snad i v létě již bude možné akce realizovat. Na červen jsme měli domluvenou spolupráci s mezinárodním festivalem v Lyonu – podpořit jsme měli účast Vojtěcha Maška –, festival prozatím zrušen není a kdo ví, třeba to ještě vyjde. To jsou ale spíš naděje než plány a dokud se situace nevrátí do normálu, není možné bez souhlasu MZK a Ministerstva kultury ČR podnikat žádné závazné kroky.

V květnu jsme plánovali uskutečnit nakladatelský zájezd pro zahraniční knižní redaktory na pražský Svět knihy a prioritu letos měli právě francouzští nakladatelé. Ti měli seznámit s českým knižním trhem a současnou českou literaturou, setkat se s českými nakladateli a literárními agenty, s nimiž pak zůstanou v kontaktu. Cílem bylo prolomit chronicky nízký počet překladů současné české literatury do francouzštiny. Svět knihy byl nyní přeložen na říjen, a tak doufám, že to vyjde v plné nádheře.

GB: Co se týče Světa knihy, mohu potvrdit, že událost je nyní plánována na podzim, a to na původním místě, na pražském Výstavišti. Zamýšlíme realizovat původně plánované události včetně Polska jako čestného hosta, ale také je posílit a obohatit: využijeme nepříznivých okolností jako příležitosti přivézt sem spisovatele, kteří kvůli své vytíženosti nemohli přijet v květnu, kdy se měl festival Svět knihy původně konat.