Kde konkrétně v Karibiku jste byla? A jak dlouho?
Od druhého března jsem trávila dovolenou na Roatanu, nádherném ostrově patřícím Hondurasu.
Do Česka jste se však vrátila včera, 25. března. Kde nastal problém?
V týdnu, kdy jsem se měla vracet domů, kompletně uzavřeli roatanské letiště. Do doby, než jsme odletěli, na ostrově virus nepotvrdili. Vzhledem k tomu, že Roatan je malý a krásný ostrov, tak ho preventivně uzavřeli pro všechny lety i lodní dopravu. Nemohli jsme se tedy dostat zpět domů. Zhruba týden na to pro nás přiletěl repatriační speciál. Do osmi dnů jsme odletěli, což považuji za velký úspěch.
Můžete nějakým způsobem popsat, jak se to celé odehrálo? Museli jste kontaktovat úřady, nebo naopak ony kontaktovaly vás?
Ambasádu v Mexiku, a posléze i ministerstvo zahraničních věcí, kontaktoval honorární konzul Jiří Černý. Následně jsme dostali pokyn poslat veškeré osobní údaje na danou adresu. Od té doby nás konzul každodenně e-mailem informoval o situaci. První tři dny to byly informace typu „informovali jsme ministerstvo zahraničních věcí, čekejte“.
Mnohem více se to začalo hýbat až poté, co Roatan zavedl intenzivnější opatření. Zavřeli velké obchody, restaurace. A to zřejmě ministerstvo zahraničních věcí specifikovalo jako “obecné ohrožení” a snažilo se nás dostat co nejdříve domů.
Cesta zpátky do Čech
Měla jste strach, že se přes ministerstvo do Česka zpátky nedostanete?
Ne. Věřila jsem, že nás tam nenechají. Jako bývalá novinářka jsem věděla, co se v podobných situacích dělá, tudíž jsem se snažila myslet pozitivně. Naopak jsme si s ostatními Čechy mysleli, že se dostaneme domů později. Žádné negativní zprávy ze mě asi nedostanete.
Zlata Biedermannová Je majitelkou komunikační agentury Seen Media, která se specializuje na public relation. Dvanáct let staví mediální komunikaci předním českým firmám. Deset let pracovala v českých médiích jako novinářka a rozhlasová reportérka. Pracovala pro rádio Impuls, Frekvenci 1 či Český rozhlas, byla reportérkou magazínu Víkend. Vystudovala mediální komunikace na UTB ve Zlíně a absolvovala studijní pobyt v Galway Culture Institute v Irsku. Přednáší mediální komunikaci ve školách a na workshopech pro veřejnost. |
To jsem samozřejmě ani nechtěla.
To jsem moc ráda, opravdu nechci, aby se Českem šířila zbytečná panika. Ano, situace nebyla po psychické stránce nejpříjemnější, ale my jsme rozhodně netrpěli. Bydleli jsme přímo u moře, majitel apartmánů nám v krizové situace snížil poplatek za jednu noc o více než polovinu.
Tamní lidé se chovali skvěle a měli jsme všeho dostatek. Restaurace sice byly v našem okolí uzavřené, ale my jsme si s předstihem nakoupili potraviny, tudíž jsme nestrádali.
Den poté už velké obchody zavřely, ale malé krámky byly i nadále otevřené. Roatan je vyloženě ostrov snů a rozhodně se tam chci jednou vrátit, ale v této situaci jsem ráda, že jsem doma. V prostředí, které znám, mluvím mateřským jazykem, kde máme zdravotnictví na špičkové úrovni.
Byla jste registrovaná do aplikace DROZD? Informovali vás nějakým způsobem přes něj?
Na Roatan nám žádná informace z DROZdu nepřišla. Zhruba tři hodiny po příletu do Česka mi přišla sms zpráva od ministerstva zahraničních věcí. Informovali nás, že musíme do karantény v případě, že jsme přiletěli z rizikových zemí, což Roatan zatím není.
Ani letecké společnosti nás neinformovaly. Student Agency, přes kterou jsem měla koupené letenky, mi odpověděla na zprávu, co v situaci, ve které jsem se ocitla, mám dělat. Prý mám kontaktovat ministerstvo zahraničních věcí. United Airlines, se kterou jsme původně letěli, mi neodpověděla dodnes.
Chápu, že se na tyto společnosti obracejí miliony lidí po celém světě, ale asi by měla fungovat nějaká krizová komunikace. Některým z nás ještě v den původního odletu přišla od distributora letenek informace o potvrzení letu přesto, že letiště již bylo dva dny zavřené. Informace byly opravdu chaotické.
Zákaz vycházení a 130 Čechů
Přijal ostrov během vašeho pobytu ještě nějaká další opatření?
Zavřely se supermarkety a některé restaurace. Úřady také vyhlásily zákaz vycházení po osmnácté hodině. Lidé se nesměli sdružovat a místní obyvatelé to opravdu dodržovali, což pro nás bylo velmi příjemné zjištění. Chovali se přesně tak, jak jim nařídili. Velmi potěšující.
Musela jste platit nějaké peníze za svůj návrat repatriačním letem?
Dodnes po nás nikdo žádnou částku nechtěl.
Máte nějaké informace o tom, kolik Čechů nakonec z Roatanu odletělo?
Přibližně 130 Čechů, kteří v tu dobu na Roatanu byli.
Nevíte, zda tam někdo nezůstal?
Na Roatanu dnes žijí desítky Čechů a podle mých informací na ostrově zůstalo zhruba patnáct z nich.
Jak jste letěli nazpět do Čech? Zastavovali jste někde?
Letěli jsme z Roatanu do Mexika, tam jsme přibrali zhruba 40 Čechů, kteří se potřebovali dostat domů stejně tak jako my. Poté jsme letěli do Kanady, z Kanady na Island a do Prahy. V každém státě jsme měli mezipřistání, kde jsme tankovali palivo. Po celou dobu nikdo neopustil palubu.
Jak probíhal let zpátky do Česka?
Let trval zhruba dvacet hodin a pro všechny zúčastněné byl náročný. V Kanadě nás při tankování paliva přepadla sněhová vánice, která zdržela odlet. K dispozici jsme měli jen dvě toalety, protože další dvě byly vyhrazeny pro personál, který byl na palubě již řadu hodin. Hluboce před nimi smekám. Starali se o nás skvěle, přestože bylo jasné, že jsou velmi vyčerpaní.
Kontrolovali vás nějakým způsobem po návratu do Česka na letišti?
Vůbec ne, což mě velmi překvapilo. Akorát se nám podívali do pasů, dostali jsme svá zavazadla a šli jsme. A to i přesto, že nám kapitán letadla na palubě říkal, že po příletu proděláme jakousi zdravotní prohlídku. Nás ale vůbec nikdo zdravotně nekontroloval.
Volala jsem tedy na linku 1212, kde jsme se ptala, co máme dělat, když jsme přiletěli z Roatanu. Bylo mi řečeno, že do karantény nemusím. Za deset minut mi však z linky volali znovu s tím, že když jsme přistáli v Kanadě, do karantény musím. Snažila jsem se paní vysvětlit, že jsme v Kanadě pouze tankovali palivo a vůbec z letadla nevystoupili.
Její odpověď byla, že tedy neví, co s tím. Dnes jsem volala své obvodní lékařce. Bylo mi řečeno, že do karantény nemusím, ale že to ověří na hygieně. Poté mi přišel e-mail s tím, že je karanténa nutná. Já to samozřejmě plně respektuji, počítala jsem s tím. Jen jsem sama překvapená z té chaotičnosti. V podstatě se nikde pořádně nedozvíte, co máte dělat.
S tím vším, co se vám tedy v posledních dnech stalo, to musela být velmi dobrodružná dovolená.
Pro mne to byla první dovolená po sedmi letech. Ať se dělo, co se dělo, stát se o nás postaral velmi rychle. Beru to jako pozitivní zkušenost. V průběhu osmi dnů nás dostali domů krásným způsobem a já jsem za to velmi vděčná. Vůbec to neberu jako negativní zkušenost.
Jediné, co mě nyní trápí, je skutečnost, že partner je v současné době na Bali. Pokouší se dostat domů a bohužel to u něj nejde tak lehce, jako v mém případě. Už mu několik letů zrušili. Nyní zkouší další leteckou společnost, se kterou má odletět 2. dubna, což je někdy za sedm dní a to je v této době jako sedm let. Za čtyřiadvacet hodin se toho stane mnoho. Doufám, že se dostane co nejdříve domů, protože to, co se teď ve světě děje, je opravdu šílená „videohra“.
