Prokop Siostrzonek: Ani v těch těžkých chvílích nejsme sami

V dnešním dopoledním vysílání Proglasu mluvil arciopat břevnovského kláštera nejen o chodu řádu, ale i o přínosech a úskalích, která nám přináší zpomalení tempa běžného života.

„No, říkáme si, že se z nás stali čistě kontemplativní mniši, protože jsme částečně jen uzavřeni,“ popisuje arciopat břevnovského kláštera v Praze Prokop Siostrzonek situaci během zákazu shromažďování. Protože ale řád benediktýnů cítí zodpovědnost za svou farnost u sv. Markéty, za určitých omezení nechává veřejnosti otevřenou baziliku k přijímání eucharistie či duchovním rozhovorům. „Snažíme se být blízko lidem, kteří nemohou přicházet do kláštera tak, jak jsou zvyklí,“ dodává arciopat.

Modlitba není ztracený čas

„Máme sice heslo Ora et Labora, což znamená modli se a pracuj, někdy však jen pracujeme a na modlitbu nezbývá čas. Teď máme možnost si více uvědomovat, že modlitba není ztracený čas. Máme možnost se zastavit a více se modlit.“ Arciopat Siostrzonek se svěřil, že svým způsobem za tuto situaci, kdy hodiny vysedává v kostele a čeká, až někdo přijde a bude potřebovat útěchu, Bohu děkuje. Uvědomujeme si tak, že zastavení a modlitba jsou v našich životech nezbytné.

Břevnovského arciopata jsme se také ptali, zda je pro komunitu se zkušenostmi režimu kláštera tato výjimečná situace jednodušší, než pro lidi, kteří jsou v běžném zápřahu pracovních povinností a nemají zvyk klidného času, modlitby. „Jsme zvyklí žít vedle sebe a spolu a přijímat se s kladnými a zápornými vlastnostmi. Stále připomínám, že klášter není nebe na zemi. Je to místo na zemi, které vede k nebi. Tato doba je zkouška pro rodiny, které možná zjistí, že spolu celodenně neumí žít. Radím každému, aby se učil pochopit toho druhého. Měli bychom to brát jako dar, že se učíme žít spolu, učíme se chápat navzájem svoje vnější projevy.

Bůh bude s námi v každé situaci

Napětí ve společnosti není jen vůči současné situaci, ale také vůči té budoucí. Vyvstávají převážně existenční otázky vzhledem na ekonomickou situaci, která se může zhoršovat. I v břevnovském klášteře se těmto obavám nevyhnuli, zaměstnávají spoustu lidí z řad veřejnosti a sami se snaží vymyslet, jak to udělat, aby nemuseli nikoho propustit a zároveň zachovali chod kláštera. „V těchto chvílích cituji velmi rád Václava Havla,“ řekl arciopat Siostrzonek. „Havel řekl, že naděje, to není nějaký optimismus, že něco dobře dopadne, ale přesvědčení, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne. Na situaci se tedy dívám realisticky a říkám si, že Pán Bůh nám nikdy neslíbil, že se nám vždycky bude dařit dobře, ale že bude vždycky s námi. V tom  je základ naší naděje, že ani v těch těžkých chvílích nejsme sami."

Arciopat Prokop Siostrzonek byl za dob komunismu členem tzv. podzemní církve a dnešní situace, kdy například bohoslužbu doprovází zpěvem sami, u oltáře je jen málo lidí a jsou si tak sobě blíž, mu připadají tehdejší době podobné. Lidé jsou tak podle něj blíže nejen sobě, ale i Bohu. "Cítím a vnímám, že když nyní přichází lidé ve vymezených časech do kostela, jak jsou rádi, že zastavují. Možná pocítili hlad po eucharistii. A i v tomto je kouzlo postní doby, cítíme žízeň po setkání s Bohem. Vidím to i u lidí, kteří nejsou praktikující, kteří se jen tak zastaví v kostele a děkují za to, že mohou být chvíli v tichu. Jsou vděční, že jakési tajemno může promlouvat de ticha jejich duše. Věřím, že tato situace může lidi a tím pádem i církev znovu spojit. Každé gesto dobroty jev těchto dnech mimořádně důležité."