Omezení vycházení a izolace. Tak reaguje většina států na pandemii nemoci COVID-19. Snaha zploštit křivku nemocných a ochránit zdravotní systém před kolapsem ale dopadá na ty nejzranitelnější. Těmi jsou například oběti domácího násilí, které zůstávají doma spolu s násilníky. Experti i pomáhající organizace se obávají nárůstu. A svědčí o tom třeba zprávy z Číny nebo Francie. Jaká je ale situace v Česku? A kde je možné najít pomoc?

Praha 7:01 31. března 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na telefonní krizovou linku neziskové organizace Rosa volá rozrušená mladá žena. Napadl ji partner. Říká, že není zraněná, ale má modřiny, motá se jí hlava, chce se jí zvracet. Od násilníka odešla, ale vyčítá si to a násilí si sama klade za vinu. A neví, co má dělat.

Na druhé straně telefonu je Zdena Prokopová. Rosu před 27 lety spoluzaložila. Na starosti má mimo jiné SOS linku. Ženu uklidňuje a podporuje. Není to její vina, za násilí nemůže. Ptá se, jestli jí násilník vyhrožuje, pronásleduje, kde je, jestli už k násilí předtím došlo, jestli užívá drogy nebo má zbraň.

Žena na některé otázky odpovídá ano. Zdena Prokopová jí doporučuje nejdříve zajistit bezpečí a odejít. Je také možné podat trestní oznámení. Rosa má i utajený azylový dům a může zajistit psychosociální pomoc. Tak jako jiné pomáhající organizace.

Německo se chystá na nárůst případů domácího násilí, v době dlouhodobé karantény jejich počet roste

Číst článek

Zanedlouho na SOS linku volá muž. Volala mu známá. Myslí si, že její sousedku napadl partner. Slyší křik a dopadající rány. Zdena Prokopová urguje: Na nic nečekat, volat okamžitě policii na číslo 158.

To jsou jen dva běžné příklady domácího násilí a reálné telefonáty, které za poslední týden Zdena Prokopová absolvovala. „Telefony jsou podobné jako předtím, ale je tam ještě větší stres. Žena volá, že se bojí někam jít nakupovat, aby ji násilný partner nesledoval. A bojí se nejen sledování, ale zároveň se obává, aby něco nechytila,“ popisuje Radiožurnálu.

Nárůst případů v Číně i ve Francii

Zákaz vycházení a karanténa staví už tak ohrožené osoby do ještě složitější situace. „Můj odborný odhad je, že domácí násilí poroste, a to výrazně. Máme data z podobných situací, které se děly různě po světě a kdy se to zvýšilo. Jsou i data z mistrovství světa ve fotbale, kdy si zpravidla muži-agresoři vylévali vztek z proher doma na manželce nebo partnerce. Současná situace do tohoto modelu zapadá,“ popisuje právník a kriminolog Pavel Houdek, který se domácím a sexuálním násilím dlouhodobě zabývá.

Na nárůst domácího násilí v době zápasů anglického týmu upozorňují už řadu let ostrovní neziskové organizace. Výzkumníci z univerzity v Lancasteru na základě šampionátů v letech 2002, 2006 a 2010 zjistili, že incidenty domácího násilí narostly o 26 procent v případě vítězství anglického týmu a o 28 procent při prohře.

Domácí násilí narůstá i v době přírodních katastrof. Důvod je zřejmý: násilníci tráví více času doma a je větší stres. Rodiny jsou také izolované od ostatních a násilníky to může zbavit všech zábran. Třeba v americkém státě Louisiana narostl významně počet telefonátů i počty příchozích po havárii ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu před deseti lety.

Právě v tom je současná situace podobná. V čínském okrese Ťien-li narostl v únoru počet případů domácího násilí během šíření koronaviru třikrát. „Epidemie má obrovský dopad na domácí násilí,“ řekl serveru Sixth Tone Wan Fei, bývalý policista a zakladatel neziskové organizace pomáhající obětem domácího násilí.

Obdobná data začala přicházet i z Evropy. Francie vyhlásila zákaz vycházení 17. března. Od té doby v Paříži narostl počet nahlášených případů domácího násilí o 36 procent a celkově v celé zemi o 30 procent. 

Před nárůstem varovala i německá ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež Franziska Giffeyová. „Počet případů domácího násilí, které zpravidla směřuje vůči ženám a dětem, bude pravděpodobně stoupat,“ řekla listu Rheinische Post. Nárůst zaznamenala i berlínská policie.

Roli hraje i spotřeba alkoholu. „V české populaci až dvě třetiny případů domácího násilí můžeme detekovat v propojení s alkoholem. Až 70 procent žen uvádí, že pokud se jejich manžel opíjí jednou, dvakrát i víckrát týdně, měly s domácím násilím zkušenost,“ řekl ČTK před třemi lety tehdejší národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. 

Severofrancouzský departement Aisne proto už před týdnem zakázal prodej alkoholu během mimořádných opatření. Ke stejnému kroku přistoupilo i hlavní město Grónska Nuuk, aby ochránilo před násilím děti. „Naneštěstí, případy domácího násilí v posledních týdnech narůstají,“ cituje anglický deník The Guardian grónskou ministryni zdravotnictví Marthu Abelsenovou.

V Česku prodej alkoholu v posledních třech týdnech roste. Potvrzují to obchodní řetězce, které Radiožurnál oslovil, i průzkum agentury Nielsen. Podle toho se zvýšil prodej alkoholických nápojů o čtrnáct procent.

Jak je na tom Česko?

Policejní statistiky ale zatím nejsou v Česku k dispozici. Policejní prezidium eviduje pouze celkové počty vykázaných násilníků. Od začátku roku to bylo celkem 340 osob. Drtivá většina jsou muži – celkem 319 lidí. Za minulý rok policisté vykázali celkem 1272 lidí.

Policie také zaznamenává údaje o ohrožených osobách domácím násilím. Těch bylo za první tři letošní měsíce 759, za minulý rok 2800. Opět platí, že častěji jsou ohrožené ženy: za poslední tři měsíce v 518 případech. Mezi ohrožené osoby se ale počítá celá rodina, tedy třeba i děti.

Zvýšený počet oznámení na lince 158 neevidují podle ČTK ani pražští policisté, ucelené statistiky za březen ale budou k dispozici až příští měsíc.

Z těchto údajů tak není jasné, zda počet případů skutečně narostl. Více vykázání řeší třeba pražské intervenční centrum, které pomáhá obětem domácího násilí. 

„Určitě je těch vykázání více. Od doby, kdy je nouzový stav, tak máme každý den minimálně jedno i více vykázání. Průměrně máme 12 až 15 vykázání za měsíc. V některých rodinách je to teď i rizikovější,“ popisuje jeho vedoucí Barbora Holušová. Zprávy jsou nicméně kusé, podle Bílého kruhu bezpečí třeba ve Středočeském nebo Moravskoslezském kraji nárůst vykázaných nepozorují.

Radiožurnál se také obrátil na pomáhající organizace s tím, jestli narůstá počet telefonátů na jejich krizové linky. Bílý kruh bezpečí ani proFem nezaregistrovaly nárůst. Organizace Rosa sice měla více telefonátů, ale ty souvisí hlavně s rušením osobních konzultací kvůli aktuální situaci.

Zároveň ale upozorňují, že to není tak, že by Česko stálo stranou trendu. „Ten důvod, proč nárůst nezaznamenáváme, je ten, že ve chvíli, kdy se lidé nacházejí v karanténě, tak je i pro ně těžší kontaktovat služby, které mají k dispozici. Nacházejí se s násilníkem v jedné domácnosti a telefonovat nebo odcházet na osobní konzultace není možné,“ upozorňuje ředitelka organizace proFem Jitka Poláková.

U případů, které nejsou tak vážné, může hrát roli i změna priorit. Pokud například rodina v současné situaci řeší vlastní přežití, otázka domácího násilí může jít částečně stranou.

„Dovolím si použít vzpomínku na rok 2002, aniž bych tím chtěla dávat rovnítko. V době povodní všechny linky důvěry i krizové linky zaznamenaly menší počet volání a krizová centra menší počet příchozích. Protože taková celospolečenská patálie, kterou řešíme teď, upoutává pozornost lidí takovým způsobem, že relativizuje všechny problémy, které jsme dosud měli,“ popisuje ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. 

Omezená činnost

Současná opatření ztěžují situaci obětí i kvůli jejich dopadu na pomáhající organizace. Ty musely omezit svou činnost a v zásadě přešly na komunikaci buď po telefonu, nebo online.

Nezisková organizace Rosa přidala další krizový telefon a na svých stránkách spustila online chat. Další z organizací – proFem – přidala poradenství i na facebooku.

Kvůli nařízení vlády i nedostatku ochranných pomůcek zrušil ambulantní služby i terénní výjezdy Bílý kruh bezpečí. „Tak jako mnoho jiných sociálních služeb, i Bílý kruh omezil své kontakty na e-mail a telefonickou krizovou pomoc. Stále funguje linka 116 006, je nonstop a bezplatná,“ řekla Radiožurnálu jeho prezidentka.

S nedostatkem roušek a respirátorů se potýkala i Rosa. Zaměstnankyně – tak jako jinde – ušily vlastní roušky. Situace je podle Zdeny Prokopové o to složitější, že Rosa má i utajený azylový dům pro oběti domácího násilí. Organizace ale získala respirátory a situace by se měla zlepšit: „Teď ta situace může být trošku lepší, protože budou k dispozici alespoň respirátory.“

Pražské intervenční centrum také vyzývá, aby lidé spíše vyhledali telefonický kontakt. Osobní psychologické konzultace dočasně zrušilo, ty tak probíhají buď po Skypu, telefonicky nebo e-mailem. Jeho ředitelka Barbora Holušová ale zároveň zdůrazňuje, že institut vykázání stále funguje a jsou zajištěny kontakty s ohroženými osobami ve spolupráci s policií.

Domácí násilí zažijí dvě z pěti žen

Domácí násilí je v Česku rozšířenější, než si většina lidí uvědomuje. Podle průzkumu neziskové organizace proFem z března 2012 ho zažilo v průběhu života 40 procent žen. 

Zlomené kosti, nůž zapíchnutý do břicha. Nemocnice v Miláně vystavila rentgenové snímky zbitých žen

Číst článek

Průzkum realizovala agentura NMS Market Research na vzorku 3 tisíc žen starších 18 let. „Nejčastěji se v případě domácího násilí jedná o chování partnera, které spojuje fyzické napadení a sexuální násilí s opakovaným ponižováním, pronásledováním, zasahováním do osobního majetku a jeho ničením,“ uvedla tehdy organizace.

Z obětí domácího násilí 57 procent uvedlo, že poslední incident u nich skončil fyzickým zraněním nebo vážnými psychickými problémy. K fyzickému napadení došlo v 20 procentech. Otřesem mozku skončila čtyři procenta případů, zlomeninami či bodným poraněním dvě procenta, psal o průzkumu server iDnes. Na policii se podle průzkumu obrátila jen každá pátá oběť.

Pomáhající organizace i odborníci z řad policie upozorňují, že neexistuje nic jako typická oběť domácího násilí. Navíc může být i psychické nebo finanční – tudíž hůře viditelné na první pohled.

Důležitá je i proto i reakce okolí. Pokud dochází k fyzickému násilí, je nutné okamžitě volat policii na linku 158. „Pokud se mi někdo blízký svěří, že domácí násilí zažívá, je dobré poslouchat a ptát se, jak to chce řešit. Je potřeba se připravit na to, že ten proces je dlouhodobý a často frustrující. Ti lidé to z pochopitelných i nepochopitelných důvodů nechtějí udělat, protože k partnerovi mají ambivalentní vztah,“ popisuje Pavel Houdek.

Lidé se mohou poradit s neziskovými organizacemi, užitečné rady jsou také dostupné v mobilní aplikaci Bright Sky CZ.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít