Koronovirová Praha focená mobilem

Naprosto nebudu nikoho nabádat k nekázni. Máme zákaz vycházení a připomenu, že i Arnold Terminátor Schwarzennegger vzkazuje: Zachraňuju svět tím, že doma sedím na zadku. Nicméně chodíme nakupovat, mnozí chodí do práce, smíme venčit psy. Proč tedy nezachytit naše životní prostředí tak, jak jsme ho ještě neviděli? Dnešní příklad je z Prahy, ale stejné je to všude jinde.

Já nadále zachraňuju svět stejně jako Terminátor a v Praze jsem tedy od vyhlášení zákazu nebyl. Můj kolega z Neviditelného psa, redaktor Jiří Wagner, musel služebně jít pěšky od Pohořelce až dolů do centra. V kapse Samsung Galaxy Note 10+, abychom zachovali dekorum, jsme fotografický deník. Bylo hezky, Jirka rád fotí a zachytil tedy tvář staré Prahy v době epidemie chřipky Covid19. Poslal mi záznam celého jeho putování a rád bych k tomu přidal pár poznámek.

Úkol: Zachytit město v době epidemie

Ono to JE město v době epidemie, teď jde o to, aby to z těch fotek bylo vidět. I první obrázek zachycuje Prahu v době epidemie. Ale takhle ten výhled vypadá, i když je Praha narvaná turisty k prasknutí.

Takže jinak. Hradčanské náměstí. Brána zavřená, hradní stráž je na vachcimře a ne v budce. Štoural by ale řekl, že v létě ve čtyři ráno tam pořídíte nemlich pinktlich stejnou fotku. Tohle není ve čtyři ráno, je to krátce před půl druhou po poledni, ale vykládejte to někomu…

Totéž mohu říct o Karlově mostě. Tedy, v dálce vidíme lidičky a ve čtyři ráno v červnu by jich tam asi moc nebylo, ale stejně…

Staroměstské náměstí. Stejná poznámka. Nicméně, viděl bych jisté řešení, nějaký podnět nebo námět. Vidíte tu orouškovanou postavičku, jak si to šine na kole přímo na fotografa a je od něho podle odhadu pětadvacet metrů?

Pokusím se přiblížit ji… v editoru. Samozřejmě, výsledek je nedokonalý, jde o brutální zvětšení, jde mi ale o příklad. Chci ukázat, že lidi s rouškami dělají z Prahy skoro bez lidí Prahu v době epidemie. Člověk s rouškou je symbol, uvádí diváka do situace.

Ještě před zákazem jsem zachytil na Václavském náměstí první paní s rouškou, to ještě nebylo nařízené, ani doporučované. Ta rozumná paní si ji nasadila dobrovolně. No a tím pádem z obyčejné fotky Václaváku udělala dokument.

Samozřejmě, moje rada nebo postřeh, souvisí s problémem street photography. Doba je dnes až absurdně přecitlivělá. Vyfotíte děti jak si hrají a budou vás lynčovat jako pedofila. Ideální je navázat s člověkem kontakt a třeba jen gestem či úsměvem si dohodnout dovolení. Anebo na to jít natvrdo. Každopádně ale platí, že pokud chcete dokumentovat svoje město nebo vesnici bez lidí… musíte mít na fotce nějaké lidi. To je paradox téhle ne úplně normální doby.