Z HISTORIE MĚSTA: Stavba nemocnice na pastvině u vimperského zámku začala na jaře 1848
Město Vimperk proslavili skláři. Hrdí, nezávislí. Takzvaní huťmistři patřili v 17. století k nejbohatším lidem široko daleko. „Jsou to velcí páni, vedou si jak kavalíři. V penězích, hostinách a oblečeních se jim nikdo nevyrovná,“ popsal je Jan Landgraf z hutě u Kláštera Schlägl.
Pod vrchem Honigbüschel stávala jedna z prvních vimperských skláren, huť Josefa Kösnera. Huť vyráběla převážně barevné pateříky a na Křesánovském potoce měla sklárna svoji stoupu na drcení křemene. Při zahájení výkopových prací u nemocnice v roce 1887 bylo nalezeno velké množství různobarevných korálků z pozůstatků bývalé hutě.
V celé oblasti tehdy nebylo žádné zdravotnické zařízení a běžnou péči o nemocné přijímalo několik ranhojičů a jeden panský lékař. Vydání několika guberniálních nařízení o zakládání nemocnice se na Vimpersku neprojevilo zvlášť kladným ohlasem a zájem o zřízení zdravotnického ústavu měli jen knížecí úředníci na zámku. Poukazovali na to, že v celém Vimperku není k dispozici žádné místo, kde by se jim nebo vězňům, lidem posílaným postrkem, čeledi a služebnictvu zámeckých zaměstnanců v případě onemocnění dostalo náležité lékařské péče.
Už tehdy bylo město Vimperk střediskem širokého okolí a rozsáhlého velkostatku, jehož majitelem byl kníže Jan Adolf ze Schwarzenbergu. Se stavbou nemocnice na jedné pastvině nedaleko vimperského zámku se začalo na jaře roku 1848; 10. července téhož roku byl objekt převzat do užívání. Budova stála v příjemné, zdravé a chráněné poloze, měla dvě oddělené místnosti po čtyřech lůžkách pro nemocné, dále pokoj, kuchyň, spíž a sklep pro ošetřovatele.
Lékařem nemocnice byl ustanoven dr. Vojtěch Popper. V témže roce byl, jak už zmíněno, ustanoven Popper šéflékařem vimperské nemocnice a odborným zdravotníkem ranhojič Kellner; dalším členem personálu byl ošetřovatel. Pro všechny tyto zaměstnance vydala správa velkostatku služební instrukce a pro nemocnici statut.
Ve zprávě se uvádělo, že panská nemocnice ve Vimperku má za účel poskytovat zdarma péči a lékařské ošetření služebnictvu a čeledi v knížecích službách, služebnictvu panských úředníků, jakož i potřebným poddaným. Zámožnějším lidem se umožňoval pobyt v nemocnici za úhradu. Inspekcí a hospodářskou správou nemocnice se pověřil ředitel velkostatku. Odbornou lékařskou péči přejal panský lékař za pomoci ranhojiče a ošetřování nemocných zajišťoval ošetřovatel bydlící v nemocnici.
Důležité bylo ustanovení, že se do nemocnice přijímají jen vyléčitelní nemocní a pouze tehdy, jestliže nemají zajištěno vlastní domácí ošetření nebo onemocní-li někdo nemocí vzbuzující u druhých odpor, a nebo nakažlivou chorobou, a nelze-li u nich doma zajistit jejich oddělené ubytování. Souhlas k přijetí do nemocnice uděloval podle dobrozdání lékaře ředitel velkostatku. Zámožnější lidé ošetřovaní v nemocnici platili denní poplatek 3 až 6 krejcarů, a navíc platili ještě za stravu a za léky. Nemocnice byla postavena z dobrovolných příspěvků a na úhradu výdajů.
Z různých charitativních institucí stojí za zmínku tzv. „špitály“, které sloužily pro širší veřejnost (nejen pro schwarzenbergské zaměstnance a jejich rodiny). Při obsazování uvolněných špitálských míst byl v prvé řadě brán zřetel na osoby zestárlé v knížecích službách, ale přijímány byly i osoby jiné, v prvé řadě opět poddaní jednotlivých panství.
Ve Vimperku se začalo o založení vlastní veřejné nemocnice uvažovat hned po zániku zámecké nemocnice v roce 1869. O nové nemocnici se mluvilo jako o záležitosti, k jejímuž uskutečnění dojde v nejbližší době. Přesto však musel Vimperk čekat ještě mnoho let, než nemocnici založil pražský továrník a císařský rada – František Waldek – pod názvem „Chudobinec a nemocnice korunní princezny Štěpánky“ (Kronprincessin Stefanie Armen-und Krankenhaus), kterou roku 1887 věnoval městu Vimperk.
Toto byl ústav, ze kterého vznikla nemocnice nynější. V roce 1898 se podařilo poblíž postavit, díky Waldekovy nadace, Sirotčinec císaře Františka Josefa. Po roce 1945 prošla nemocnice řadou přestaveb, byla rozšířena a vznikaly nové pavilony.
Zdroj: Státní archiv, fond Velkostatek Vimperk
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Ilustrační foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)