Hokejová Sparta zase nechala kvůli rouškám rozstříhat úplně nová trička, na nichž byl potisk k play off 2020. Byla totiž k ničemu, protože o extraligový titul se letos nehraje.
Kladivářka vyrábí a rozdává roušky, lepí je na vrata garáže |
Jsme-li u roušek, tak kladivářka Kateřina Šafránková by se za jiných okolností připravovala na svou třetí olympiádu, místo toho doma v Kolíně sedí hodiny u šicího stroje. Pak vyjde před dům, kousky nalepí na garáž, kde jsou všem k dispozici. „Byl tu třeba pán. Slušně se zeptal, jestli si může utrhnout roušku, a pak mi vyprávěl celý svůj život.“
Sportoviště jsou kvůli koronaviru uzavřená, soutěže a závody zrušené. A tak se část sportovců – podobně jako tisíce jiných lidí – proměnila v dobrovolníky a pomocníky.
Byla-li řeč o karlovarském hokejovém klubu, tak zdejší trenér Martin Pešout a kapitán Václav Skuhravý hned v prvních dnech nouzového stavu roznášeli Radniční listy.
Biker Kristián Hynek se chtěl v březnu na slavném závodě Cape Epic rozloučit po 20 letech se svou profesionální kariérou. Do Jihoafrické republiky doletěl, klání však bylo zrušeno a on teď v Praze na kole rozváží polévku a bagety pro zdravotníky z odběrových míst.
Fotbalisté Táborska zase pomáhají s dezinfikováním nákupních vozíků a košíků, k tomu veřejnosti nabízejí hlídání dětí, stěhování i nákupy pro seniory. „Chceme městu Tábor naším počínáním sdělit, že nechceme jen přijímat, ale že umíme také dávat,“ řekl kouč Miloslav Brožek.
Trenér táborského fotbalového A týmu Miloslav Brožek (vpravo) a vedoucí B týmu a kustod Petr Kolář dezinfikují nákupní košíky před jedním z táborských supermarketů. Místní fotbalisté i hokejisté nabízejí pomoc zejména seniorům a rodinám s dětmi.
K dobrovolníkům se přihlásil i Martin Fenin, někdejší fotbalový průšvihář. „Není to dělané na sílu, abych si vylepšil obraz, ale mám maminku doktorku, přítelkyni policistku, takže bych asi měl pomáhat. Cítím to tak. Když vidím, jak se celá republika semkla, přidal jsem se.“
Jarmila Trumpešová, házenkářka interligové Olomouce, pracuje coby studentka olomoucké lékařské fakulty jako dobrovolnice ve zdejší nemocnici. Jiní házenkáři, Milan Malina ze Zubří a zlínský Lukáš Weintritt, jsou nasazeni v „první linii“. Malina pracuje u záchranky, Weintritt je členem speciálního týmu, který jezdí odebírat vzorky lidem s podezřením na koronavir.
„Když vystupujete ze sanitky oblečen do kompletních OOP (ochranné obleky), vzbuzujete v okolí paniku. Lidé se vám vyhýbají obloukem. Ale nepřipouštím si, že bych se měl nakazit. A i kdyby, tak věřím, že bych se vyléčil,“ líčí Weintritt.
Noste roušky jako Češi, vyzývá Hansen z Beskyd. Nemocnici vyrábí masky |
Australský cyklista Adam Hansen zase už roky žije na úpatí Beskyd. Teď jeho 3D tiskárna jede od rána do večera a on pro nemocnici ve Frýdlantu vyrábí ochranné masky. Zároveň do světa skrz sociální sítě poslal vzkaz: „Jsem hrdý, že žiji v Česku, v zemi, která má v Evropě velmi dobrá čísla. Následujte CZ: Zůstaňte doma. Noste roušku.“
Nemocnicím pomáhají i jiní sportovci a kluby. Fotbalová Zbrojovka Brno rozjela prodej vstupenek na utkání se Slavií, které odehrála v roce 1996 na stadioně Za Lužánkami. Na ten tehdy dorazilo 44 120 diváků, stejný počet lístků je připraven i teď. Jeden stojí 200 korun a tento týden se vybral první milion, který putuje do zdravotnictví.
Podobně prodává vstupenky Olomouc na duel s Realem Madrid či Jablonec s Libercem na vzájemné derby. Výtěžek zamíří do liberecké nemocnice. „Vstupenka vám poslouží jako stálá připomínka toho, že když to bylo třeba, nezůstali jste v ofsajdu,“ píší kluby. Už dřív přitom fotbalový Slovan vybral 700 tisíc na nákup plicních ventilátorů.
Dal půl milionu ze svého. A teď je v karanténě Na podzim se čile spekulovalo, jestli by si nezasloužil pozvánku do fotbalové reprezentace. Proč by taky ne? Za slavný Eindhoven pravidelně kopal nizozemskou ligu, poznal Ligu mistrů a trenéři si pochvalovali jeho pracovitost. Michal Sadílek se ovšem do vyšších pater netlačil: „Budu poctivě makat dál a třeba se dočkám.“ Místo toho se dočkala nemocnice v Uherském Hradišti, které dvacetiletý univerzální záložník nezištně poslal půl milionu korun: „Nemůžu přece nečinně přihlížet.“ Už jsou to více než dva týdny, kdy zvedl telefon a zavolal svému agentovi: „Pane Nehodo, trénovat nemůžu, hrát nemůžu, sedím doma na zadku, tak dám aspoň dvacet tisíc eur na charitu.“ Přes mediální sítě oslovil fanoušky, aby mu poradili, nebo spíš doporučili, jaké organizaci by měl peníze poslat. Jako rodák z Uherského Hradiště nakonec „podle svého srdce“ zvolil tamní nemocnici a „nakažené“ město Uničov, odkud pochází část jeho rodiny: „Věřím, že i tyhle prostředky pomůžou k tomu, aby se sehnalo potřebné vybavení pro lidi v první linii a k celkovému uzdravení nás všech.“ Sadílek je charakter, to se o něm ví. Pomáhá v charitativních dražbách mateřského Slovácka, nezištně rozdává dresy do aukcí a v těžké koronavirové době šel znovu příkladem: „Nešlo mi o žádnou reklamu, chtěl jsem jen lidsky pomoct.“ Dva týdny trénoval jen doma, maximálně se občas chodil proběhnout do přírody, kde byl sám. Od Eindhovenu dostali všichni hráči do 6. dubna volno, které se nedávno prodloužilo o dalších 22 dní. Proto se mladý středopolař rozhodl, že pojede za rodinou, aby nebyl sám. Povinná dvoutýdenní karanténa mu skončí v neděli. Kdy se vrátí do práce, netuší. Třeba až v červenci nebo i později. Eindhoven se každopádně přidal do fronty nizozemských klubů, které žádají, aby sezona rovnou skončila. |
