Obávaná „černá labuť“ může připravit o práci statisíce Čechů, šok může být horší než z pádu Lehman Brothers, koronavirová krize změní, jak žijeme, děláme byznys a investujeme. Dostat se s podobnými prohlášeními do novinových titulků je snadné. Lidé a podnikatelé obzvlášť se oprávněně bojí nejen o zdraví, ale i živobytí – a malování černých scénářů se dobře čte. Stav ekonomiky je vážný, jde o něco, co se v naší novodobé historii dá srovnávat snad jen s rokem 1968, a nedá se to jakkoliv zlehčovat. Jenže jako každá výjimečná situace, může představovat i obrovskou příležitost.
Podobné události v minulosti transformovaly světové hospodářství, ať šlo o války, nebo globální pandemie. Černá smrt zabila v Evropě třetinu populace, tedy pracovní síly, ale navyšováním mezd odstartovala inovace a rozpad feudálního systému. Epidemie cholery v 19. století akcelerovaly průmyslovou revoluci a přinesly zlatý věk secese. Následná první světová válka a španělská chřipka zlatá dvacátá léta. Z poslední doby epidemie SARS v roce 2003 podnítila asijský, především čínský růst v technologiích, zejména v oblasti e-commerce.
Modernizace ekonomiky
Podobný tlak vede k technologickým skokům, které mohou po prvotním šoku vést ke značné prosperitě. Jen je to nutné udělat správně. Prakticky dnes neexistuje ekonom, který by si nechtěl přihřát polívčičku v médiích a nevyužil příležitost poradit vládě. Přitom až na výjimky říkají všichni totéž – co nejrychleji je třeba zajistit, aby měly firmy na mzdy a nezastavila se poptávka. A je v podstatě jedno, zda půjde o bezúročné půjčky přímo od státu, nebo i od finanční sféry, či dotace prostřednictvím sociálního systému.
Dnes je mimořádná doba, kdy je třeba bez váhání zaseknout sekyru do našeho nízkého zadlužení, ale zároveň nesmíme peníze půjčené od svých dětí jen projíst. Většina by se měla investovat do modernizace celé naší ekonomiky. |
Do stejného ranku spadají i nápady amerických vládnoucích republikánů posílat šek přímo každému občanovi USA podle výše jeho příjmu, jakási obdoba základního (ne)podmíněného příjmu. Klíčové je umožnit nejen přímo zasaženým firmám udržet zaměstnance a nepropouštět v následujících měsících. To platí pro malé a střední firmy stejně jako pro ty větší a velké, včetně moderních odvětví, jako je internetový prodej služeb, které mají prakticky jen fixní náklady na mzdy a jimž se obtížně tlumí výroba.
Například nedávno získal ocenění pro podnikatele roku Oliver Dlouhý z brněnského vyhledávače letenek Kiwi, firmy považované za českého digitálního šampiona. Jenže poté, co vyskočili z pověstné nuly na jedničku, mohou rychle spadnout zpět. V mezinárodním měřítku pak nejvíce trpí ti závislí na dodávkách zboží a dílů především z Číny, a obrovský otazník visí nad průmyslem.
Nejviditelněji zasažení v restauracích, zábavě, v celé kultuře a maloobchodě mají šanci se zotavit poté, co skončí karanténní opatření a lidé vyrazí dohnat zanedbanou spotřebu. Musí se jim ale umožnit přežít a nehledět na schodek rozpočtu. Dnes je mimořádná doba, kdy je třeba bez váhání zaseknout sekyru do našeho nízkého zadlužení, ale zároveň nesmíme peníze půjčené od svých dětí jen projíst. Většina by se měla investovat do modernizace celé naší ekonomiky.
Uvolnění prostoru
Není pochyb, že se naše životy změní, všichni se mnohem více upneme k digitálním technologiím a naučíme se být mnohem produktivnější než při vysedávání na poradách a cestách na mnohdy zbytečné konference. V takových časech se odhaluje řada neefektivit a odstraňují se léty zažité a přežité systémy. Ne náhodou odolávaly akciovým turbulencím nejdéle firmy jako Zoom, které vyvíjejí a nabízejí internetové konference. Stejně se urychlí práce s daty a nasazení umělé inteligence. Za pár týdnů si zvykneme na věci, které bychom si do života pouštěli léta.
Klíčové je, aby se ze všech balíčků stal nový a digitální Marshallův plán, ne nová privatizace. I v našich životech se tím může uvolnit prostor a čas na něco jiného než práci, možná se necháme rádi nahradit stroji, zkrátíme si pracovní týden při zachování současné mzdy a budeme raději s někým nám blízkým. A to i bez vytažení vlajky značící karanténu kvůli choleře či koronaviru. |
Celá naše ekonomika však závisí na subdodávkách do autoprůmyslu, který je teď pozastaven – a je velkou otázkou, jestli a jak se rozjede. Firmy zažívají onu diskutovanou budoucnost bez práce, ne proto, že by lidi nahradili roboti, ale proto, že není. Právě robotizace, automatizace, digitalizace a přesun k finálním výrobkům je to, do čeho teď investovat. Nejen ve výrobě, ale i v obchodech, kde už dnes dává řada lidí přednost automatickým pokladnám bez pokladních – omezený lidský kontakt se stane novým standardem.
Klíčové proto je, aby se ze všech balíčků stal nový a digitální Marshallův plán, ne nová privatizace. I v našich životech se tím může uvolnit prostor a čas na něco jiného než práci, možná se necháme rádi nahradit stroji, zkrátíme si pracovní týden při zachování současné mzdy a budeme raději s někým nám blízkým. A to i bez vytažení vlajky značící karanténu kvůli choleře či koronaviru.
