8. dubna obvykle na veřejnosti oslavujeme Mezinárodní den Romů. Tento rok to kvůli pandemii koronaviru děláme online, z bezpečí našich domovů. Vzdáváme respekt těm, kteří zemřeli a čelíme obavám před následky této zdravotní krize na naši budoucnost. A přestože je koronavirus s námi jen několik měsíců, už nyní nám poskytl tři důležité ponaučení, které nám dávají naději.
Ponaučení první: Situace Romů se nedá oddělit od situace celé země. Mnohdy jsme opakovali, že pokud bychom měli pracovní místa, ekonomika našich zemí by z toho měla užitek; pokud bychom měli ochranu proti pravicovým extremistům, byla by to zároveň ochrana naší demokracie jako takové. Vlády to však ignorovaly a tlačily nás dál a hlouběji do chudoby.
V současnosti, kdy čelíme tomuto novému viru, jsme mezi těmi kteří jsou nejvíce ohroženi rizikem nákazy a smrti. Romové jsou mladší než většinové obyvatelstvo, ale jejich zdraví je mnohem horší. Romské rodiny mají mnohem méně peněz, aby si kupovali roušky, léky a potraviny a mají omezenější možnosti, aby se fyzicky izolovali od ostatních. Mnozí, kteří měli před krizí pravidelný příjem – pouliční prodavači, hudebníci, dělníci v továrnách, ti kteří sbírali recyklovatelný odpad – byli mezi prvními, kteří o svůj příjem přišli. Příliš mnoho romských komunit je bez vody a kanalizace a nacházejí se příliš daleko od zdravotních center.
Virus se šíří rychle a nezná předsudky, takže uvedené podmínky dále zvyšují nebezpečí koronaviru avšak nejen pro Romy ale pro všechny obyvatele země. Koronavirus proto jen dále potvrzuje, že vláda nedokáže zlepšit situaci všech obyvatel země, aniž by zlepšila podmínky, ve kterých žijí Romové.
VIDEO
Ponaučení druhé: rasismus lze překonat, pokud bude mít na tom vláda a veřejnost reálný zájem. Stereotypy o Romech, že jsou špinaví a líní, nebo "nepřizpůsobiví" zloději a parazité, které tvořily překážku pro práci romského personálu při léčbě pacientů v nemocnicích rázem zmizely. Stejně jako předsudky najednou přestávají být problémem, když jsou romští vojáci povoláni bránit zemi v případě války, tak i teď mizí, když mají Romové bránit svou zemi před virem. Když nás naše země potřebuje, Romové jsou připraveni chránit ji.
Ponaučení třetí: Naše odolnost a snaha o sebeurčení narostly. Aniž bychom čekali na ostatní, byli romští aktivisté a romské hnutí mezi prvními, kteří podpořili své vlastní komunity: mezi nimi hnutí Kethane v Itálii a Camelamos Naquerar ve Španělsku – tedy evropských zemích, které virus zasáhl nejtvrději – Aresel v Rumunsku, Avaja v Severní Makedonii a Stálá romská konference v Bulharsku. Tyto a mnohé další skupiny se rychle zorganizovaly, aby svým komunitám poskytly potraviny, léky, vodu a informace a také aby nahlas řekly, co by vlády měly udělat jinak. Romská diaspora v západní Evropě se také zmobilizovala, aby poskytla pomoc svým bratrům a sestrám v Bulharsku, Severní Makedonii a jiných zemích. Ještě nikdy jsme nebyli svědky tak rychlé, rozsáhlé a mezinárodní mobilizace.
Uvedené tři ponaučení budou klíčové, když se najde léčba a samotná krize způsobená koronavirem skončí. Její negativní dopady na naše pracovní místa, vzdělávání našich dětí a podmínky, ve kterých žijeme zde však zůstanou. Vyřešení těchto problémů bude trvat mnohem déle a my si uvědomujeme, že to opět budou Romové, které zasáhnou nejtvrději.
Budou nás naše země opět ignorovat? Nebo při nás naše vlády budou stát tak, jak jsme my stáli při nich, když to bylo potřeba? Na tuto otázku nemohou odpovědět Romové; odpověď mají v rukou naše země, jednotlivé vlády a Evropská unie.
My sami však musíme zodpovědět následující otázku: Jestliže jsme se v rámci reakce na krizi dokázali zorganizovat lépe než kdykoliv předtím, nemohli bychom pokračovat a rozšířit tyto kapacity na ochranu našich zájmů i potom až krize pomine?
Kultura odolnosti v těch nejméně příznivých situacích a tvůrčí schopnost přetavit i to málo co máme k dispozici na relativní dostatek – tyto vlastnosti jsme vždy měli v sobě. V uplynulých týdnech jsme však byli v našich komunitách svědky solidarity, péče o ty nejzranitelnější i nárůstu kolektivního organizování se. A jsou to právě tyto hodnoty, které budou klíčové při překonání krizí, které nás teprve čekají.
Stavějíc na těchto hodnotách, my v Úřadu pro romské iniciativy spolu s naší sítí národních hnutí i našimi největšími mezinárodními romskými organizacemi – Romským vzdělávacím fondem (Roma Education Fund, REF), Iniciativou pro rozvoj romského podnikání (Roma Entrepreneurship Development Initiative, REDI), a Evropským romským institutem pro umění a kulturu (European Roma Institute for Arts and Culture, ERIAC) – k dnešnímu dni rozjíždíme kampaň, jejímž cílem je reagovat nejen na krizi spojenou s koronavirem ale také na její hospodářské a politické důsledky.
Základním pilířem naší kampaně bude naše odolnost a jejím cílem bude další rozšiřování schopnosti sebeurčení Romů. Přesně v duchu prvního Světového kongresu Romů už v roce 1971. A toto je i duch, který nás povede v 21. století.
Upre Romalen!
