Jaký je v současnosti největší problém v Libereckém kraji v souvislosti s bojem proti koronaviru? Nedostatek ochranných prostředků, jak se zdá, už tak akutní není.
Nejhorší je nyní neschopnost otestovat dostatečné množství lidí, protože je málo testovacích sad. Ochranné pomůcky už takový problém nejsou, první týden byl sice tragický, pak se to vylepšilo. Dnes to až na výjimky jde. I díky samovýrobě roušek a nanofiltrů jsme na tom lépe než některé jiné regiony v republice. Testovací sady si zatím vyrobit neumíme a významně to komplikuje naši schopnost otestovat všechny seniory a zaměstnance v domovech důchodců. Je klíčové zabránit tomu, aby se nákaza dostala dovnitř domovů, kde je nejvíc zranitelná část populace. Ale už máme několik kontaktů a řešíme to. O problému už jsme mluvili i se saským premiérem, který nabídl pomoc a ptal se, co potřebujeme. Schází nám například i obleky, které by na sobě měli mít zdravotníci na odběrových místech.
Krize ukázala velkou míru solidarity ve společnosti. Lidé šijí roušky, firmy v regionu vyrábí dezinfekci, výrazně pomáhá třeba i Technická univerzita. Neměl by toto ale zajistit hlavně stát? Působí až tragikomicky, když při nařízeném nouzovém stavu a přikázání zakrývání nosu a úst lidé nebo firmy roušky musejí vyrábět „na koleni“. Selhal v tomto stát?
Já jsem si řekl, že po celou dobu krize budu třeskutě pozitivní. Když jsme se v prosinci všichni koukali na zprávy z Číny, tak si málokdo dovedl představit, že to sem přijde a že budeme zažívat stejná opatření. Málokdo měl dost předvídavosti, aby se zásobil prostředky, které nyní nemáme. Já jsem také nebyl tak prozíravý, proto nechci ukazovat na někoho jiného. Podobně je na tom dnes celá Evropa. Spíš mě mrzí, že v počátku krize se našli lidé, kteří byli ochotní v televizi slibovat, že příští týden budou mít roušky všichni. Česko má 10 milionů obyvatel, když by byla zapotřebí jedna rouška za den, tak se to nedá letadly ani přepravit. Navíc ceny, za které nám to nyní Čína prodává, jsou přehnané. Nic jiného ale nezbývá, když jsme výrobu přestěhovali k nim. V kraji máme velkou naději v tom, že je tu vědecko-technická základna na univerzitě a firmy, které ukázaly mimořádné schopnosti. Dokázaly najít kapacity, přesvědčit lidi, aby o víkendech chodili do práce a vymyslely, jak dělat provizorní věci na koleně. Třeba v Severochemě první dva dny krize přemýšleli, jak to udělat a třetí den začali vyrábět dezinfekci. Byl bych rád, kdyby se na tyto výkony nezapomnělo, až celá krize skončí.
Nemocných bude dál určitě přibývat. Jsou na to nemocnice v kraji připravené? Mají dostatek lůžek pro pacienty s covid-19, a to i ty menší mimo Liberec?
Jsem optimista. Na infekci v Liberci leží nyní šest pacientů, drtivá většina lidí se dokáže s nemocí poprat doma. Snad to tak i vydrží. Lůžek máme připravených kolem osmdesáti, která bychom dokázali mít na infekčních odděleních, k dispozici máme i dostatek ventilovaných lůžek. Pokud bychom potřebovali víc ventilátorů, jsme připraveni je nakoupit. Zatím ale takové signály nejsou. Podle prognóz by na konci dubna mělo být v republice 15 tisíc pozitivně testovaných lidí, v Libereckém kraji by to mohlo být 500, možná 600 lidí. To jsou čísla, která bychom měli zvládnout. Říkám lidem, kteří mají problém se současnými tvrdými opatřeními, že je to kvůli tomu, abychom mohli zvládnout případný nápor pacientů. Až se dostaneme ze strmého nárůstu pacientů k mírnějšímu, bude čas na zmírňování opatření. Nechceme se dostat do situace, jaká je například v Itálii, kdy si na chodbě lékař vybírá pacienta, kterého dá na ventilátor, a kterého ne.
Náměstek ministra zdravotnictví a epidemiolog Roman Prymula zmínil, že dál by se mohlo pokračovat cestou promořování a přísná opatření by se tak zmírňovala. Souhlasíte s tím?
To je něco jako Newtonovy zákony. S tím můžete souhlasit, nebo nesouhlasit, a to je tak jediné, co s tím můžete udělat. Ve chvíli, kdy nemáte antivirotikum a v populaci nejsou protilátky, tak je pravděpodobné, že dříve nebo později se velká část nakazí. Jde jen o to, aby to nebylo moc prudké. Oceňuji odvahu pana Prymuly fakt připustit. Je jasné, že to takto musí proběhnout. Teď budeme muset vyřešit dvě otázky. Jednak zmírnit strach v populaci, která v 99 procentech projde nemocí bez závažnějších dopadů, a pak se postarat o zbylé procento. A zajistit, aby se nákaza nedostala do pobytových zařízení pro seniory. Každý by to měl udělat tak, že když má doma starší rodiče, tak se s nimi nevídá. Já jsem rodiče neviděl už čtyři týdny, protože je to teď nejvíc, co pro ně můžu udělat. Ale v ústavech sociální péče je to složitější. Tam vidím největší nebezpečí.
Zastavily se automobilky i další firmy, v útlumu je i turistický ruch, který je pro Liberecký kraj velmi důležitý. Nečeká nás po dlouhém přiškrcení života ekonomická katastrofa a jak dopady krize co nejvíc zmírnit?
Pevně věřím, že až se o tom budou jednou děti učit z knížek ekonomie a historie, že slovo katastrofa tam nebude, že tam bude napsaná krize. Krize to bude určitě a bude hodně záviset na koordinaci v rámci Evropy, která se úplně nepovedla při počátcích. Evropští lídři šli každý za sebe. Řeknu něco, co nebude možná populární, ale máme štěstí, že naše ekonomika je tak navázaná na tu německou. Německo připravuje balíček za 1,2 bilionu euro a z nějaké části to bude balíček i pro české firmy, které vyvážejí do Německa. Největší nebezpečí vidím v tom, co udělá automobilový průmysl, kolik lidí bude ochotných si po krizi kupovat auta. Nevýhodu máme, že v Libereckém kraji je procentuálně nejvíc zaměstnanců v automobilovém průmyslu z celé republiky, proto věřím, že německá vláda nenechá padnout automobilku VW. To by mělo pomoci i našim firmám, které jsou v řetězci zapojené. Turistický ruch také výrazně utrpí, omezení cestování bude nějakou dobu trvat, na Chorvatsko letos v létě budeme muset asi zapomenout.
Hejtman Libereckého kraje Martin Půta (v modré roušce)
Jaké mohou být ztráty v krajském hospodaření?
Určitě se v dubnu a v květnu vybere méně daní. Přijali už jsme opatření, všichni dostali za úkol hledat nějaké úspory, připravit úsporné rozpočty a seškrtat zbytné věci. Budeme se snažit dělat jen ty nejnutnější věci. Zároveň ale nechceme zastavovat investice. Třeba stavebnictví je jeden z oborů, který by paradoxně mohl zaměstnat hodně lidí z úřadů práce, protože zahraničních dělníků tady asi moc nezbylo. Plné vlaky odvážely Ukrajince v posledních dnech před zavřením hranic zpátky na Ukrajinu. Může tady chybět několik set tisíc zahraničních dělníků.
Zvlášť pro Liberecký kraj je příhraniční styk hodně důležitý. Nebude kraj vyvíjet nátlak na vládu, aby hranice třeba jen částečně otevřela.
Kdyby hranice zůstaly dlouhodobě zavřené, ekonomiku v Libereckém kraji by to výrazně poškodilo. V kraji to funguje přes troje hranice, polští dělníci do Česka, Češi do Německa. Trochu se bojím, že úplné otevření hranic bude nějakou dobu trvat, ale v rámci zmírňování opatření by se měly jako první vrátit cesty za prací. Cesty, které živí konkrétní lidi. Ani stát nemůže vyplácet sociální dávky donekonečna.
Školy by se snad mohly otevřít v polovině května. Myslíte si, že po tak dlouhém uzavření by měly být na úkor výuky zkrácené prázdniny? Objevují se návrhy, aby i děti ve školách chodily v rouškách a měly mezi sebou metrové odstupy.
Mám podobné informace jako vy. Vždy se dozvím v televizi, co říká ministr školství, občas to komentují i jiní ministři nebo lidé, kteří toho se školstvím nemají moc společného. Nemyslím si, že by se měly zkracovat prázdniny, protože rodiče jsou po domácí výuce vyčerpaní víc, než když škola probíhá normálně. Dost toho mají i učitelé. Věřím, že se ve zkráceném školním roce stihnou i přijímačky a maturity. Uvidíme, jestli je termín poloviny května reálný. Já si ale nedovedu úplně představit, že děti budou sedět celé dny ve školách v uzavřených místnostech s rouškami na puse, rozestupy metr od sebe taky nejsou moc proveditelné. To by ve většině tříd znamenalo, že tam bude tak polovina žáků.
Vaše manželka je Polka, pokud vím, tak má i v Polsku práci. Uzavření hranic dopadlo i na vaši rodinu. Je asi těžké, že se nemůže vidět s příbuznými a známými.
S tatínkem, který žije v Bogatyni, si manželka telefonuje. Do práce nejezdí, protože je na ošetřovačce. Domov pro mentálně postižené řídí po telefonu, což samozřejmě není úplně ideální. Pikantní je i to, že její sestra zažívá podobnou situaci v New Yorku, kde žije se svým švédským manželem a americkou dcerou. Bydlí přímo v centru města. Zprostředkovaně si potom uvědomujeme, že naše starosti zase nejsou tak strašné. V New Yorku jsou na malém prostoru namačkány miliony lidí, zákaz vycházení a další opatření na ně dopadá výrazně drsněji než na nás.
Určitě se na vás obracejí obyvatelé kraje se svými problémy. Co je v současnosti nejvíc trápí?
Starosti lidí se s časem mění. První týden jim potíže hodně dělaly uzavřené hranice, zajímalo to hlavně pendlery. Lidé mi psali třeba i to, že jezdí na onkologické vyšetření do žitavské nemocnice a jestli tam mohou jezdit stále. Zprvu lidem chyběly i informace, to se ale vylepšilo, teď už je informačních kanálů hodně. Některým vadila opatření v domovech důchodců, kde jsme vytvářeli kapacitu pro lidi, kteří budou muset do karantény. To se některých rodinných příslušníků dotklo, zhoršil se tam komfort. Teď jsem měl víkend, kdy jsem se zase snažil lidem vysvětlovat, proč jsme zavřeli některá parkoviště a turistické cíle. Nechtěli jsme lidem zakázat pobyt v přírodě, ale zabránit, aby se neshlukovali ve velkých počtech.
Přiznám se, že uzavření oblíbených turistickým míst rozzlobilo i mě. Volali vám kvůli tomu lidé a nadávali?
Pár lidí mi nadávalo, víc to pochopilo. Já sám jsem člověk, který nemá rád příkazy a nařízení. Rozumní lidé se v této době neseberou a ve skupince nejdou třeba na Ještěd nebo na Trosky. Spíš jsme pracovali s lidmi, kteří si stále myslí, že se kolem nás nic neděje. V Libereckém kraji jsou stovky krásných míst, kam se dá jít na výlet a zároveň nechodit v procesích. Možná někdo to nařízení vezme pozitivně, že se najednou dostal na místa, kde nikdy nebyl.
Blíží se velikonoční prodloužený víkend. Chystáte, že zákazy budou platit i na tyto dny?
Budeme to řešit asi ve čtvrtek. Myslím, že opatření nebudeme zpřísňovat. Někdy se dokonce objevují i nesmyslné nápady na zavření hranic kraje, aby sem nejezdili turisté z Prahy. To už je hodně přes čáru. Moje představa je, že opatření, která jsme nastavili minulý týden, by měla zůstat. I na ten Ještěd se přece dá dojít z více stran.
Funkce hejtmana je v tomto období psychicky i fyzicky vyčerpávající. V práci jste asi sedm dní v týdnu. Na druhou stranu jste stále v médiích. A krajské volby jsou za pár měsíců. Těžká situace tak může „prospět“ vaší další politické kariéře.
V této situaci jsou pro starostu, hejtmana či ministra volby to poslední, na co myslí. Byl jsem tři týdny v práci v kuse, už mi kolegové říkali, že doufají, že na víkend zůstanu konečně doma. Přeci jen jsem byl trochu protivný. Tak jsem měl o víkendu volno a potřeboval jsem to.
Neuvažujete, že byste se z krajské politiky posunul do celostátní? Do Senátu nebo Poslanecké sněmovny?
V Senátu bych se ukousal nudou. Jsem na podzim připravený kandidovat v krajských volbách. Měli jsme mít sněm (Martin Půta je předsedou hnutí Starostové pro Liberecký kraj – pozn. red.), který rozhodne o lídrovi a složení kandidátky, ale je zatím odložený. Chtěl bych zůstat v kraji, můžu tu udělat spoustu praktických věcí. Některé lidi v parlamentu mám rád, ale sedět bych tam asi nechtěl. Co bych teď v krizi dělal? Manželka mi říkala, že kdybych zůstal doma v karanténě, zamkne mě na 14 dní do sklepa, protože by se mnou nevydržela.
