KOMENTÁŘ: Hustým lesem bez precedentu

Už teď je jisté, že justice nabere skluz, říká předseda Městského soudu v Praze Vávra

Podobně je to ale i se soudním rozhodováním. Věci jednoduché, které jsou jasně upraveny zákonem a judikovány nejvyššími soudy, se dají rozhodnout rychle. Rozhodnutí nejsou překvapivá, nevyvolají debatu odborníků ani diskusi v laické veřejnosti.

Ve světle tohoto příměru naše společnost kvůli současné pandemii zabloudila do hodně hustého lesa, kde nejsou žádné cesty. Prodíráme se jím obtížně. Jsme plni emocí. Bojujeme s úzkostí, že se odsud nevyhrabeme ani za rok. Jsme „v tom“ všichni společně, včetně soudů a soudců.

Rozhodování soudů se zpomalilo. Jednání byla odročena. Lze zřejmě očekávat růst počtu nedodělků ve všech agendách. Soudci pracují z domova a za ztížených podmínek. Toto však není nejpodstatnější z dlouhodobého hlediska.

Na soudy přijde nová agenda

Co považuji za podstatné, je nová agenda, kterou pandemie přinese: nové žaloby již k soudům došly, další se připravují.

Témata jsou více či méně zřejmá: náhrada škody od státu v souvislosti s opatřeními či nouzovým stavem, zákonnost těchto opatření, zákonnost případných rozhodnutí o přestupcích či faktických úkonů (zásahů). Další agenda se může týkat poskytování (či naopak neposkytnutí) zdravotních služeb nebo rozhodování orgánů finanční správy o daňových povinnostech subjektů postižených pandemií. Jako smutný „bonus“ této agendy se zde vznáší hrozba insolvenčních řízení s těmi, které virus připravil o jejich byznys.

A to jsem jistě nevyjmenoval vše. Záležet bude i na činorodosti a vynalézavosti žalobců a možnostech spory financovat.

Justici čekají „hard cases“

Ve všech těchto případech půjde z valné části o dosud judikatorně neřešené problémy. To bude z mnoha z nich činit „hard cases“, což bude mít vliv na délku řízení. Je také možné, že častěji než obvykle bude mít poslední slovo Ústavní soud, protože právě ústavní souvislosti zde budou nepřehlédnutelné. O rozhodnutích se zcela oprávněně povede veřejná diskuse. Nemohu předjímat řešení těchto otázek. Ostatně, některé z nich se mohou dostat i na můj soudcovský stůl.

Přál bych však žalobcům, aby svá práva hájili s rozumem. Přál bych advokátům, aby argumentovali kvalitně a jasně a bránili se přebírání věcí zjevně bezdůvodných. Přál bych veřejné správě, aby „neutekla před právníky“ a svá rozhodnutí řádně odůvodňovala. Nakonec bych přál i soudům, aby rozhodovaly zákonně a kvalitně, s vědomím mimořádných okolností, v nichž jsme se nezaviněně ocitli my všichni.

Jsme v bezprecedentní situaci. Vznik a kvalitu nových „precedentů“ však nemají v rukou jen soudci, ale také účastníci řízení a jejich zástupci. To oni mohou soudům pomoci vyklestit cestu z hustého lesa.

Autor je soudcem Nejvyššího správního soudu