Zach Day: Bez kytary cítím úzkost

Rozhovor se Zachem Dayem, bluesmanem z Mississippi

Na jaké hudbě jste vyrostl?

Původně jsem poslouchal především country. Na kytaru jsem se učil podle písní Hanka Williamse staršího. Jenže Hank Williams, i když se to o něm moc neví, hrával také blues. Sám jsem se tedy také začal čím dál víc věnovat blues, hrál jsem na slide kytaru a na cigar box guitar. Dnes rád míchám blues a country dohromady. Líbí se mi zvuk, jaký měli například Allman Brothers. Gregg Allman byl můj oblíbený zpěvák. Další mé oblíbené kapely byly The Marshall Tucker Band a Creedence Clearwater Revival. Ti všichni mě velmi ovlivnili.

Kdy jste začal psát vlastní písně?

V květnu 2019 mi bylo třicet let. Ve dvaceti jsem začal hrát na kytaru a psát písně. Dělám to tedy už více než deset let. Na kytaru jsem se začal učit vlastně jen tři měsíce před tím, než jsem napsal svou první skladbu. Od té doby skládám. Nahrál jsem čtyři alba, ale první dvě nejsou moc dobře nahraná, takže se k nim už moc nehlásím. Další album, Mississippi Heat, je už profesionálně produkované a doprovází mě na něm kapela. A nedávno jsem natočil úplně nové akustické album, které by mělo brzy vyjít. 

Vzpomenete si, co bylo tím nejdůležitějším impulsem, proč jste začal psát vlastní písně?

To je těžké. Dnes je to tak, že když píšu písně, chci jednak něco sdělit, ale také rád píšu o tom, kdo jsem a odkud pocházím. Rád si také vymýšlím příběhy, které třeba nemusí být úplně pravdivé, ale s nimiž se mohu nějak ztotožnit. Už si moc nepamatuji, jak to bylo úplně na začátku, ale odhaduji, že to bylo podobné jako dnes. Vím například, že úplně první píseň, kterou jsem složil, byla o mně a o tom, co jsem zrovna dělal a jak jsem se cítil… Mimochodem když dva nebo tři dny nehraju na kytaru, cítím úzkost. Pro mou psychiku je tedy důležité psát hudbu a hrát na kytaru.

Říkáte, že se dnes hlásíte až ke svému třetímu albu Mississippi Heat. Proč?

Je po všech stránkách kvalitnější. Písně jsou lepší, lépe jsem zpíval, lépe jsem hrál na kytaru. Studio bylo lepší. Na tom albu jsem dlouho pracoval a všechny skladby jsem měl už pečlivě vyzkoušené z koncertů. Album tedy věrně odráží představu, jakou jsem o své hudbě měl. Natočil jsem je v Jacksonu ve studiu Blue Sky. Pro tamního mistra zvuku to bylo něco nového, neměl s blues mnoho zkušeností. Na produkci alba jsme tedy pracovali společně a myslím, že jsme se toho jeden od druhého hodně naučili a také jsme se příjemně bavili. To album mi v kariéře hodně pomohlo. 

Nyní vám vyšlo nové album Songs Before I’m Gone. Co o něm můžete říct?

Moje nové album, to vzniklo tak, že jsem každou píseň nahrál živě asi třikrát za sebou. Výsledkem je velmi syrový zvuk – jako byste se mnou seděl v jedné místnosti a slyšel mě hrát. Živé nahrávky se mi vždy líbily, koncertní alba patří k mým nejoblíbenějším. Moje nové CD je hodně intimní a při poslechu se můžete více soustředit na texty písní než na hru kapely. A to mám rád. Natáčel bych víc i s kapelou, ale stojí to hodně peněz. A já jsem měl napsané všechny ty písně, a chtěl jsem je zaznamenat. Vždyť kdybych zemřel, ty skladby by přestaly existovat. Proto jsem je chtěl nahrát.