Vláda schválila sestavu svého obnoveného poradního orgánu NERV k řešení dopadů koronavirové krize. Až na zvažovanou Švihlíkovou v něm nejsou ženy. Není tam ani jediný zastánce transformace ekonomiky směrem k udržitelnosti a k řešení klimatické krize. O všem tedy budou opět rozhodovat pouze muži, navíc tací, kteří jsou svou odborností i naturelem zaměření jen na krátkodobá řešení a okamžitý zisk. Navíc mnozí zástupci businessu, který svou činností často působí víc neštěstí než samotný vir. Od většiny z nich proto také můžeme nejspíš čekat návrat k „business as usual,“ s minimální reflexí nových poznatků získaných z právě probíhající krize, a tudíž i zabetonování stavu, který nás aktuálně stále žene hned do krize další, té klimatické, environmentální, a samozřejmě humanitární.

Koronavirová krize ukázala, jak je systém, v němž žijeme křehký a neodolný. Jeden vir ho dokáže zfouknout jako domeček z karet. Pochopitelně, mohli jsme se na to vykašlat, dál děti posílat do školy, lítat po světě a nakupovat jak zjednaní. To by se možná líbilo mnohým ekonomům, kteří víc než nad ztrátou lidského života pláčou nad poklesem HDP. To jsme ovšem neudělali, protože jsme si díky pandemii připomněli i to, že nejsme jen homo oeconomicus, ale že jsme na první místě především lidé. Lidské bytosti, schopné (občas) soucitu a empatie, solidarity, a obětování se jeden pro druhého. Že vlastně nechceme, aby se nám zhroutilo zdravotnictví, nebo aby naše babičky a dědové předčasně umírali.

Solidarita a soucit je zároveň to, co by asi většina z nás nečekala zrovna od předních českých bankéřů a zástupců korporací, nebo energetických gigantů. Ti v nás evokují spíše ztělesnění soutěživosti, dravosti, orientace na zisk, bezohlednost a jednorozměrnost. A přesně ty stejné hodnoty nyní oficiálně dostaly posvěcení k tomu, aby také dál určovaly další směřování naší ekonomiky.

Koronavirová krize kromě uvědomění si naší lidskosti také odhalila to, jak velkým problémem je v Česku feminizace chudoby a nerovné příležitosti žen. Kolik finančně neohodnocené nebo podhodnocené práce nyní musí vykonávat ženy, ať už v roli pečovatelek, nebo zdravotnic, a že bez jejich neplacené práce by se celý systém zhroutil na úplné dno. Jak moc to byly právě ony, na koho nejvíce dopadlo uzavření škol, ale zároveň to byly ženy, kdo celou situaci zachraňovaly, zatímco jejich manželé dál chodili kamsi do práce, kde se mnohdy věnovali něčemu, bez čeho by se naše společnost úplně klidně obešla, ale za co třeba bývá hodně zaplaceno. Třeba někde v reklamce, nebo ve firmě zabývající se prodejem finančních derivátů. Mohl by mi vysvětlit třeba pán z Coca Coly, nebo třeba generální ředitel ČEZu, jakým způsobem by celá ekonomika a výroba šlapala, kdyby se nyní ženy hromadně přestaly starat o děti a seniory? Jak by to tu vypadalo? Po tom, jak se na celou situaci dívají ženy, ovšem ve vládě evidentně není poptávka, jak lze soudit ze složení NERVu.

Je všeobecně známo, že země, v nichž přední politické pozice zaujímají ženy, mají mnohem environmentálně a sociálně spravedlivější a udržitelnější politiku. Ženy ve většině případů obvykle nemyslí jen na to, jak si nahrabou dnes, ale zajímá je i to, jak se jednou budou mít jejich děti nebo vnoučata. Častěji mají hlubší vztah k přírodě a tendenci ochraňovat život. I proto taky ženy, společně s převážně mladými lidmi, například v nedávném výzkumu agentury Medián mnohem víc podporovaly přechod české energetiky na obnovitelné zdroje, zatímco muži spíše fandili jádru – protože jim je zřejmě častěji jedno, s čím se jednou budou potýkat jejich potomci. Jsou to ti stejní muži, jež typově a duševně reprezentuje třeba ombudsman Křeček, kterému se soudě dle jeho nedávných výroků o zbytečnosti otce u porodu zjevně dostalo velmi nízké dávky oxytocinu po celý jeho život. Naprostá většina mužů středního a vyššího věku má problematický vztah se svým otcem, a i oni proto často mají problematický vztah se svými dětmi. Scházející oxytocin si velmi často kompenzují shromažďováním pěněz a touhou po moci.

Od poradního orgánu NERV tedy nelze čekat nic dobrého. Je v něm málo oxytocinu a příliš mnoho touhy po penězích a moci. Jedinou dobou zprávou je snad nominace Daniela Prokopa a Ilony Švihlíkové, kteří pravděpodobně budou argumentovat pro sociálně-spravedlivější opatření. Z toho co poslední dobou zaznívá z úst Tomáše Sedláčka lze usuzovat, že i on už má plný zuby krysích závodů, v nichž jediným cílem je ekonomický růst, výroba pro výrobu a konzum pro konzum. Ale ani on se moc nebaví o udržitelnosti či zelené ekonomice. Dosud jsem u něj nezaznamenala hlubší zájem o ekologická témata.

Ale ti ostatní? Jak si třeba takový pan Beneš sám v sobě dokáže obhájit to, že ekonomika v tuto chvíli stojí kvůli úmrtím cca 112 lidí, zatímco skupina ČEZ, jíž šéfuje, má díky svému špinavému energetickému mixu (který navíc bude zase o ix let navíc zakonzervován odprodejem elektrárny Počerady Pavlovi Tykačovi) na svědomí minimálně o řád vyšší počet lidí, navíc každoročně? Co si pan Jonák z Coca Coly myslí o množství lidí umírajících každý rok na diabetes 2. typu (nemoc vznikající mj. nadměrnou konzumací slazených nápojů)? Jak se páni z bank dívají na statisíce lidí v Česku, kteří kvůli exekucím nemají kolikrát ani střechu nad hlavou nebo co jíst? Jak našemu státu zasaženému krizí COVID-19 pomůže třeba takový pan Bartoníček, který pomáhal Kellnerovi s budováním jeho impéria PPF? Ano, člověk, který stál u zrodu odsávání obrovských sum veřejných peněz do soukromých rukou během post-socialistické transformace, a nyní jich část coby minoritní akcionář vlastní? Zajisté je to velmi prospěšné pro naše čínsko-české vztahy. Jak moc prospěšné je to pro obyčejné Češky a Čechy už je diskutabilní.

Vládní poradní orgán NERV bychom tedy měli bedlivě sledovat a komentovat. Je v něm nebezpečný poměr hlasů, které chtějí klín vytloukat klínem. Progresivních hlasů v nich mnoho není, a zdá se, že i ty co tam jsou, tam možná jsou jen tak pro parádu, aby se neřeklo. Ani bych se nedivila, kdyby tam ještě dodatečně dodali nějakou ženu, kvůli zdání větší genderové vyrovnanosti, nejlépe takovou, jejíž způsob uvažování se blíží zbytku osazenstva a která ekonomiku vymaňuje z přírodních zákonitostí. Třeba paní Šichtařová… Z dílny takového orgánu se každopádně nejspíš můžeme dočkat jen dalšího domečku z karet a namazání kolečka pro odstartování nových krysích závodů. To se bude od toho původního, světe div se, nejspíš lišit jen novým bleděmodrým nátěrem.