Před dvaceti lety se poprvé zhostili pořadatelství fotbalového mistrovství Evropy dvě země – Nizozemsko a Belgie. Český tým zde nedokázal navázat na stříbro z roku 1996 z Anglie a skončil v základní skupině za domácími „Oranje“ a pozdějšími šampiony z Francie. Připomeňte si momenty, které výrazně ovlivnily turnaj a jeho konečný výsledek.
Anglická selhání
Albionu vyšel start EURO na jedničku. Už po 18. minutách duelu s Portugalskem vedl o dvě branky. Pak ale přišla parádní dalekonosná rána Luise Figa do šibenice, která nastartovala obrat. Angličané dobře rozjetý duel nezvládli a padli 2:3. Po výhře nad Německem (1:0) živili i tak naději na čtvrtfinále. Stačilo jim uhrát bod s Rumunskem. Postupovou remízu 2:2 dlouho skutečně drželi. Jenže v 89. minutě selhal Phil Neville. Ve vápně sestřelil Viorela Moldovana a Ioan Ganea z penalty zasadil Albionu smrtící KO.
Jugoslávské zmrtvýchvstání
Velkou stíhací jízdu předvedli Jugoslávci v prvním zápase skupiny C šampionátu proti Slovinsku. To bylo považováno za trpaslíka a duel s ním měl být pro partu trenéra Vujadina Boškova poklidným vstupem do EURO. Opak byl ale pravdou. Skvělé představení rozjel Zlatko Zahovič, který dva góly sám dal a třetí připravil pro Mirana Pavlina. Do toho přišlo vyloučení Siniši Mihailoviče a po hodině hry to nevypadalo s Jugoslávci vůbec dobře. Ti však zápas nezabalili a v rozmezí mezi 67. a 73. minutou předvedli nemožné. Dvě trefy Sava Miloševiče a gól Ljubinka Druloviče znamenali vyrovnání na konečných 3:3. Jak se později ukázalo, vybojovaný bod měl cenu zlata.
Drama v boji o postup
Ve skupině C ještě zůstaňme. Její vyvrcholení bylo vskutku nervy drásající. Kromě Jugoslávie a Slovinska zde usilovaly o postup Norsko a Španělsko. Zejména reprezentace z Pyrenejského poloostrova byla považována za velkého favorita, ale byla to právě ona, kdo vydřel postup za minutu dvanáct. V souběžně hraném utkání uhrálo Norsko jen bezbrankovou remízu se Slovinskem a bylo jasné, že Jugoslávie má díky lepšímu vzájemnému utkání postup jasný, Španělé ale potřebovali vyhrát. Ještě v 90. minutě ale prohrávali 2:3. Pak ale přišel velký zlom v postupové matematice a doslova infarktový závěr. Nejprve proměnil Gaizka Mendieta penaltu a následně, pravděpodobně při úplně posledním útoku, se do voleje položil Alfonzo Pérez a svým druhým gólem v utkání vystřelil Španělsku nejen výhru 4:3, ale i první místo ve skupině. Norům zbyly oči pro pláč.
Česká stopa
Česká reprezentace vstupovala do EURO 2000 coby obhájce stříbrných medailí z posledního šampionátu. Čechy čekali světoví šampioni z Francie, domácí Nizozemci a nevyzpytatelní Dánové. Suma sumárum z toho bylo jen třetí místo a konec už po základní skupině. Kdoví, jak by vypadala cesta národního týmu, když by v úvodním duelu s Nizozemskem skončily hlavičky Pavla Nedvěda a Jana Kollera v sítí místo na tyči, respektive břevně. Smutný závěr má pak v paměti snad každý. 89. minuta, Jiří Němec přitáhl v souboji Ronalda de Boera, po jehož teatrálním pádu odpískal sudí Pierluigi Collina penaltu. Frank de Boer 1:0. Italský arbitr následně stihl ještě při protestech po ostrém faulu na Tomáše Rosického vyloučit Radoslava Látala. V utkání s Francii nejprve vyrobil fatální hrubku Petr Gabriel, po níž se trefil Thierry Henry. Štěstí se k českému týmu přiklonilo až ve chvíli, kdy Didier Deschamps povalil Nedvěda a po konzultaci s pomezním nařídil penaltu. Přestože k faulu došlo mimo pokutové území. Karlem Poborským proměněný pokutový kop ale stejně na body nestačil. Francie vyhrála 2:1. Češi se na závěr rozloučili s šampionátem výhrou 2:0 nad Dánskem, dvakrát pálil Vladimír Šmicer.
Zmařené penalty naděje
Čtvrtfinálové bitvy Portugalsko – Turecko a Francie – Španělsko přinesly postup prvně jmenovaných týmů. Oba celky měly ale velké štěstí, jejich soupeři totiž zahodili velkou možnost, jak jim postup minimálně zkomplikovat. V prvním případě vedli Portugalci 1:0, když v závěru prvního poločasu dostali Turci šanci zahrávat penaltu. Arifa Erdema ale gólman Vítor Baía vychytal. Vyrovnání se nekonalo, naopak v 56. minutě pojistil postup Portugalska druhým gólem v zápase Nuno Gomes. I v případě Španělska šlo o pokutový kop. Francie vedla 2:1, ale na konci utkání na sebe strhl pozornost Česku známý rozhodčí Collina. Po kontaktu brankáře Fabiena Bartheze s Abelardem Fernándezem nařídil v 90. minutě penaltu. Míč si vzal Raúl Gonzáles. Jenže hvězda Realu Madrid prodloužení a spasení národního týmu odmítla. Střela skončila mimo branku.
Uragán Kluivert
Po přestřelce Španělska s Jugoslávií (4:3) v základní skupině nabídlo EURO 2000 ještě jeden sedmigólový duel. A opět u toho byl celek Vujadina Boškova. Tentokrát se ale nejednalo o takové drama. S domácím Nizozemskem schytali Jugoslávci příděl a padli 1:6. Velkou show předvedl útočník „Oranje“ Patrick Kluivert. K dvěma gólům z prvního poločasu přidal po přestávce třetí. Do toho navíc donutil k vlastní brance Dejana Govedaricu. Za stavu 4:0 jej mladý trenér Frank Rijkaard vystřídal a jeho taktovku převzal Marc Overmars, který se trefil dvakrát.
Smutné Hagiho sbohem
Jedna z nejvýraznějších postav historie rumunského fotbalu, sedminásobný hráč roku Gheorghe Hagi si svůj konec v reprezentačním týmu vysnil zřejmě jinak, než jaký nakonec byl v čtvrtfinále EURO 2000 proti Itálii. Ve svém 125. startu za národní tým se mu štěstěna vyhnula velkým obloukem. Ve chvíli, kdy „Azurri“ vedli gólem Francesca Tottiho se po dlouhém nákopu povedlo Hagimu na rohu velkého vápna přehodit vyběhnuvšího brankáře Francesca Tolda. Užuž to vypadalo, že míč zapadne do sítě, ale nakonec skončil jen na tyči. Do zbytku zápasu se rumunská legenda zapsala spíše negativně. Po přestávce, už za stavu 2:0, Hagi viděl žlutou kartu, když málem zlomil kotník Antoniu Contemu. Následně chtěl v 59. minutě vykřesat pro Rumunsko naději v podobě penalty, ale sudí Pereira mu pád v souboji s Gianlucou Zambrottou nezbaštil a po druhé žluté Hagiho vyloučil.
Slovenský sudí Šramka
Pomezní rozhodčí Igor Šramka byl jediným slovenským zástupcem na EURO 2000. Sám asi netušil, jak moc důležitou roli na šampionátu sehraje. Delegován byl do pěti duelů. V základních skupinách se na lajně objevil v soubojích Itálie s Tureckem (2:1), Norska se Španělskem (1:0) a Rumunska s Anglií (3:2), ve čtvrtfinále pak byl u střetnutí Itálie s Rumunskem (2:0). Do análů mistrovství se ale zapsal klíčovým verdiktem ve svém pátém utkání, v semifinále Francie – Portugalsko. Bitva dospěla za stavu 1:1 do prodloužení a už se zdálo, že na řadu přijdou pokutové kopy. Jenže tři minuty před koncem nastřelil Sylvain Wiltord míč do Abela Xaviera. Zprvu to vypadalo na roh, jenže právě Šramka upozornil hlavního sudího Güntera Benka, že extravagantní obránce srazil míč rukou. „Viděl jsem hraní rukou od obránce, bylo mou povinností signalizovat, že musí být nařízen pokutový kop. Do té chvíle tam nebyly složité situace, ale tento okamžik vše zlomil. Byla to nejkrizovější situace mé kariéry,“ uvedl tehdy slovenský sudí. Zinedine Zidane proměnil a zlatým gólem katapultoval Francii do finále.
Ach ty penalty!
Když by měli Nizozemci vybrat zápasy, které by nejraději vymazali ze své historie, semifinále domácího EURO s Itálií by mezi nimi s velkou pravděpodobností nechybělo. Důvod je prostý. Rozjetá oranžová mašina podpořena plným bodovým ziskem ve skupině a vysokým vítězstvím 6:1 ve čtvrtfinále si brousila zuby na boj o zlato. Někteří fanoušci už dokonce viděli „tulipány“ s nejcennější medailí na krku. V semifinále s Itálií se ale stalo něco nevídaného. Jakoby předzvěstí všeho měla být tyčka trefená Dennisem Bergkampem. Přesto dál hrálo domácím vše do karet, protože už ve 34. minutě dostal Zambrotta druhou žlutou kartu a „Azurri“ dohrávali v deseti. Hned o čtyři minuty později se schylovalo k rychlému využití početní výhody, jenže Frank de Boer neproměnil penaltu. Krátce po hodině hry dostali Nizozemci šanci na reparát. Pokutový kop Patricka Kluiverta skončil ale na tyči. V základní hrací době ani v prodloužení gól nepadl a o finalistovi museli rozhodnout pokutové kopy, v ten den noční můra domácí reprezentace. K dvěma zahozeným penaltám z průběhu střetnutí přidali „Oranje“ další tři neproměněné v rozstřelu (Frank de Boer, Jaap Stam, Paul Bosvelt), ve kterém z jejich strany uspěl jen Kluivert, a udělali hrdinu z brankáře Francesca Tolda. To Italové proměnili tři ze čtyř, nedal jen Paolo Maldini, a mohli slavit postup do boje o zlato.
Zlatý zvrat
Ve finále EURO 2000 proti sobě stanuly Francie a Itálie. „Azurri“ směřovali za zlatem díky trefě Marca Delvecchia, navíc si vytvořili několik dalších šancí, zejména Alessandro Del Piero, který se dvakrát objevil sám před Fabienem Barthezem, ale ani jednou neproměnil. V nastaveném čase, kdy už italská lavička nervózně postávala a vyhlížela závěrečný hvizd, prodloužil David Trezeguet nákop Bartheze, Fabio Cannavaro míč nedokázal odhlavičkovat a ten spadl k nohám Sylvaina Wiltorda, který mezi nohama Alessandra Nesty a pod rukama Francesca Tolda poslal zápas do prodloužení. V něm pak dokonal finálový obrat zlatým gólem Trezeguet.
Související články
Témata:
fotbal, sport, Jugoslávie, EURO 2000, Igor Šramka, Anglie, Itálie, Francie, Evropa, Nizozemsko, Španělsko, Belgie, národní tým, Sport na Heureka.cz
