Rozhovor s Marií Kinsky: Kultura je nutná a na dosah

Marie Kinsky je zakladatelkou a ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA (od roku 1999, název vznikl zkratkou ze Setkávání současného tance). Spolu s manželem Constantinem otevřeli v roce 2015 na zámku Žďár, který byl jeho rodině vrácen v restituci, interaktivní Muzeum nové generace, zámek je dějištěm festivalu KoresponDance a rezidenčních pobytů pro umělce. Nově se Marie ujala také předsednictví v profesní organizaci Vize tance. Na všechny umělecké i organizační činnosti nyní padl stín koronavirové krize, zjišťovali jsme tedy, jak se vyvíjejí a požádali i o vhled do opatření na pomoc umělcům v její domovině, kterou je Francie.
Marie Kinsky (zdroj archiv Marie Kinsky)

Začnu obvyklou a očekávanou otázkou: které aktivity Centra choreografického rozvoje SE.S.TA současná krize zastavila?
Krize prozatím nic úplně nezastavila a tým SE.S.TA se snaží adaptovat všechny projekty tak, aby mohly být realizovány i za současné situace. Když to vezmeme podle našeho kalendáře, tak konkrétně to znamená následující:

Čtyři tvůrčí rezidence, které měly být v dubnu na Zámku Žďár, jsme posunuli na léto a přislíbená podpora pro umělce z fondu KoresponDance také zůstane zachována, další termíny rezidencí v srpnu a na podzim už snad proběhnou, jak mají.

Projekt z cyklu Tanec v galerii, který měl propojit americké a české umělce a kompletně proběhnout v květnu, bude adaptován a digitalizován. Společně s americkou choreografkou Sue Schroeder jsme připravili nový koncept projektu, který zachová umělecký záměr i tvůrčí proces. Pro tento nový koncept s názvem „Galerie bez hranic“ vytvoří Sue strukturu virtuálního procesu, do kterého budou zapojeny obě skupiny umělců z České republiky i USA, podkladem pro tuto strukturu zůstávají umělecká díla ze stálé expozice Národní galerie Praha s názvem 1796-1918: Umění dlouhého století. Výsledek pak bude jako performance dostupný pro publikum formou streamu. Máme štěstí, že se k nám připojil Ian Biscoe, který má s takovými projekty hodně zkušeností a který nám s adaptací pomůže po technické stránce. Bude to pro nás nová a velmi cenná zkušenost a věříme, že příští rok se účastníci projektu setkají osobně přímo v expozici NG, a to i s diváky.

Testujeme i to, jak by ve virtuálním prostředí fungoval projekt Škola tančí. Díky spolupráci s choreografkami Janou Bitterovou, Zdenkou Svítekovou a Martou Trpišovskou a učitelkou a ředitelkou Petrou Vykydalovou jsme připravili koncept a čerstvě máme za sebou první zkušební práci s dětmi. Přináší to fakt zajímavé zkušenosti a může to pomoci některým dětem cítit se více svobodně při zkoumání školního předmětu prostřednictvím tance, a to… doma J Naše pokusné králíky práce bavila, měli z ní radost!

Letní dětský tábor na zámku prozatím ponecháváme v původním termínu na začátek července. Uvidíme…

Co se týče Rezidence pro choreografy s koučinkem, počítáme s tím, že stále bude problém cestovat, takže letos bude pouze pro české umělce a pro menší počet skupin. Také plánujeme dát velkou slevu, je jasné, že umělci nebudou moci v dané situaci platit, ale čekáme ještě na potvrzení dalšího financování, abychom to takto mohli realizovat.

Snažíme se nechat co nejvíce aktivit běžet, i když třeba virtuálně, ať mají umělci práci i během karantény. Samozřejmě to nestačí, ale je to aspoň signál, že na ně myslíme, a také, všem to přinese hodně nových zkušeností.

Od března minimálně do konce léta budeme hledat způsob, jak pomáhat domácí scéně. Měníme naše koncepty tak, ať jde co nejvíce peněz na české umělce a technický tým. Rezidence, Rezidence pro choreografy s koučinkem, festival KoresponDance, tábor atd. Všechno hlavně pro a s českými umělci.

Festival KoresponDance na zámku Žďár (foto Dragan Dragin)

Jsou rozpracované nějaké koprodukční projekty, které nemůžete dokončit?
Ano, skoro všechny mezinárodní projekty padly. Měli jsme dělat projekt ve spolupráci s rakouským Festspielhaus, který měl propojit profesionální umělce, amatéry, komunitu, street dance a zpěv. To se bohužel letos neuskuteční, počítáme s odložením na příští rok.

Další komunitní projekt měl být s umělci z Mexika, se skupinou Foco alAire, se kterou jsme velmi úspěšně spolupracovali už v roce 2018, také odloženo na 2021.

A pak to jsou všechny podpory pro jednotlivá zahraniční představení, které se všechny zastavily. Politika ambasád je pochopitelná, takže také, příští rok.

Co se ale snažíme udržet ještě v letošním roce, je náš evropský projekt Roundabout Europe. Navrhli jsme způsob, jak ho transformovat. Ještě čekáme na odpovědi partnerů. Finančně to bude znamenat hodně změn, tak uvidíme. Vypadá to také, že naše spolupráce s Německem na projektu Škola tančí bude pokračovat letos na podzim.

Může být pro organizaci typu Centra choreografického rozvoje SE.S.TA krize až likvidační? Jaké největší výdaje potřebujete krýt?
SE.S.TA bojuje kontinuálně, celý rok, už 20 let, o to, aby mohla přežít a zejména rozvíjet svoje aktivity. Každý rok si pokládám otázku, jestli je tenhle ten poslední. Krize nás teď tlačí k dalším finančním inovacím. A musím poděkovat celému týmu, který na tom pracuje a připravuje modifikace projektů tak, aby se změnil způsob, ale ne koncept a cíl, a právě také hledá další finance. Fakt! Fabrice Martin, Míša Kessler, Eva Dryjová, Eva Papánková, Zuzana Demlová a Zuzana Žabková zaslouží velký dík.

Ale je pravda, že než „jenom“ hodně práce navíc, přináší krize i další výdaje, jako platit neplánované technické zajištění projektů: techniky a technologie na streaming atd., a máme také menší příjmy. Všechny mezinárodní organizace už se nechtějí angažovat a jsou i další příjmy, které zmizí. Zároveň když máme aktivity jako Rezidence pro choreografy s koučinkem, které jsou normálně placené, letos nemůžeme po umělcích chtít, aby si účast hradili. Takže i to musíme adaptovat. Všechno je to v procesu.

KoresponDance 2019 – ENVÀ (foto Dragan Dragin)

Zřejmě nebude možné uskutečnit v mezinárodní podobě festival KoresponDance. Budete usilovat o nějakou českou „národní“ variantu za předpokladu, že do července karanténa skončí?
Ano, festival KoresponDance je samozřejmě velká otázka. Intenzivně na tom teď pracujeme, chceme ho adaptovat, ale současně nezměnit jeho charakter. Pořád chceme mít site-specific festival s důrazem na profesionální i komunitní projekty. Část dramaturgie pro děti s dětmi atd. Chceme udržet dramaturgický koncept kombinace nového cirkusu, současného tance, pohybového divadla a od loňského roku i street dance. Máme také touhu začít spolupracovat s festivalem Khamoro. Uvidíme, jak budou na adaptaci reagovat instituce, které festival podporují, ale opravdu hodně pracujeme, aby festival byl a byl užitečný pro společnost, která se bude potřebovat setkat, tak ať se setká kolem českých umělců.

SE.S.TA začala už před časem natáčet rozhovory s umělci. Chystáte další?
Ano, SE.S.TA Talks pokračují. Natočili jsme už celkem 4 díly, s umělkyní, která byla na Roundabout a kterou chceme opět přizvat ke koprodukci, naší skvělou Vicky Amenunde. Pak jsme měli rozhovor s Mirkou Eliášovou. Další dva rozhovory, s Jeanem-Christophem Paré a s naším partnerem z Anglie Joe Mackintoshem, který řídí festival v Great Yarmouthu, tak tyhle dva jsou natočené a brzy je zveřejníme. Nový formát pak bude například streaming Tance v galerii, který jsem zmínila.

SE.S.TA pořádá mimo jiné pedagogické semináře. Neplánujete je přesunout do virtuálního světa?
Prozatím neplánujeme. Pedagogický seminář teď bude až zase příští rok. Byla to poslední akce, kterou jsme měli, proběhl na začátku března ještě standardně. Virtuální práce přináší důležité věci, ale skrz lidské setkání vzniká jiný komunikační kanál, který je nezbytný… proto existuje i tanec…

Muzeum nové generace Žďár nad Sázavou (zdroj archiv Marie Kinsky / foto Gilles Courat)

I když jde o různé projekty, SE.S.TA je svým způsobem propojená s životem areálu Zámku Žďár nad Sázavou a Muzeem nové generace. V tomto ohledu bych se ráda zeptala i na dopady zde. Je například festival KoresponDance zdrojem příjmů pro zámek či muzeum, či naopak výnosy z muzea investované do produkce festivalu?
Co se týče finančních zdrojů, i když je vše v normálu, jedna organizace nemůže kompenzovat ztráty druhé. Muzeum, stejně jako SE.S.TA, je také nezisková organizace, která funguje i díky návštěvnosti i grantům. Muzeum teď trpí nejvíc, když nemáme návštěvníky, je to ztráta více než milion měsíčně – musíme financovat tým, budovu… Nevíme, jak to kompenzovat, ze strany ministerstva zatím není nic jasné. Tak uvidíme. Modlíme se.

Je možné, aby Muzeum nové generace „vyžilo“ pouze z českých návštěvníků, bez zahraničních turistů? Jakými jinými způsoby si zámecký areál udržuje soběstačnost?
I když za necelých pět let jsme dostali návštěvnost na 70 000 platících, chybí nám ještě 30 až 40 tisíc, aby bylo Muzeum soběstačné. Podíl návštěvníků ze zahraničí není tak velký, ale postupně se naučili přijíždět i lidé z Polska, Německa, ale i z Číny. Takže nějaké turisty máme, ale Muzeum funguje spíš pro regionální publikum, které přijde i několikrát za rok na různé akce, a pro návštěvníky z jiných regionů, kteří přijíždí na klasický výlet. To se mi líbí, že domácí lidi se u nás cítí doma.

Nemůže se naopak stát záchranným bodem pro místní obyvatele postižené krizí? (Možnost zaměstnání, podpora drobných živnostníků, investice do zemědělské půdy, která k zámku patří… cokoli.) Mohlo by to mít dalekosáhlé – kladné – důsledky i pro společnost.
Prozatím musíme přežít a není to jednoduché! Snažíme se investovat čas konstruktivně, ať může tým dělat něco pozitivního pro budoucnost. Snažíme se vyslat pozitivní vzkazy a ukázat, jak pracujeme pro znovuotevření. A děláme i prohlídky online, které budou brzy zveřejněné, připravujeme další videa atd., ať mají lidé v karanténě co dělat.

KoresponDance 2019 – PLI (foto Dragan Dragin)

Předpokládám, že jste v úzkém kontaktu s kolegy i rodinou ve Francii? Jaké východisko vidí umělci z krize, která je také nutně postihne, jaká opatření pro kulturu chystá tamní vláda?
Ve Francii to vypadá, že hodně otázek, které máme my tady, je už vyřešených. Je už jasné, že granty se nezmění, ať už se akce uskuteční nebo ne. Umělci, technici i produkce jsou tím pádem zaplaceni. Kde je otázka, jsou projekty, které měly mít premiéru teď. Skupiny mohou zaplatit zkoušky, které se nerealizovaly, ale bude nutné je nějak financovat dál, k tomu zatím nemám informace.

Umělci, kteří pracují v režimu „intermitence“ mají také nové řešení, které jim pomůže. Umělci a technici přispívají do fondu na nezaměstnanost a jsou z fondu placeni, pokud měli dostatek představení za rok a když pak představení nemají. Tenhle systém se teď prodlouží o dva měsíce, letos tak budou mít 14 měsíců, aby měli stejný počet představení s tím, že na co už měli smlouvu se počítá, i když to nebylo realizováno. Určitě jsou lidé, kteří nezapadají do velkého systému a budou situací trpět, ale postupně se řeší všechny výjimky.

Nakonec je tu samozřejmě i Vize tance. Vidíme, že konáte, viz dopis řediteli Odboru umění, literatury a knihoven z 25. března s inspirativními body týkajícími se například zohlednění práce on-line – máte nějaké další plány, případně doporučení pro tanečníky?
V první řadě chci říct, že všichni jsou ohromně aktivní a kreativní. Ať už jde o online tréninky, streamy choreografů pro veřejnost, kdy si můžete zkusit jejich choreografii doma, a samozřejmě poskytování samotných představení jak ze záznamu, tak z online streamu. Dál běží různé spolupráce, které se řeší online atd. atd. Opravdu klobouk dolů přede všemi, je to velmi inspirativní a dává to mnoho energie!

A jaká mám doporučení? Určitě bych všechny ráda pozvala do Vize tance, aby byli u toho s námi, když se řeší zásadní oborové otázky a dnes právě forma kompenzací a pomoci. Jsou to témata, ve kterých jednotlivec nemá šanci, ale jako jednotný a srozumitelný hlas můžeme hodně pomoci.

Teď je určitě aktuální zažádat o podporu pro OSVČ, ještě to tedy čeká na podpis Senátu a prezidenta, ale předpokládáme, že to je formalita. Tohle by mohlo teď rychle aspoň trochu pomoci velké části nezávislého sektoru.

Také budeme za Vizi společně s AND (Asociace nezávislých divadel) a IDU (Institut umění – divadelní ústav) zasílat všem zájemcům dotazník a metodiku, podle kterých budeme mapovat škody, které situace způsobila, a to organizacím i jednotlivcům. Budeme rádi, když to všichni vyplní, ať máme maximum dat.

Důležité je sdružit se kolem existujících organizací, které teď opravdu velmi intenzivně spolupracují a bojují za lepší podmínky v oboru. Právě v dnešních dnech se ukazuje, jak je důležité, aby takové organizace existovaly, dobře fungovaly a měly velkou členskou základnu. Vím, že teď mají umělci hodně starostí, ale pracovat společně opravdu teď pomůže víc než kdy dřív, takže zvu všechny ještě jednou do Vize.

A jsou aktuálně ohlasy na činnost Vize? Poslední schůze proběhla doslova za pět minut dvanáct před vyhlášením karantény, výstupy byly slibné
Ano, za pět minut dvanáct… ale šlo to dobře! Vize se obnoví! Cíl se nezmění, ale způsob ano. Vize je profesní organizace, která je nezbytná pro fungování našeho tanečního a pohybového oboru a musí obor sdružit.

Setkání mělo za cíl znovu prezentovat Vizi tance, aktivovat nové členy a rovnou je nechat vytvořit skupiny, ve kterých budou spolupracovat. Začíná to fungovat. Ze šesti pracovních skupin jsou už dvě funkční, a to i teď, když je nouzová situace!

Doufám, že brzo, díky tomu, že budeme intenzivněji spolupracovat v oboru, budeme se moci vzájemně obohacovat, že budeme moci pokračovat v politice, která chce doplnit to, co v oboru chybí, a ve spolupráci s institucemi. Budovat lepší rámec pro fungování našeho oboru. Není to málo, ale moc se na to těším.

Žďár nad Sázavou – zámek (zdroj Festival KoresponDance)

Máte nějakou osobní radu, jak v těchto chvílích nepodlehnout stresu a udržet si chladnou hlavu, snad i optimismus?
Současná krize je spíš o emocích, které vyvolávají každodenní, nebo spíš každohodinové zprávy. A není to proto, že se o tom pořád mluví a že to jsou nejdůležitější zprávy, ale protože lidi jsou izolovaní, což pro analýzu informací ani pro optimální psychický stav není zrovna dobré.

Zároveň pozor na čísla, když nejsou dostačující podklady a statistiky! Například není udělán dostatečný počet testů, takže nevíme, kolik lidí je nemocných. Tak je potřeba vědět, co skutečně říkají nebo neříkají čísla, která každý den dostáváme. Informace jsou pouze k jednomu tématu a zapomíná se na kontext. Bez kontextu problém není viděn reálně, a hlavně se ho nepodaří vyřešit.

Jeden problém je, že skoro žádný zdravotní systém na světě není připraven na epidemii. Není to jenom o Covid-19, stejné to bylo se SARS, HIV atd. Hlavně státy, které se nesoustředí na řešení pouze jednoho problému, ale řeší vše nejen rychle, ale i komplexně, rychle se adaptují a mají dobré výsledky, tak tyto státy spojily síly – veřejný a privátní sektor, firmy a zdravotní systém, armáda pomáhá nemocnicím atd. Tyhle státy neřeší situaci na základě ideologie ani podle osobních zájmů…

Jinak, co vidím, je solidarita mezi lidmi. Miluji francouzskou iniciativu, která vybízí, ať každý otevře okna v osm hodin večer a všichni tleskají jako výraz poděkování zdravotníkům a veřejným službám, které dál fungují. Miluji česká divadla, která šijí roušky pro nemocnice atd. atd. Lidskost v nás je a ukazuje se J

Vidím to také jako filosofický vzkaz, který nám možná pomůže směřovat život jinak. Uvidíme, jaký bude život po, ale teď je sebereflexe řekla bych bohatší. Lidé čtou, dívají se na filmy, poslouchají hudbu, sledují představení online… Kultura je nutná a na dosah… A určitě kultura a umění budou hodně nutné i po karanténě. Ať se chytře léčí trauma.

 

A protože se situace mění ze dne na den, přidávám také skutečné datum obdržení odpovědí na otázky, což bylo 8. dubna (pozn. red.)

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat