Spoluhráči trčí ve Splitu, jeho ale Hajduk pustil domů na malebný Brač. Malý chorvatský ostrov má v téhle neradostné době jednu velkou výhodu – žádný koronavirus tam neřádí. I přesto ovšem pozoruje Stefan Simič jen prázdné pobřeží, kde hotely a restaurace závislé na cestovním ruchu prodělávají miliony eur. „Už dávno by tu jela sezona starších lidí, takhle jsme tu jen domorodci, lidi, co tu mají trvalé bydliště,“ popisuje český obránce. Napište svůj názor v nových diskuzích na iSport.cz. Více ZDE>>>
Nehrabe vám už?
„Už začíná nuda. Je to fakt dlouhý. Můžu trénovat, procházet se u moře, to je v pohodě, ale sám. Člověka jsem neviděl tři týdny, možná na někoho narazím v obchodě... Ale je tu hezky, svítí sluníčko.“
Pustili vás z klubu, ze Splitu, hned?
„Na Hajduku nejdříve řekli, že musíme být deset dní ve Splitu, tam i všichni ostatní hráči zůstali. Já pak odjel sem na Brač, zeptal jsem se, jestli můžu a dostal jsem povolení. Ve městech na pevnině už ten virus je, tady ne.“
Ani jeden případ?
„U nás fakt ne. Celé Chorvatsko udělalo hodně rychle všechna opatření, ve stejný čas se uzavřely hranice i nařídila karanténa. Když se to zavíralo, bylo v Chorvatsku teprve asi tři sta případů, třeba v Česku tou dobou už mnohem víc, i když tam se to taky povedlo celkem včas podchytit.“
Nebylo složitější vycestovat z pevniny na ostrov?
„Ne, vůbec. Teď už se z pevniny nikdo nedostane, já to ještě stihnul. Na ostrov nepustí nikoho, kdo tu nemá trvalé bydliště, takže jsou tu jen domácí, moji kamarádi, to je všechno.“
Roberta Jarniho, bronzového z mistrovství světa 1998, jemuž patřilo jedno z pater ve společné vile, tam máte taky?
„Už ne, odstěhoval se před časem. Myslím, že nejdřív do Splitu a teď bydlí někde v zahraničí, ani nevím, kde přesně. Ale byl to fajn soused. Lidi ho tu zbožňovali, je to přece jen národní hrdina. Říkali o něm, že je gentleman, chodil hrát tenis, pořád sportoval.“
Všiml jsem si, že jste pomohl Supetaru, městu na Brači, ale prý jste nestál o to, aby se to vědělo. Proč?
„Je to taková věc... Když vidím ty případy, jak s tím různí lidé vycházejí, hledají jak pomoct, přijde mi to občas směšný.“
| STEFAN SIMIČ |
| Narozen: 20. ledna 1995 (25 let) v Praze |
| Post: obránce |
| Klub: Hajduk Split (od 2019) |
| Kariéra: Slavia (do 2012), FC Janov (2012–2013), AC Milán (2013–2019), Varese (2014–2015, hostování), Mouscron (2016–2017, hostování), Crotone (2017–2018, hostování), Frosinone (2019, hostování) |
| Reprezentační bilance: 2 zápasy/0 gólů |
Proč?
„Asi to k tomu úplně nepatří. Prostě když chce někdo pomoct, tak proč se vyptávat, jak to udělat. Podle mě to je jednoduchý. Kdyby to tady starostka Supetaru nedala na Facebook, tak to nikdo neví. Ani to, že jsem pomohl městu, kde se narodil můj táta (Omarska v Bosně). Teď asi už můžu říct, že se chystám podpořit finančně i Česko, hlavně k sehnání ochranných masek a obleků pro zdravotníky a lidi, co v první linii pomáhají. Na Hajduku jsme zajišťovali kyslíkové masky a přístroje pro nemocnici.“
Vám by to bylo milejší, kdyby se to ututlalo?
„Nakonec to vyjde nastejno. Ale o pozornost jsem nestál, podle mě v téhle situaci když někdo může pomoct, tak by to měl udělat. Ať už finančně, nebo třeba se přidat při uklízení, jako to udělali lidi po zemětřesení v Záhřebu, to je stejné.“
Je teď Brač takové místo duchů?
„Je, pomalu by tu už začínala sezona, najížděli by sem starší lidi, to je taková první vlna. To teď ale nejde, nikdo nikde, pochopitelně. Až to všechno přejde a lidi tu začnou počítat ztráty, bude to šílené, hotely a restaurace neskutečně prodělávají. Jeden Američan tu má komplex hotelů, už teď v dubnu mu chybí milion euro.“
Za tak krátkou dobu?
„A to je duben nejslabší měsíc z celé sezony. Květen je silnější, pak červen až srpen je boom, září je zhruba jako květen. Bude obrovská krize. Ostrov žije z těch šesti měsíců. Moji kamarádi, co v cestovním ruchu pracují, se se mnou přes léto vlastně nekamarádí, pracují v podstatě čtyřiadvacet hodin denně. Od října mají dovolenou, odpočinou si, to pak mají na všechno času dost.“
Přejdeme zase ke klubu. Jak teď funguje komunikace s ním? Máte nějaké další instrukce, co se bude dál dít?
„Nejdřív jsme byli těch deset dní nuceně ve Splitu, ale teď jak se situace trochu zhoršila, tak je to vlastně na neurčito. Jen já mám propustku na ostrov. Jednou za tři dny zavolá doktor, jak mi je, jsme v kontaktu i s kondičními trenéry. Nic jiného ale nevíme.“
Je pravda, že vás měl klub odstavit ze sestavy ve chvíli, kdy se blížilo naplnění klauzule, že vám za určitý počet zápasů bude výrazně navýšený plat?
„Prožil jsem tu takovou zvláštní situaci. Nejdřív jsem pořád hrál, pak jsme v zimě měli soustředění, já onemocněl, ale ne koronavirem... Od začátku únoru začala zase liga, a když jsem se vrátil do formy a cítil se dobře, všechny testy jsem měl super, tak mě trenér úplně přehlížel. Ale úplně. Nebyl jsem v žádných variantách. Čím to bylo, ví asi jen lidi na klubu. Ten bonus nebo opce ve smlouvě byla, ale nevím, jestli to byl ten důvod. V klubu se taky měnilo vedení, trenér, těch otázek je víc.“
I proto se řešilo, že byste v zimě odešel?
„Ano, měl jsem nabídku z Ameriky, přijel za mnou i sportovní ředitel. Ale já tam nechtěl. Měl jsem i nějaké možnosti po Evropě, chtěl jsem buď zůstat v Hajduku a hrát, nebo jít jinam po Evropě, abych byl na očích a případně se třeba dostal na EURO. I Hajduk byl nerozhodný: nevěděli, jestli mě chtějí, nebo mě pustí... Strašně zvláštní situace. Ptalo se mě na to hodně lidí z mého okolí, co se stalo a tak. Nevím, co bude, až se soutěž zase rozběhne, jaké budou další kroky klubu vůči mně. Já se choval ke každému profesionálně a se všemi mám dobrý vztah.“
Jste taky v kontaktu s českými kluby? Nedávno tu proletěla spekulace, že o vás uvažuje Sparta, konkrétně sportovní ředitel Tomáš Rosický .
„Teď momentálně ne, s žádným. Ale ve fotbale jsem se naučil, že nikdy neříkej nikdy. Mám tu smlouvu na tři a půl roku, jsem tu šťastný, i když se teď situace ztížila, ale líbí se mi tady. Věřím tomu, že v příští sezoně bychom mohli být většími konkurenty Dinamu Záhřeb. Ale může se stát úplně všechno.“
Před časem jste intenzivně jednal se Slavií, to už je teď taky passé? Návrat domů, kde jste začínal...
„Jak jsem říkal. Ale zrovna nad tímhle jsem tady v karanténě přemýšlel. Kde mám vlastně domov. Víte, že ani nevím... Kdybych se vrátil do Slavie, fotbalově by to asi bylo domů, začínal jsem tam.“
Vážně nevíte, kde jste doma?
„Je to fakt těžký. V Praze jsem byl naposledy s reprezentací. V Chorvatsku jsem teď pořád, hodně času trávím tady na ostrově, cítím se tu vážně dobře. Velkou část rodiny mám v Bosně... Když se před časem řešilo, za jakou reprezentaci budu hrát, vyřešil jsem si sám v sobě, že jednoznačně za Česko. Cítím, že do fotbalu mě vychovalo, tohle mám vyřešené. Ale ten rodinný život je složitější.“
A to jste ještě nejmenoval Itálii, kde jste strávil nějakých sedm let.
„Jasně, mám tam hodně kamarádů, neustále se tam vracím, bratranec Mladen pořád pracuje v Miláně jako kondiční trenér.“
Sledujete dál, co se děje v AC Milán, ve vašem bývalém klubu? Odchod Zvonimira Bobana z vedení, s čímž nesouhlasí Zlatan Ibrahimovic… A taky chce odejít...
„Je to tam takové střídavé. Přijde mi to podobné jako u nás v Hajduku, taky nám chybí nějaká konstantní výkonnost, výsledky. Měl jsem radost, když Boban přišel do klubu, pak Ibrahimovic, ale ty výsledky... Od příchodu Zlatana a trenéra Stefana Pioliho se to pomalu zvedlo, ovšem jen na chvíli, pak zase zhroucení. Do toho tam Boban už zase není...“
Zjišťoval jste si, co se vlastně stalo, že Bobana propustili?
„Jen co jsem se dočetl, že se nepohodl se šéfem Ivanem Gazidisem. Co tam bylo víc, nebo míň, nevím.“
Tím nastal ale problém, že by AC mohl opustit i Zlatan Ibrahimovic, jemuž se odchod Bobana nelíbí.
„Ibrahimovic toho zažil ve fotbale dost, byl v nejlepších klubech světa, tak asi tuší, jak by ten klub měl pracovat. A když vidí, jak to tam ne úplně funguje, tak tomu přestane věřit a prostě půjde pryč. Je to pořád dokola, za pět let už je tam asi třetí vedení, prezidenti, sportovní ředitelé, trenéři se točí.“
A celkově, trápí vás stav, v jakém se teď země nachází?
„Hodně mě to mrzí. Když byly dva tři dny volno, vždycky jsem letěl do Milána nebo Říma za kamarády. Přál bych si, aby se lidi zase rádi vraceli do Itálie, jedli jejich výborné jídlo, dívali se na jejich úžasnou kulturu.“
Nebojíte se o bratrance Mladena?
„On naštěstí včas odjel, na poslední chvíli se sbalil a odletěl domů do Bosny, teď je tam na vesnici. Musel být jen dva týdny v karanténě, aby se vidělo. Teď se o něj nebojím. To spíš o tátu (Radoja, zároveň Stefanův manažer), který je teď v Praze. Nedávno jsme si takhle ve třech volali, Mladen si z táty dělal srandu, že může chodit nakupovat od osmi do desíti. Já to pochopil až druhý den, vždyť táta už je vlastně důchodce. (smích) To je teď vlastně moje jediná starost, jinak si nemám na co stěžovat.“
Už patří do té rizikové skupiny, že?
„No jo. Ale má Rachelu, jeho paní, která se o něj moc hezky stará, pomáhá mu, jinak by byl úplně ztracenej. Jo a taky mi tu samozřejmě chybí přítelkyně.“
Kde ji máte?
„V Praze. Daleko.“
Takže Češka?
„Ne ne, Ukrajinka. Bydlí v Praze dlouho.“
Takže kosmopolita se vším všudy.
„No jo. Chybí mi. Kdyby svět fungoval normálně, nebyl by to žádný problém v pohodě to zvládáme. Ale teď se neví, co kdy a jak. To je problém.“
Dnešní vydání deníku Sport kupujte na iKiosek.cz ZDE>>>
