TOP 10: Ledecká, Tarzan a další hvězdy olympiád, kterým jeden sport nestačil

Pchojngčchang 2018 – Sjezdové lyžování, Snowboarding

Obrovský příběh posledních olympijských her měla na svědomí Češka. Ester Ledecká v Koreji nejdřív šokovala svět, když ovládla lyžařský super-G, navíc s vysokým startovním číslem 26. Jejímu triumfu předloni v únoru nevěřil nikdo, zpočátku ani ona sama. O pár dní později potvrdila roli favoritky i na snowboardu v paralelním obřím slalomu.

Sněžná obojživelnice se od té doby věnuje lyžování pořád víc a v prosinci 2019 vyhrála i svůj první závod Světového poháru ve sjezdu. Na „prkně“ přitom dál patří mezi absolutní špičku.

Ester Ledecká a její dvě zlaté medaile z olympiády v Pchjongčchangu • Foto Barbora Reichová / Sport

Sarajevo 1984, Calgary 1988, 1992 Albertville - rychlobruslení

Soul 1988 – dráhová cyklistika

Východoněmecká rychlobruslařka získala své první zlato už v roce 1984 v Sarajevu ještě pod dívčím jménem Rothenburgerová, největší štěstí ale zažila o čtyři roky později. V únoru zářila v Calgary, kde na rychlých nožích ovládla kilometrovou trať a na pětistovce získala stříbro.

V září pak dorazila do Koreje jako cyklistka a ve sprintu na dráze dojela druhá. Do toho si v tom samém roce vzala svého trenéra Ernsta Ludinga, co víc si přát?

Snad jen další olympijskou medaili. A proto získala ještě rychlobruslařský bronz v Albertville 1992.

Christa Ludingová zažila skvělý rok 1988 • Foto Wikipedia

Melbourne 1956, Řím 1960, Tokio 1954 – veslování

Montreal 1976 - jachting 

Conn Francis Findlay byl obrovskou veslařskou hvězdou nejdřív v rodné Kalifornii, pak v celých Spojených státech. V letech 1956, 1960 a 1964 získal na olympijských hrách na dvojce s kormidelníkem dvě zlaté a jednu bronzovou medaili, navíc pokaždé s jiným parťákem.

Po čtyřicítce se zdokonalil ve své vášni v jachtingu tak, že s Dennisem Connerem vytvořil olympijskou posádku ve třídě Tempest a ve 46 letech z toho byl další bronz.

Findlay se ještě před několika lety aktivně zúčastnil veslařských závodů, na kterých působil jako rozhodčí, stále žije v milované Kalifornii a na konci dubna oslaví devadesátku.

Conn Findley (vepředu) získal olympijské medaile ve veslování i jachtingu • Foto worldrowing.com

Atény 2004, Londýn 2012 – atletika

Soči 2014 – boby

Někteří lidi, ani po zhlédnutí Kokosů na sněhu, nevěří, že ze sprinterů mohou být dobří bobisté. Důkazem opaku je drobná Američanka, která na začátku nového tisíciletí zářila ve sprintech.

V Aténách 2004 skončila těsně druhá na stovce a byla i u týmového zklamání štafety, když nezvládla předávku s Marion Jonesovou. Chuť si spravila o osm let později v Londýně, kde byla součástí zlaté štafety, byť finále neběžela.

Po konci atletické kariéry se začala soustředit na ledové koryto tak úspěšně, že se stala součástí ženského dvojbobu pro Soči 2014 s Elanou Myeyrsovou. V prvním kole spolu zajely dokonce traťový rekord, další tři jízdy se jim podařily o něco méně a americká dvojice se propadla na druhé místo za Kanaďanky.

Lauryn Williamsová byla skvělou sprinterkou i bobistkou • Foto Profimedia

Atlanta 1996 – silniční cyklistika

Salt Lake City 2002, Turín 2006, Vancouver 2010 – rychlobruslení

Zatímco Martině Sáblíkové účast na letních olympijských hrách těsně unikla, jedna z jejích hlavních soupeřek přešla na led právě z doplňkových sportů české hvězdy.

Clara Hughesová byla skvělou cyklistkou, což nejvíc ukázala v Atlantě, kde získala dvě bronzové medaile, jak v individuálním závodě, tak v časovce. Pak začala závodně bruslit. V Salt Lake City 2002 získala bronz na pětikilometrové trati, o čtyři roky později ovládla olympiádu v Turíně. 18letá Sáblíková tehdy skončila těsně pod stupni vítězů.

O čtyři roky později ve Vancouveru už Češka vládla a Kanaďance nadělila na pěti kilometrech skoro pět vteřin, i tak to ve 37 letech stačilo na bronz.

Po konci kariéry Hughesová přiznala dopingový škraloup. Přiznala, že v polovině 90. let měla pozitivní test na efedrin, i když se dušovala, že neví, jak se do jejího těla dostal. Výsledky jí ale zůstaly.

Clara Hughesová byla soupeřkou Martiny Sáblíkové na dlouhých tratích • Foto Barbora Reichová/Sport

Atény 2004 – veslování

Pekign 2008 -  cyklistika

Dcera Angličanky a Španěla prokazovala obrovský talent v různých sportech, takže už v době vysokoškolských studií byla sportovkyní na plný úvazek. Jako veslařka získala coby členka britské ženské čtyřky stříbro na olympijských hrát v Aténách, o rok později ve stejné posádce vyhrála mistrovství světa.

Daní za úspěch byly problémy se zády, takže ve 25 letech musela ukončit veslařskou kariéru a naplno se vrhla na kolo, obrovské pokroky dělala hlavně na dráze a v roce 2008 se stala první Britkou, která soutěžila na olympijských hrách v různých sportech. A rovnou vyhrála individuální stíhačku.

Zdravotní problémy ji ale pronásledovaly dál a donutily ji k těžkému rozhodnutí – vzdát se účasti na domácích hrách v Londýně. V závěru aktivní kariéry zkoušela ještě další sport – dlouhý triatlon.

Rebecca Romerová má olympijskou medaili ze dvou disciplín. A zkoušel a třetí • Foto Profimedia

Mexiko City 1968 – plavání

Montreal 1976 a Moskva 1980 – házená

První žena, která získala medaile z letních her v různých sportech, byla z Východního Německa. Roswitha Krauseová s tím začala ještě jako teenagerka, když byla součástí stříbrné ženské štafety na 4x100 metrů volný způsob.

Jenže po návratu do Německa jí lékař doporučil, aby posílila svá ramena, třeba hraním házené. Míčový sport jí učaroval tak, že skončila s plaváním a o pět let později už byla součástí reprezentace, se kterou vybojovala dvě olympijské medaile, stříbro v Montrealu a bronz v Moskvě. Mezitím získala i dvě zlaté na mistrovství světa, to druhé hostilo v roce 1978 Československo.

Roswitha Krause po sportovní kariéře učí na univerzitě v Berlíně • Foto Profimedia

Antverpy 1920 – box

Lake Placid 1932 - boby

Edward Patrick Francis Eagan se sice v roce 1897 narodil do chudé železničářské rodiny, přesto se stal jednou z největších amerických osobností první poloviny 20. století. A to nejen díky sportu.

Ještě jako náctiletý bojoval v první světové válce. Když se vrátil z Evropy, dostal se na Yaleovu univerzitu a byl čím dál lepší boxer. Až tak dobrý, že vyhrál amatérské mistrovství USA a v roce 1920 i olympiádu v Antverpách.

Pak se dál věnoval studiu. Na Harvardu vystudoval právo a byl i v Oxfordu. Už jako uznávaný newyorský právník se dostal do posádky amerického čtyřbobu na zimní hry v Lake Placid. A tam se stal prvním mužem, který vyhrál zimní i letní olympiádu.

Jak pokračovala divoká první polovina 20. století, táhla sebou i Eddieho Eagana. Dvojnásobný olympijský vítěz narukoval i do druhé světové, nasbíral několik vojenských vyznamenání a dosáhl hodnosti plukovníka.

Eddie Eagan (vlevo) toho během první poloviny 20. století zvládl opravdu hodně • Foto bleacherreport.com

Chamonix 1924 – skoky na lyžích

Berlín 1936 – jachting

Nor byl jedním z průkopníků skoku na lyžích, patří dokonce mezi vynálezce „Kongsberger stylu“, se kterým se stal prvním olympijským vítězem ve svém sportu, když v Chamonix předvedl dva skoky dlouhé 49 metrů.

Mohl vyhrát i ve Svatém Mořici v roce 1928. Po prvním kole byli na stupních vítězů tři Norové a Thams mezi nimi, pak se ale strhla dlouhá diskuze o povolení větší nájezdové rychlosti. Švýcaři dosáhli svého a jezdilo se maximální rychlostí, jenže Alf Andresen a Sigmund Ruud se během nájezdu vzpřímili a zpomalili. I tak jim skoky přes 60 metrů zajistily první dvě místa.

Jenže Thams se nechal vyhecovat. Přikrčil se a letěl na tu dobu neuvěřitelných 73 metrů. Šlo by o světový rekord, kdyby pod můstkem nespadl tak, že ho museli odvézt do nemocnice. „Aspoň jsem jim ukázal, že nejsme zbabělci,“ prohlásil. Skončil osmadvacátý a olympijský bronz získal Čechoslovák Rudolf Burkert.

Další sportovní výzva pro Nora měla přijít o osm let později. V předválečném Berlíně byl členem posádky osmimetrové jachty, se kterou získal stříbro i na letních hrách.

Jacob Tullin Thams byl prvním olympijským vítězem ve skocích na lyžích • Foto Wikipedia

Paříž 1924 a Amsterdam 1928 – plavání

Paříž 1924 – vodní pólo

Velkou skupinu sportovců, kteří získali medaile v různých disciplínách, tvoří plavci, kteří v prvních desetiletích novodobé olympijské historie hráli i vodní pólo. Tím nejslavnějším je János Weissmuller, kterého ale mnohem víc lidí zná jako Johnnyho. A možná ještě víc jako Tarzana.

Narodil se v maďarské části Rakouska-Uherska, ale jeho rodiče s ročním Jánosem emigrovali do Ameriky. V dětství prodělal obrnu a právě v tu dobu ho doktoři poslali plavat. Naučil se to tak dobře, že začal vyhrávat menší závody a nakonec i americké šampionáty.

Aby mohl být členem amerického týmu, použil datum narození svého mladšího bratra, který už se narodil v USA. Podvod se Americe bohatě vyplatil, Weissmuller získal tři plavecká zlata a do historie vstoupil jako člen bronzového týmu vodních pólistů. Další dvě zlata, tentokrát už jen z plavání, získal v Amsterdamu 1928. Údajně nebyl ve své závodní kariéře ani jednou poražen a vytvořil 67 světových rekordů.

Po skončení kariéry se uchytil jako model a herec. Ve 30. letech ho celá Amerika znala jako Tarzana, syna divočiny. V této roli natočil celkem 12 filmů až do roku 1948.

Johnny Weissmuller překonal 67 světových rekordů • Foto sport

V olympijské historii je celkem 82 sportovců, kteří mají medaile z různých sportů, často jde ale o příbuzná odvětví. Třeba američtí plavci na domácích hrách v St. Louis 1904 dali dohromady velmi dobrý tým vodního póla. Běžci nebo skokani na lyžích byli velmi dobrými sdruženáři nebo francoužští ragbisté v Paříží 1900 byli evidentně velmi dobří v přetahování lanem. Ano, i to byl olympijský sport. 

Pro výběr jsme zvolili sportovce, kteří si aspoň na první pohled vybrali odlišné disciplíny. Výjimkou je plavec/vodní pólista Johnny Weissmuller, který je mezi olympijskými univerzály s šesti medailemi nejúspěšnější.