RECENZE: Na cestě k Shakespearovi – a zpět. Joskovy překlady klasika jsou virtuózní řemeslo

Jejich překlady však stále ještě našim divadelním scénám bezkonkurenčně dominují. Joskova překladatelská „suma“ Na cestě k Shakespearovi, reflexe jeho celoživotního zápolení s odkazem největšího dramatika, vyšla na sklonku minulého roku editorskou péčí jeho dcery Zuzany v nakladatelství KANT/AMU.

Nesrozumitelná replika se stává šumem

Měla jsem to štěstí, že jsem v počátcích svého působení ve vydavatelství DILIA v polovině 80. let připravovala rozmnoženiny prvních shakespearovských překladů tehdy v podstatě rovněž mladých překladatelů – Joskova Romea a Julii a Sen noci svatojánské Martina Hilského. Už tehdy bylo jasné, že v nich česká shakespearovská interpretace získává nové koryfeje s vyhraněným názorem na to, jak Shakespeara nejen tlumočit, ale také přiblížit současným generacím včetně té nejmladší. Josek a Hilský ve svých počátcích byli odpovědí na Suchařípova Čechova a např. Fröhlichova Ibsena, na snahu těchto překladatelů interpretovat velké dramatiky maximálně srozumitelně, s minimálním přihlédnutím k dobovému a místnímu koloritu, včetně jazykových a literárních manýr.

Jiří Josek zůstal ve své metodě vždy důsledný: „Nevěřím totiž tomu, že co je nesrozumitelné, je poetické, zvlášť v případě divadelní hry, u které nesrozumitelná replika jako by neexistovala, stává se šumem, který divák nemá šanci vstřebat.“ Srozumitelnost u Joska neznamená zploštění básnických kvalit. Připomeňme si, že vedle Shakespearových Sonetů patří k jeho úspěchům takové poklady moderního českého překladu, jako jsou jeho Ginsberg, Kerouacovo Na cestě či Saroyanův Tracyho tygr.

Josek byl sice vzděláním filolog, jeho vztah k divadlu byl však hluboký a vlastně geneticky podmíněný. Rodinné kořeny mu také dodaly odvahu k v českém kontextu ojedinělému kroku od překladatelského stolu k režijnímu pultu. (Stihl připravit i pět inscenací vlastních překladů Shakespearových her.) Byl to však zřejmě krok logický. Překladatel, aby dostál zmíněnému požadavku srozumitelnosti, musí být v duchu nejen hercem, interpretujícím každou repliku překládaného textu (jak si všiml už Levý), ale i režisérem hledajícím a vyjadřujícím jeho tematické souvislosti. A samozřejmě dramaturgem: Každou hru, kterou ve vlastním překladu publikoval ve svém nakladatelství Romeo jako zrcadlové vydání, vybavil vždy nesmírně hutnou, výstižnou, fundovanou a přitom čtenářsky přístupnou předmluvou.

Inspekce do pitevny

V knize Na cestě k Shakespearovi, vycházející z autorovy habilitační práce, Josek sumarizuje jak svou zkušenost překladatele, tak praxi pedagoga v Ústavu translatologie FF UK, a to s ohromnou schopností zhuštěně formulovat zásady překladatelské práce (a umění) v kontextu jazyka, doby a divadelní estetiky. Může sloužit jako stručné dějiny českého shakespearovského překladu, domýšlející průkopnické dílo Otokara Fischera a Jiřího Levého. Kromě již výše zmíněného autorova kréda (důraz na hledisko srozumitelnosti překladu) zde nalezneme opět výstižný a místy zábavný přehled problémů, s nimiž se překladatel Shakespeara potýká (anachronická divadelní gesta, nepřeberné množství konkrétních i abstraktních významů některých základních anglických výrazů, proslulé Shakespearovy slovní hříčky apod.).

Josek pak hlavně předkládá obsáhlé názorné příklady překladatelských řešení, vybraných napříč generacemi české překladatelské tradice. Nahlédnutí do vlastní překladatelské kuchyně předchází vždy inspekce do pitevny, v nichž jsou důkladně zkoumána a hodnocena řešení konkrétních problémů z pera předchůdců od Malého a Kolára až k Bejblíkovi – a samozřejmě Hilskému. Některé zde uvedené příklady srovnávaných pasáží nutí laika mimoděk k úžasu nad obtížností překladatelských úkolů a poučenějšího čtenáře k obdivu: překládání Shakespeara je možno bez váhání i dnes přiřadit k vrcholným výkonům soudobého českého písemnictví.

Zajímavým doplňkem knížky je její poslední část, věnovaná Shakespearovu dílu v dabingu a v tvorbě titulků, což byla Joskova doména. V jeho podání šlo o virtuózní řemeslo, vítězství poezie nad omezeními formy.