V 83 letech zemřela Jitka Borkovcová. Rozhlasová zvukařka se podílela i na protiokupačním vysílání
Zemřela mistryně zvuku a dlouholetá pracovnice rozhlasu Jitka Borkovcová, bylo jí 83 let. Informaci Radiožurnálu potvrdila rodina. Do Československého rozhlasu nastoupila v roce 1955 jako technická redaktorka a zvukařka. Podílela se na protiokupačním vysílání v srpnu 1968. V rozhlase učila začínající kolegy a podílela se na přípravě rozhlasových her.
Borkovcová se narodila 18. prosince 1936 v Praze. Válku strávila částečně u příbuzných na venkově, po osvobození nadále žila s rodiči v Praze. Její otec byl dopravní strážník, později pracoval jako vrchní strážmistr SNB. Protože ale nevstoupil do strany, přišel v roce 1948 o místo a musel se živit jako dělník. Jitka přesto směla vystudovat gymnázium – později však kvůli otci nedostala povolení nastoupit na vysokou školu. Díky příbuzným začala v roce 1955 pracovat jako technička v Československém rozhlase, kde zažila i srpnovou okupaci v roce 1968.
Projekt Českého rozhlasu k srpnu 1968 získal cenu Prix Europa. Rekonstrukce osudné noci porazila i BBC
Číst článek
„Byli tam Rusáci a já chodila nosit zprávy ze směny. Ten den se do rána vysílalo ze Studia 7, pak už se to ale celé zabalilo a vysílalo se z různých poboček,“ vzpomínala pro Paměť národa na srpnové události roku 1968 v budově rozhlasu na pražských Vinohradech. V letech normalizace se Borkovcová v rozhlase věnovala rozvoji stereofonního vysílání, spolupracovala s režisérem Jiřím Horčičkou a podílela se na jeho mimořádných rozhlasových hrách z té doby.
‚Přísná i laskavá‘
„Jitka byla výjimečná v tom, že byla velice přísná. Zároveň ale byla k elévům a ke svým spolupracovníkům velice laskavá, tyhle dvě věci se v ní snoubily. Jako zvukař byla nesmírně šikovná – vybral si ji režisér Jiří Horčička na ty obtížné věci, jako byl třeba Tichý Don. Líbilo se mi na ní, že když se Český rozhlas vrhnul na stereofonní vysílání, její specialitou bylo mluvené slovo, tak všechno zvládla a její věci jsou dodnes nádherné,“ vzpomíná na Borkovcovou její dlouholetý spolupracovník Tomáš Zikmund, lektor oddělení elévů a zvukař Českého rozhlasu.
Rádio Retro Zlatý fond zažene chmury archivními poklady. Zazní i hlasy prvorepublikových hvězd
Číst článek
Její přístup k rozhlasovým hrám byl podle něj také přísný. „Dělal jsem zvukaře v ranku symfonické hudby, ale do činoher byla zapotřebí hudba scénická. Občas jsem ji pro ni točil. Někdy jsem jí i dával rady a ona zase mně při natáčení slovesných pořadů. Byla precizní a neuhnula od problému, dokud ho nevyřešila k obrazu svému.“
Zikmund připojil i jednu osobní vzpomínku. „Dělali jsme společně lektory v oddělení elévů. Jitka si vždycky přinesla oběd a kolem jedné hodiny jsme si sedli. Jednou mi řekla: ‚Tak mi Maruška přinesla natočenou reportáž. Byla moc hezká, ale já jsem jí to nemohla říct. Musela jsem jí vynadat, že to měla špatné.‘ Měla zvláštní humor, ale bylo to ku prospěchu věcí, co natáčely ‚děti‘, jak jsme elévům říkali. Myslím, že ji měli rádi. Ona je milovala.“
