Vychází Mše tam v dálce. Báseň do zákopů se hodí i do časů pandemie

Klasik francouzské literatury Paul Claudel napsal svou Mši tam v dálce (v originále La messe là–bas) v roce 1917 v Rio De Janeiru, kde v té době působil jako diplomat. „Báseň je básnickým vyznáním křesťanské víry v temné době první světové války. Vojáci v zákopech, daleko od domova, byli vzdáleni možnosti být přítomni bohoslužeb,“ popisuje autor překladu Vladimír Sattran.

„I naše současné týdny, provázené strachem z pandemie, lidem ztěžují být přítomni živé mše. A právě v tom nám jsou Claudelova slova blízká, i když byla psána v daleko strašnějších letech válečných. Mše tam v dálce může i v nás vzbuzovat touhu vrátit se do blízkosti věřících přátel a znovu žít ve skutečném, ne jen virtuálním společenství lidí,“ uvažuje nad aktuálností básně Sattran, který se k dílu Paula Claudela dostal během pobytu na pařížské Vysoké škole báňské v letech 1968 až 1971.

„Claudelova náboženská poezie se v té době v Čechách vůbec netěšila přízni marxistické ideologie. Na význam francouzských katolických básníků mě upozornil Mons. Jindřich Parolek, tehdejší představitel českého katolického exilu, který pracoval na gymnáziu ve Fontainebleau a v neděli sloužil české mše v Paříži v Rue de Bac,“ vzpomíná autor překladu, který se tehdy v Paříži zabýval matematickou geologií.

Poezie Paula Claudela jej oslovila „specifickým skloubením volného verše s verši kouzelných rýmů“. „Báseň navíc obsahovala vzpomínku na Rimbauda, který byl pro Claudela geniálním básníkem; věnoval mu několik úvah a miloval jeho ‚alchymii slova‘ (alchimie du verbe…). Rimbaud patří jistě ke geniálním básníkům!“ dodává Sattran, který báseň přeložil už během svého tehdejšího pařížského pobytu.

Bylo to v Praze?

„Když jsem Claudela překládal, moje čeština se opírala o starší, dnes už ‚klasické‘ básníky. Claudel ovládal obdivuhodně francouzštinu začátku 20. století, od níž je současná literární francouzština už dost vzdálená,“ přibližuje Sattran a dodává, že čeští katoličtí básníci jako Jan Zahradníček, Václav Renč či Bohuslav Reynek Paula Claudela znali a jeho dílo je ovlivnilo stejně jako většina francouzské poezie. „Volný rým u Holana nebo poslední básně Seifertovy,“ naznačuje autor, kde třeba Francouzi české básníky inspirovali.

Sám Claudel má navíc zajímavou vazbu na naši zemi, v letech 1909 až 1910 působil jako diplomat v Praze. „Bylo to v Praze, uprostřed zlatého smíchu jednoho z krásných rokokových kostelů, kde jako hejna ptáků se všude usadily zástupy andělů?“ zazní proto přímo v básni.

Sattranův překlad, který je vůbec prvním kompletním českým překladem této Claudelovy básně, se k publikaci dostává až nyní. Vydává jej nakladatelství Kopp.

Vladimír Sattran RNDr. Ing. Vladimír Sattran, CSc. (*1930) je spoluautorem francouzské knihy Traité d'informatique géologique, která byla průkopníkem matematických a počítačových metod v geologii. Pracoval v Maroku, Sýrii, Iráku; nejdéle však působil v Burkině Faso jako vedoucí projektů OSN v letech 1981-1988. Publikoval více než stovku vědeckých prací. V letech 1990–1991 byl ředitelem Českého geologického ústavu. V roce 1994 byl jmenován velvyslancem České republiky v Maroku, kde působil do roku 1999. Je autorem mnoha knih, mimo jiné U pramenů Volty, Vzpomínky z Café Barrande, Hora Gimo, Převratné doby, Marocké povídky či třeba Pošumavská boží muka.