Diktátoři jsou velmi specifická sorta. Vedle diktátorů jsou to také sérioví vrazi, přičemž obě sorty spolu vlastně úzce souvisí. Připadá mně neskutečné, že někomu může hrábnout natolik, že začne ve velkém vraždit, případně požírat svoje oběti. U diktátorů zase to, jak můžou být přes všechny ty nesmysly a zvěrstva, která páchají, stále v čele států a užívat si luxusu na úkor téměř všech ostatních obyvatel, s výjimkou rodinných příslušníků a nejbližších spolupracovníků. Rozhodně to souvisí se strachem a svým způsobem i pohodlností – nepovstanu, protože co kdyby mě chytli a zlikvidovali i rodinu. Nebo k tomu ani nemám důvod, když se mě některé restrikce a zločinecké postupy přímo úzce nedotýkají a ani mě neohrožují, když se nemíchám do politiky.

Proto jsme tady měli čtyřicet roků komunisty. Proto mohla v Jihoafrické republice relativní hrstka bělochů utiskovat během apartheidu několikanásobně vyšší počet černochů, které – až na pár výjimek v čele s Nelsonem Mandelou – nikdy nenapadlo využít početní převahy a pokusit se s tím něco udělat. Právě Afrika jest z diktátorského pohledu (spolu s Jižní Amerikou) nejzajímavější. Obecně se nejvíce mluvilo a mluví o Hitlerovi, Leninovi, Stalinovi, Mussollinim, Castrovi, Francovi a Kimech v Severní Koreji, ale diktátoři z „Černého kontinentu“ zůstávají povětšinou ve světě neznámí. Přitom se v některých ohledech uvedeným jménům vyrovnají.

Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, Mobutu Sese Seko, Jean-Bédel Bokassa, Charles Taylor a především právě Idi Amin, během jehož vlády mizeli odpůrci ve velkém. Přitom na počátku byla možná opravdu snaha o to učinit z Ugandy lepší zemi po nepřesvědčivém vládnutí Miltona Oboteho. Jenže jakmile se přičichne k moci a k penězům, není snadné odolat pokušení nemít ze všeho především sám největší prospěch. A když se k tomu přičte nebetyčné ego, může to ve finále dopadnout nedobře jak pro danou zemi, tak pro jejího totalitního vůdce.

 










 

Hlavním hrdinou Posledního skotského krále však není Idi Amin, který za války sloužil s britskými vojáky a nejvíce si oblíbil Skoty, nýbrž jistý Nicholas Garrigan, jehož předobrazem byl voják a poradce Bob Astles. Nicholas, kterého rovněž výtečně zahrál James McAvoy, pochází z Edinburgu a právě vystudoval lékařství. Teď se chystá do světa na zkušenou. I roztočí glóbus a naslepo prstem ukáže na … Kanadu! Tahle volba se mu nezamlouvá, takže se spokojí až s tou druhou – poletí pomáhat do Ugandy. Nevybral si nejideálnější dobu, protože cestou do zapadlé vesnice, kde místní stále preferují z větší části schopnosti šamana před moderní medicínou, potká tanky a vojáky (a taky vosouloží černošku), kteří právě provádějí puč.

Na pár sekund spatří z busu také samotného Idiho Amina, který se po návštěvě vesnice zraní. Nicholas mu pomůže, a taky zastřelí krávu, která ho rozptyluje. Všichni jsou šokovaní, ale později se díky tomu stane prezidentovým lékařem. Kolegyně Sarah jej od toho zrazuje, nicméně jakožto zjevný fanda do politiky a de facto Aminův stoupenec, cestu do Kampaly neodmítne. Kdyby odmítnul, těžkou soudit, co by se mohlo stát. Ačkoli i během poradcování se jako jediný nezdráhá Aminovi upřímně říct, co si myslí. Ne, opravdu není potřeba zběsilá akce k tomu, aby se napětí dalo krájet.

Vztah diktátora a jeho doktora se postupně mění. Nicholas nevěří, co ostatní říkají a nadále za prezidentem stojí. Dokonce natolik, že se to neobejde v podstatě bez donášení. K němu se chová slušně, užívá si párty i dary. A pak začne postupně přituhovat. Přitom nelze opomenout důležitost vedlejších postav, ztvárněných Davidem Oyelowem (Nicholasův předchůdce doktor Njunju), Stephenem Rwangyezim (ministr Wasswa), Simonem McBurneyem (britský pozorovatel Stone), Kerry Washington (Kay Amin – vůdcova druhá žena) … Dokonce i postava lékařky v podání Gillian Anderson nakonec má určitý oblouk.

Aby ne, když Peter Morgan je vynikající scenárista. Ve své tvorbě se zaměřuje na skutečné osoby a události, nicméně zároveň k nim dotváří vlastní uměleckou licenci. Tohle spojení faktu a fikce bývá hodně ošemetné, nicméně v jeho podání funguje – viz také Královna, Jindřich VIII., Králova přízeň, Rivalové, The Crown. Ani v Posledním skotském králi není obtížné vysledovat, co se tak, jak je to zobrazeno, mohlo odehrát, a co bylo upraveno pro účely dramatizace. Ale pořád se pohybujeme v rovině maximální uvěřitelnosti a přirozeného vývoje. Vše souvisí s představenými charaktery postav, přičemž k té uvěřitelnosti postačí i jedna krátká scéna s podobným obsahem, k jakému dojde později v mnohem větší míře (např. Nicholasova očividná slabost pro černošky).

 

Z druhé poloviny jde však zásluha úspěchu Posledního skotského krále za režisérem Kevinem Macdonaldem. Ten vyšel z dokumentárního prostředí. Konkrétně práci na tomto celovečerním hraném debutu mu zajistil projekt Pád do ticha. Později ještě natočil rovněž vynikající drama Na odstřel a slušného Orla deváté legie. Teprve potom si reputaci dosti pošpinil tituly Budoucnost nejistá a Černé moře. V každém případě Poslední skotský král získává díky té občasné dokumentárnosti ještě další rozměr a některé záběry se proto z paměti jen tak nevymažou.

Poslední skotský král je film, který jsem poprvé viděl před více než deseti rokama. Tehdy se mně líbil hodně, ale teď ještě o něco víc (až na to osvětlení, které však souvisí s tou dokumentárností), protože jsem četl knihu Jak se stát diktátorem a protože vím, co se stalo v roce 1976 v Entebbe. Díky tomu vlastně nevadí, že chybí časové údaje o tom, v jakém roce se zrovna nacházíme, což je teď strašně moderní. Ale co by byl tenhle film bez Foresta Whitakera? Brilantně dokázal vystihnout Aminovu osobnost – hrůzu nahánějící Řezník z Kampaly (viz letiště) versus obratný, přátelský řečník, který si dokázal snadno získat lidi na svou stranu (viz tisková konference). Jasně, složitě se to určuje, ale tenhle herecký výkon podle mě patří do TOP 10 těch úplně nejlepších, jaké jsme v historii kinematografie mohli vidět! Fakt, že skutečný Idi Amin umřel v saudskoarabském exilu dva roky před začátkem natáčení Posledního skotského krále v roce 2005, a přesto si spousta lidí v Ugandě myslela, že se vrátil, budiž toho jasným důkazem. (Teď nechme stranou to, že s gramotností a se vzděláním to není v Africe zrovna valné.)

P.S.: DVD i Blu-ray disky obsahují pozoruhodné bonusové materiály!

FOTO: cinema.de