Pozitivně naladěný a aktivní člověk je pro virus nevhodným cílem – rozhovor s biochemikem Markem Cebecauerem o SARS-CoV-2, testování virů a jejich chování.

Na podrobnější informace o testech na koronavirus SARS-CoV-2, rozdíl mezi SARS-CoV a SARS-CoV-2 a další informace k současné epidemii se ptáme biochemika Mgr. Marka Cebecauera Ph.D..

Slovo úvodem?

Ještě před tím, než začnu odpovídat na vaše otázky, zdůrazním pravděpodobně opakovanou radu, že je velmi důležité se v případě podobných epidemii udržovat v dobré kondici a hlavně v dobré náladě. Snažit se systematicky se vyhýbat stresu (jakkoliv je to za současných okolností obtížné), neřešit méně důležité problémy. Pozitivně naladěný organismus, který má dostatek aktivity a nenechá se jen tak něčím rozhodit, je pro všechny viry nevhodným cílem a v případě nového viru SARS-CoV-2 mám dojem, že jde už i do jisté míry o potvrzený fakt.

Dále bych rád zdůraznil, že plně podporuji počáteční tvrdá protiepidemická opatření, která podle mého názoru přišla včas - ani příliš brzy, ani pozdě. Nejsem politický podporovatel této vlády, ale vzhledem k našim minimálním informacím o tomto viru bylo třeba reagovat rychle a razantně. Gratuluji také lidem, kteří v této zemi urychleně zavedli nošení roušek, což zásadně zpomalilo šíření nákazy. V současné době je již společnost připravena odolávat silnější epidemii, což na počátku rozhodně nebyla.

Jaké testy na COVID-19 se aktuálně používají a jaká je jejich spolehlivost?
Používají se dva typy testů.

Jeden typ se zaměřuje na genetickou informaci viru (RNA - ribonukleová kyselina), ten druhý na protilátkovou odpověď infikovaného člověka. Tyto dva typy testů se zásadně liší.

V případě testu na RNA (genetický test) je možno testovat samotnou přítomnost viru v organismu testovaného člověka. Záleží pouze na tom, zda se virus ve výtěru vyskytuje. Citlivost těchto metod je poměrně vysoká.

Testy zaměřené na přítomnost protilátek nás informují o imunitní odpovědi člověka na virus, který se do jeho těla dostal. Tato druhá metoda tedy identifikuje ty, kdo si již s virem do jisté míry poradili a jejichž organismus se již začal bránit pomocí imunitního systému. Informaci o protilátkách je možné získat až po nějakém čase od momentu, kdy se virus do těla dostal - řekněme za 10-14 dní. Tato metoda je vhodná pro zjištění promoření obyvatelstva. Ten, kdo byl virem infikován a je schopen se imunitním systémem ubránit, by mohl fungovat jako ochrana pro ty, kteří jsou infekcí ohroženi.
Podstata testu na protilátky (imunologický test) spočívá v ověření reakce protilátek ze vzorku (krve) na dodání viru (nebo jeho části). Pokud protilátka zareaguje, dárce vzorku je proti viru pravděpodobně aktuálně chráněn. Test vlastně nemusí být schopen rozlišit, jaká konkrétní protilátka zareagovala (a zda skutečně vznikla překonáním nemoci COVID-19). Z vědeckého hlediska je test bez důkladného ověření vlastně tzv. nespecifický, nicméně pro naše dnešní epidemiologické potřeby postačuje.

Spolehlivost testů na nový virus se však zjistí až dlouhodobějším ověřováním a absolutní spolehlivost těchto testů se bude ve vědecké literatuře pravděpodobně diskutovat ještě několik let.

Pravidla od SZÚ (Státní zdravotnický ústav) ze dne 8. dubna 2020 jednoznačně udávají, že do diagnostiky se nyní již zahrnují pouze testy na přítomnost viru (genetické testy). Imunologické testy na přítomnost ochranných protilátek jsou pouze podpůrné a mají se používat výhradně pro vědecké účely (doporučení WHO ze dne 8. 4. 2020). Imunologické testy jsou složitější při zavádění do praxe i na verifikaci jejich specificity.

U doby, kdy má smysl testovat na protilátky, uvádíte 10 - 14 dní po nakažení, v médiích se ale uvádělo minimálně 5 dní. Je obtížné tuto dobu přesně určit? Například člověk s lepší "imunitou" si vyrobí protilátky rychlejí?

Uvádět 5 dní mi připadá odvážné, ale tento termín je uváděn ve spojitosti s minimální dobou, po kterou jsme bez detekovatelných protilátek. Já se raději držím těch 10 dní, kdy by už většina zdravé populace měla mít protilátky v krvi.
Ano, rychlost odpovědi je dána u konkrétního člověka nastavením jeho imunitního systému, ale vliv mají i další fyziologické faktory, jako je „zdravý“ krevní oběh, a celkový stav (i psychický) člověka.

Lze určit obecnou spolehlivost testů na protilátky u viru?
Ano, spolehlivost testů se dá velmi přesně určit. Problémem je, že takové evaluace vyžadují čas a zapojení několika nezávislých ověřovacích laboratoří. Obávám se, že na to v tomto okamžiku není čas. Ale stačilo by mít ověřené biotechnologické firmy, nebo servisní pracoviště, řekněme v rámci EU, od kterých by takové typy testů byly dodávány. V případě urgentní potřeby testů na nový virus by bylo možné vycházet ze spolehlivosti jiných testů, produkovaných těmito ověřenými firmami. Asi to není v dnešní době ještě samozřejmostí, ale takové firmy by měly spadat do strategických rezerv států nebo nadnárodních uskupení.

Jak dlouho zůstávají v těle protilátky? Konkrétně u nemoci COVID-19, případně lze to uvést obecně?
V případě protilátek (imunitní odpovědi pomocí protilátek) proti koronaviru SARS-CoV-2 to není známo. Imunita, která zahrnuje protilátky proti některým známým patogenům, v našem těle zůstává během téměř celého života. V jiných případech je nutné imunitní odpověď obnovovat (např. proti tetanu). Je to velmi komplexní systém a je velmi těžké předpovědět, jak to bude v případě tohoto koronaviru.

Jak časově náročné je vyrobit testy (ať už na protilátky nebo virus), které bychom si mohli ZAKOUPIT v lékárnách a jako laici je správně vyhodnotit?
Nemyslím si, že je rozumné produkovat testy, které by byly určeny pro laickou veřejnost. Numerická interpretace výsledků by sice pro jistou část obyvatelstva nemusela být problém, ale zhodnocení výsledků ve smyslu komplexní klinické situace určitě nespadá do schopností, které většina z nás má (ani já, jako biochemik, nejsem kompetentní klinicky vyhodnocovat naměřená data). Kromě toho tyto testy vyžadují kalibrované a verifikovány přístroje, aby bylo možné zajistit věrohodnost testů. O ekonomické neadekvátnosti takových individuálních testů ani nemluvě.

Ví se, jaké počasí / podnebí SARS-CoV-2 škodí či prospívá? Očekáváme se u nás úbytek nakažených např. s příchodem léta a naopak nárůst s příchodem podzimu?
Asi bych měl správně odpovědět, že se to neví. Těch informací je zatím málo na to, abychom mohli dělat nějaké závěry. Existují však jisté paralely s jinými viry a krátkodobé poznatky ze zemí subtropického pásma, které naznačují, že (podobně jako u viru chřipky) by mělo dojít ke zmírnění epidemie virem SARS-Cov-2. Nemusí to být primárně způsobené teplotou, ale v letních měsících jsou lidé celkově zdravější, ať už z důvodu většího vlivu slunce na náš organismus, dostupnějších sportovních aktivit, nebo snížení hustoty obyvatel např. v hromadné dopravě během letních prázdnin. Je však i dost pravděpodobné, že pokud se nám nepodaří dostatečně promořit obyvatelstvo během letních měsíců, může na podzim opět dojít k nárůstu infikovaných.

Testují se těžké případy COVID-19 i na další nemoci (chřipka, další zánětlivá onemocnění), tj. je nějakým způsobem jasné, co je "nejzávažnější" problém?
To je otázka pro ty, kteří se věnují léčbě nakažených pacientů. Předpokládám, že na testování dalších virů, nebo jiných faktorů přispívajících k onemocnění SARS-CoV-2 pozitivních pacientů není čas, resp. prostor. U některých dlouhodobě nemocných lidí je možné, že jsou informace o koinfekci dostupné, ale v případě většiny pacientů by mě to překvapilo. Zvýšenou mortalitu během současné epidemie koronavirus SARS-CoV-2 bude možné potvrdit až zpětně při vyhodnocení dat o úmrtnosti za březen nebo duben v minulých letech a nyní. Je však nutné si uvědomit, že pokud se úmrtnost lidí s prokázanou přítomností SARS-CoV-2 zásadně v ČR nezvýší, je možné, že nárůst mortality nebude možné vůbec statisticky vyhodnotit. Na druhou stranu bych si určitě přál, aby to tak zůstalo.
K tomu je důležité dodat, že i u mnoha běžných úmrtí je velmi těžké rozhodnout, co bylo přímou příčinou smrti.

Jakým způsobem zmizel SARS a MARS - a obecně - může epidemie přirozeně skončit i jiným způsobem, než promořením obyvatelstva?
Opět se jedná o otázku pro specialistu, tentokrát virologa. Pokud je mi známo, tak oba tyto koronaviry měly horší chopnost šířit se v lidské populaci, než má SARS-CoV-2. Starší typ koronaviru SARS z let 2003-2004 zanikl pravděpodobně i vlastní mutační činností. Kromě toho se SARS podařilo rychle izolovat již v zárodku epidemie. To bylo způsobeno tím (alespoň dostupná data to naznačují), že SARS se byl schopen více šířit až v době, kdy se u pacientů objevily klinické projevy (nemoc).

V tom je nový koronavirus zákeřnější. Šíří se i z těch infikovaných, kteří žádné příznaky choroby nemají.

V případě viru označeného jako MERS je možné, že k ukončení jeho projevu ještě nedošlo. V odborné literatuře se vyskytují informace, že by tento virus mohl ještě v naší populaci existovat. Je to však virus, který se šíří pouze minimálně. Na druhou stranu je velmi nebezpečný, úmrtnost v populaci s prokázanou infekcí je přes 30%.
Je možné, že si SARS-CoV-2 ublíží sám, ale úplně bych se na to nespoléhal a připravil se spíš na průběh podobný silným chřipkovým epidemiím, které skončily až vysokým promořením obyvatelstva. Čímž nechci brát vítr z plachet našim starším spoluobčanům, v případě, že budou trpěliví a disciplinovaní, k dostatečnému promoření dojde během pár měsíců a virus už nebude schopen se dále šířit.

Je nějak "měřitelná" mutace viru - třeba po nakažení 1 mil. lidí vir změní 5% svého genomu.. nebo úplně jinak? Má to nějaké zákonitosti?
Ano, mutační rychlost virů je v dnešní době dobře měřitelná. Technologie poskytující informace o genetické složce různých organismů, které nás ohrožují, jsou v dnešní době na vysoké úrovni, cenově dostupné, a hlavně velmi rychlé. Dnes se bavíme o hodinách, v minulosti to byly dny až týdny, které byly potřebné k určení přítomnosti infekce v organismu. Z dostupné literatury mám dojem, že se jedná spíše o pomalu mutující virus. To by pro vývoj vakcíny mohlo být výhodou.

Jak celý proces od nakažení SARS-CoV-2 po uzdravení a následnou imunitu probíhá?
Mám dojem, že na kvalitní odpověď na tuto otázku si budeme muset ještě hodnou chvíli počkat. Je sice fascinující, kolik informací o novém koronavirus SARS-CoV-2 už dnes máme, ale z pohledu na literaturu o jeho starším sourozenci SARS-CoV mám dojem, že to bude trvat roky, než mechanismy rozvoje infekce a následné imunitní odpovědi porozumíme tak, abych se cítil na odpověď.

Mgr. Marek CEBECAUER, Ph.D. (Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd v Praze), je biochemik a molekulární biolog. Po studiu biochemie na Univerzitě Komenského v Bratislavě pokračoval postgraduálním studiem imunologie v Praze na Ústavu molekulární genetiky. Dlouhodobě působil na Ludwig Cancer Research Institute v Lausanne a Imperial College v Londýně. V roce 2010 založil na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského v Praze nový výzkumný směr - fyzikální biologii membrán. Aktuálně se věnuje uplatnění fluorescenční mikroskopie s vysokým rozlišením v imunologii.

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář