Kvůli pandemii Covid-19, která sužuje celý svět, přišli hudební fanoušci o koncerty a pravděpodobně i mnohé festivaly. Objevování nového hudby je nyní možná těžší, než obvykle. Právě proto vám přinášíme tip na osm indie umělců, které dost možná neznáte, ale určitě stojí za poslech.
KennyHoopla
Mladý Američan, který si nechává říkat KennyHoopla, nahrál první song s názvem Waves// v roce 2017 a kariéru neodstartoval zrovna rychlým tempem. Stěžejní pro něj však pravděpodobně bude rok 2020, vydal totiž skladbu how will i rest in peace if i’m buried by a highway?//, jež ihned zabodovala a KennyHoopla si splnil jeden ze svých snů – dobré umístění v lukrativním žebříčku Billboard. Tam se nyní nachází na 23. místě, a to hned vedle Declana McKenna a jen dvě příčky pod Me & You Together Song od The 1975. KennyHoopla přichází s fresh nápady, neuvěřitelnou eskalací a energickými tóny, které rozhodně stojí za poslech.
Čtěte také: O CO MOŽNÁ PŘIJDEME? Twenty One Pilots, The 1975 nebo Enter Shikari – festivaloví headlineři 2020
chloe moriondo
Chloe Moriondo je teprve sedmnáctiletá písničkářka, která před pár lety rozjela kariéru na YouTube, kam umisťuje covery skladeb nahrané v pokojíčku. V roce 2018 vydala první a doposud také poslední album s názvem Rabbit Hearted., jenž obsahuje deset dreampopových songů. Chloe ve své tvorbě ventiluje životní postoje a také strasti, které zažívá ve spojitosti se sexuální orientací. Za velký úspěch této mladé Američanky lze určitě považovat skladbu Kindergarten, o jejíž produkci se postaral sám Robin Skinner aka Cavetown.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Indie rockové The Academic vedli za ruku Twenty One Pilots nebo The Kooks
awfultune
Jednadvacetiletá indie rockerka Layla Eden, která vystupuje pod pseudonymem awfultune, začínala s hudbou v roce 2016, kdy na platformu SoundCloud nahrávala předělávky nejrůznějších písní. Debutovou desku I Want to Be Normal, na níž se snažila vyzpívat z problémů týkajících se transgender komunity, do které patří i ona sama, vydala o dva roky později a rozhodně se nedá říci, že by právě toto album odstartovalo Layly hvězdnou kariéru. První větší úspěch zaznamenala až teprve s nahrávkami Lvr Boy a I Met Sarah in the Bathroom, které daly vyniknout jejímu experimentování se spoustou zvuků a melancholickým textům. Vše navíc umocňuje fakt, že awfultune i přes vzkvétající úspěch produkuje hudbu z vlastní ložnice, čímž upevňuje postavení v nezávislé hudební komunitě.
Kakkmaddafakka
Že skandinávské země nejsou dobré pouze v produkci metalových písní, o tom nás již přesvědčila oblíbená indie parta Urban Cone. Dalšími zástupci tohoto žánru jsou pak norští Kakkmaddafakka, kteří dokáží zaujmout nejen svým názvem. Kakkmaddafakka působí na hudební scéně již dlouhých šestnáct let, ale bohužel se jim zatím nedostalo zasloužené slávy. Pokud máte chuť na indie plné pozitivních vibes, pak ve vašem playlistu nemůžou chybět skladby Your Girl, Restless nebo třeba Make the First Move.
Čtěte také: TIP REDAKCE: The Weeknd v deseti číslech
EDEN
EDEN, vlastním jménem Jonathon Ng, je zpěvák, producent a příležitostný model pocházející z Irska. Původně začínal v roce 2013 s projektem The Eden Project, ve kterém hodně experimentoval s hudbou a tvořil covery na známé hity jako Blank Space od Taylor Swift nebo třeba Crazy In Love od Beyoncé. Na začátku roku 2015 se pak rozhodl přejmenovat na EDENa a nahrál první album End Credits, které si ihned získalo srdce mnoha fanoušků.
O rok později na úspěch navázal s deskou i think you think too much of me, do které promítl své zážitky a pocity. Za zmínku také určitě stojí jeho videoklipy, protože většinu z nich natáčí sám Jonathon na kameru a je zřejmé, že je opravdu nadaný umělec. Nyní má na kontě již čtyři studiová alba a nutno podotknout, že ačkoliv je každé trochu jiné, všechny obsahují skvělou hudbu doplněnou o emotivní texty.
I Heart Sharks
Německo-britská kapela působící v Berlíně, mezi jejíž inspiraci patří například angličtí rockeři The Cure nebo německé legendy Kraftwerk, to je I Heart Sharks. V hudebním průmyslu se pohybuje již od roku 2008 a na svém kontě má tři skvělá alba, kterým se bohužel nedostalo tolik pozornosti. Svižné a neoposlouchané indie tóny s přidanými prvky elektroniky na posluchače přenesou dobrou náladu, pozitivní vibes a donutí ho oprášit osvědčené taneční pohyby.
Čtěte také: Závěr Colours of Ostrava 2019 s The Cure, ZAZ nebo Gang of Youths
Glassio
Americký projekt Glassio má na svědomí irsko-íráncký producent Sam R. Tinged, který chtěl na scénu přinést něco nového, svěžího a energického. Popové melodie, introspektivní texty a neotřelé harmonie, to vše můžeme nalézt v tvorbě Glassia, o němž se první zmínky objevily až teprve v roce 2015. Pár měsíců zpět pak vydal novinku Are You Having Fun Without Me?, jež sklízí úspěch jak u posluchačů, tak u hudebních kritiků a americké rádio KUTX ji dokonce označilo za Skladbu dne. Pokud vám je po chuti americký dreampop s nádechem indie, Glassio bude ta správná volba.
girl in red
Další zástupkyní LGBT komunity na hudební scéně je girl in red, vlastním jménem Marie Ulven Ringheim. Debutový singl i wanna be your girlfriend vydala na konci roku 2016 a takřka okamžitě zaznamenala úspěch, a to především u mladších generací. S texty popisujícími romantické příběhy, ale také vypořádání se s psychickými problémy, se ztotožňuje čím dál více posluchačů, díky kterým si v minulém roce girl in red střihla premiéru na světových festivalech jako Lowlands, Rock en Seine a dalších. Oblíbenou skladbou je pak také například summer depresion, která popisuje pocity, jenž v létě zažívá možná víc lidí, než byste čekali.
