Dát sto ligových branek je ojedinělé, říká kanonýr Standa Vlček
Jak moc vás těší, že jste se prostřílel do Klubu ligových kanonýrů?
„Když se ohlédnu zpět a uvědomím si, kolik jsem toho za kariéru zazdil a kolik šancí jsem nedal, tak si samozřejmě takové mety vážím. Jsem strašně rád, že jsem dostal odznak a mohl jsem se zapsat do naší fotbalové historie tím, že jsem dal víc než 100 ligových branek.“
Je to něco, co si člověk uvědomí až v tomto věku nebo jste to vnímal už jako hráč?
„Ze začátku kariéry to nikoho nenapadne, i když jsem jich měl padesát, pořád mi to přišlo jako nedostižná meta. Když se to pak začalo blížit, samozřejmě už jsem o tom začal přemýšlet a říkat si, že by byla velká škoda toho nevyužít a nedotáhnout to do stovky. Ale poslední krok je nejhorší a mně se to podařilo až v Anderlechtu. Bylo to na sklonku kariéry. Jsem ale strašně rád, že mezi těmi legendami jsem.“
Měl jste to v hlavě i při utkáních? Že jste od té stovky kousek?
„Já to měl tak, že jsem odcházel do Anderlechtu a chybělo mi asi šest branek do stovky. Byl jsem na tom podobně jako Milan Škoda teď v Turecku. Tím, že pak nejste doma, není tam na vás takový tlak od novinářů. Když jsem ale dal 99. gól, novináři mi samozřejmě volat začali. Přesně si nevybavuji, jak dlouho potom jsem dal ten stý, ale vím, že jsem nebyl pod takovým tlakem, jako bych byl ve Slavii.“
Vzpomenete si na ten osudný gól?
„Ano, myslím, že to bylo proti Mouscrounu. S Anderlechtem jsme hráli venku, bylo hrozně promrzlé hřiště. Já to doklepával do branky, takový můj klasický gól někde z hranice malého vápna.“
Spadl vám pak kámen ze srdce?
„Vím, že hned po zápase mi trenér a spoluhráči gratulovali, protože to věděli. Tehdy jsem mluvil i s trenérem, který věděl, že mi ke stovce chybí jen kousíček. Cestou zpět v autobuse byla skvělá nálada, kluci ze mě měli radost.“
Sledujete na dálku snažení Milana Škody o dosažení bájné stovky?
„Samozřejmě. V současné době je to největší oblíbenec mé dcery, to je první věc, ale já bych ho sledoval i tak. Bavili jsme se spolu o tom, když tu byl. Myslím si, že je vážně v úplně stejné situaci, jak jsem byl já, odešel a pár branek mu ještě chybí. Věřím ale, že je to otázka času. V Turecku se hned prosadil. Brzy to taky prolomí a moc se na to těším!“
Při pohledu na jména v Klubu ligových kanonýrů je to pro vás předpokládám velmi příjemné, být mezi nimi, že?
„To bez pochyb. Jsou určité mety, které máte na začátku kariéry, ale tohle se nedá předpovědět. Když něčeho podobného dosáhnete, je to skvělé. Dát sto ligových branek je ojedinělé. Moc si toho vážím a jsem rád, že jsem se k tomu dostal.“
Stavíte týmové úspěchy v kariéře výš, než vašich sto branek?
„Jistě. Když se raduje celý tým, tak je to to nejvíc. Když se udělá titul nebo jiný úspěch, je to nade vším. Tohle je individuální věc pro mě osobně. Já jsem si to užil nějakým vnitřním způsobem, ale týmové úspěchy jsou týmové úspěchy.“
