Před 75 lety, 3. dubna 1945, vyrušilo z ranního poklidu Jana Juříčka a jeho rodinu silné bušení na dveře a varovné volání: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ O chvíli později už před dveřmi stálo gestapo.
Němci hledali partyzánský úkryt, který v Juříčkové mlýně v obci Leskovce na Vsetínsku skutečně byl. Důmyslně ukrytý bunkr pod světnicí vedle chléva nesloužil pouze jako jednorázová skrýš. Panoval zde čilý partyzánský ruch.
U Juříčků byla vysílací stanice vysílající pod názvem Gloria, rozmnožovací tiskařský stroj, zásoba zbraní a munice, a hlavně lazaret pro zraněné a nemocné partyzány. Těch se osudného rána 3. dubna 1945 nacházelo v úkrytu pod mlýnem celkem pět. Šestým byl jejich ošetřovatel Agapitus Oldřich Bláha, který po válce vzpomínal:
„Němci začali odhazovat desky z hromady, jíž bylo maskováno okno bunkru – to jsme věděli, že je zle. Pak spustili oknem desku, na jejímž konci byly upevněny tři granáty. Jejich výbuchem byl vyražen vchod – dřevěná dvířka maskovaná krmítkem pro kozu. Kryt byl odhalen, musili jsme ven!“
Nacisté do této akce nasadili ozbrojené příslušníky ze stíhacího oddílu a členy oddílu ke zvláštnímu použití z Rožnova pod Radhoštěm, Valašského Meziříčí a Hošťálkové. Pod velením kriminálního rady brněnského gestapa Huga Römera byla zapojena i zhruba stovka brněnských a zlínských členů gestapa.
Jejich počínání při ničení domova musela přihlížet celá Juříčkova rodina, která byla vyvedena se svázanýma rukama za krkem ze mlýna – hospodářova manželka Františka, devatenáctiletý syn Jan, šestnáctiletá Františka, čtrnáctiletá Marie a samozřejmě i zbitý a pomlácený hospodář Jan Juříček.
Výpověď svědka Josefa Martince je zapsaná ve školní kronice obce Leskovec, v kronice se píše: „Jeden esesman ze vzdálenosti asi dvaceti metrů střelil z pancéřové pěsti přímo do okna bunkru, které bylo zazděno, a ještě zamaskováno bukovými fošnami. Tato rána způsobuje takovou detonaci, že část krytiny se sesypala a ostatní popraskala. Jiní střílejí do všech oken a dveří do každého otvoru celého domu.“
Chlapci, pojďte ven, je to marné
Dvěma partyzánům, z celkové počtu šesti ukrytých členů osazenstva bunkru, se podařilo v nastalém zmatku a kouři nepozorovaně proběhnout až k betonovému potrubí o průměru půl metru. Zde se Fjodorovič Sapelnik a Konstantin Kalabalin ukryli a ve studené vodě přečkali dvanáct hodin. Poté se opět zapojili do dalšího partyzánského boje.
Osud Fjodoroviče Sapelnika je po válce neznámý. Konstantin Kalabalin byl po válce odvezen do Ruska, kde byl s největší pravděpodobností popraven NKVD, lidovým komisariátem sovětského vnitra, který měl neomezenou moc.
Partyzáni Alexandr Kotlarov a Sergej Sorokin se pokusili z obklíčení prostřílet a dostat se do bezpečí. Proti mnohanásobné palebné přesile ale neměl ani jeden z nich naději na záchranu života.
Odbojáře Oldřicha Kaňoku a již zmíněného ošetřovatele Oldřicha Bláhu ale kouř a střelba z jejich úkrytu nedostala. Na nátlak gestapa vyzýval zbědovaný a pomlácený majitel usedlosti Jan Juříček zbylé muže k opuštění bunkru: „Chlapci, jste-li někdo naživu, pojďte ven, je to marné!“
Z hořící usedlosti vyšel pouze ošetřovatel Oldřich Bláha. Po utichnutí střelby se musel do zakouřené, hořící usedlosti společně se synem hospodáře Janem pro odbojáře Oldřicha Kaňoku vrátit. Bláha vzpomínal takto:
„Vběhl jsem do chléva, plného čpícího kouře a narazil jsem na mrtvolu Oldřicha Kaňka. Byl bledý, pravděpodobně se zastřelil – prohlašoval vždy, že se živý do rukou Němcům sám nikdy nevydá. Vytáhl jsem ho ven i s Janíčkem, synem hospodáře, který měl tvář oteklou a po zachroptění skonal, zřejmě zadušen plyny.“
Celá tragická událost v obci Leskovec ze dne 3. dubna 1945 měla smutný konec v okamžité popravě Jana Juříčky a posléze i zbylých členů jeho rodiny, na kterou vzpomíná na stránkách školní kroniky svědek Josef Martinec:
„A konečně zní poslední rozkaz: ‘Přiveďte ihned obyvatele tohoto domu!‘ A tak přicházejí členové Juříčkovy rodiny. Poslední bolestný výkřik a tři jednotlivé rány zakončují rodinnou tragédii.“
Pěšky po stezce Juříčkův mlýn
Na věčnou památku této tragické události je na místě bývalého mlýna vztyčen památník, ke kterému vede tři kilometry dlouhá naučná stezka. Provede vás nejen tragickým osudem Jana Juříčky a jeho rodiny, ale i historií obce Leskovec a přírodními zajímavostmi v okolní krajině. Její trasa vede údolím v kopcovité krajině Vsetínska od trosek Juřičkova mlýna přes Leskovec až k rozcestníku U Luckých.
