Sestřičky popsaly koronavirovou šichtu: Pot stéká pod brýle, těžko se dýchá! Pacienta musí otáčet šest lidí

Ne všechen zdravotnický personál je vyškolen k tomu, aby běžně používal velké množství ochranných pomůcek. Takto školený personál bývá v nemocnicích zpravidla jen na infekčních odděleních. Zdravotníci jsou pořádně nabalení! Mají na sobě overal s kapucí, respirátor, ústenku, štít, čepici a troje rukavice – ty první, spodní, jsou dlouhé skoro až po lokty, druhé jsou ochranné a třetí rukavice si mění po každém kontaktu s pacientem. Podle bezpečnostního režimu jsou na oddělení pacientů s covid-19 ve službě vždy dva tříčlenné týmy, které se pravidelně střídají.

Dehydratace, horko, stres

Aby přežili náročnou šichtu drží také neobvyklé rozložení směny. Tři hodiny pracují a pak mají tři hodiny volno, aby se mohli pořádně nadýchat, najíst a nabrat síly na další tříhodinovou službu. „Odpočinek je zásadní, protože práce v ochranných oblecích je extrémně vyčerpávající. V overalu je obrovské horko, takže se okamžitě zpotíte. Navíc si vydýcháváte kyslík a k tomu připočítejte dehydrataci, protože se nemůžete pořádně napít. Také může častěji docházet ke stresovým situacím, protože přes čepici a kapuci sestřičky hůře slyší, co jim třeba lékař říká,“ popisuje těžkou práci v ochranných oblecích Mgr. Hana Kožmínová, vrchní sestra ARO.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

S tím souhlasí i sestra z infekčního oddělení. I když pro ni je používání ochranných pomůcek běžnější. „Největší problém je teplo. Pokoje nejsou klimatizované, praží tam slunce. A když má člověk několik vrstev ochranných pomůcek, stává se služba skoro nesnesitelná. Stéká vám pot pod ochranné brýle, špatně se dýchá, bolí nás hlava a s tím samozřejmě klesá i pozornost. Ale snažíme se dělat maximum," vysvětluje Tereza Laurincová, sestra z infekčního.

Unavení laboranti z Bulovky zapojili robota Pipeťáka do akce. Jeden vzorek jim projde rukama až třináctkrát

6 lidí na jednoho pacienta

Navíc pacienti s těžkým průběhem onemocnění covid-19 jsou často uvedeni do umělého spánku, aby se lépe zotavovali. Protože se nehýbají, je důležité, aby je personál často otáčel, jinak by pacientům mohly vznikat proleženiny. „Když pacienta otáčíme na břicho, je na to zapotřebí většinou až šest lidí, kteří musejí hlídat všechny hadičky. Jednak aby se nevytrhly, jednak aby na nich pacient neležel a nevznikly mu tak další proleženiny. Poloha na břiše je pro pacienty velmi dobrá. Pacientovi uleví a zlepší přísun kyslíku. Systém pomůcek pro základní rehabilitační techniku pomáhá podporovat dýchání a přizpůsobuje se potřebám těla. Mezi nejčastěji používané pomůcky k prevenci proleženin patří kvádry, klíny, válce, bumerangy a polštáře.

Strach přemohla rutina

A jak je na tom personál z Bulovky se strachem? Bojí se nákazy? „Od mala jsem nechtěla dělat nic jiného, než být zdravotní sestra. Navíc na infekčním oddělení normálně pracuji, takže na ochranné pomůcky jsem zvyklá. Ale musím přiznat, že ze začátku jsem strach měla. Veliký. Nevěděli jsme, jestli ochranné pomůcky budou stačit, jestli neděláme málo. Ale pak si člověk zvykl,“ popsala své pocity Tereza Laurincová.

Středověký řád ubytovává pražské bezdomovce: Odpočívají si v luxusním hotelu

Podobné pocity má i vedoucí urgentního příjmu Svatopluk Žáček, který přichází do kontaktu s různými pacienty: „Víte, jít do práce s myšlenkou na to, kolik vašich kolegů po celém světě padlo na tuhle nákazu, je hrozně nepříjemné. Ale nesmíte nad tím takhle přemýšlet, protože to by člověk do té práce nikdy nedošel," uzavřel Svatopluk Žáček.